čtvrtek 19. listopadu 2015

...dva Skřítci jdou lesem

Co nejvíc v bahně.
Co nejvíc mimo cestu. 
 Co nejvíc času na jednom místě.
Po pařezech a ve vysokém roští poskakující.
V hlíně se rochníci. Kameny do vody pohazující.
Tak jsou šťastni.
Skřítci moji.

11 komentářů:

  1. Marti, ona je ti tak podobná! Dřív mě to nenapadlo, ale teď koukám!

    OdpovědětVymazat
  2. Presne ako moji vnuci a vnučka -ten text a sukňa musí byť !!Vyskúšam nabudúce tiež im dať paličky.Ďakujem za krásny blog.Marianna

    OdpovědětVymazat
  3. My to máme taky tak. Jenže teď s nástupem do školky šok - dvouřad za ruce a jde se... plačky... :-(.
    Hana M.

    OdpovědětVymazat
  4. Na těch dvou portrétních mají oba skřítci stejný úsměv, no fakt!:)

    OdpovědětVymazat
  5. MARTINKO, TY JSI TAK KRÁSNÁ!
    Alena

    OdpovědětVymazat
  6. To je správňácký! Příště jdu s Váma, můžu? :-)

    OdpovědětVymazat
  7. To jsou nádherné fotky, můžu se zeptat, jaký foťák používáš?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jájo, začínala jsem Nikonem D50.
      Ale už pár let mám D5100. "Podědila" jsem ho se slevou po bráškovi:).

      Vymazat
  8. Marti, nedá mi, úsmev malého sa tak podobá na úsmev môjho... v ,,sérii,, Retro, nájdeš ho tam :-) .
    Mám v tom úsmeve aj obsah nášho života, ich života..a prežívam to svoje aj u teba , keď ho vidím, maličkého.
    Ten úsmev je súčasť mimikry, vyjadrujúcej, že emócie sú min. trochu zložitejšie, iné...neboj, je to len iné, zložitejšie... (náš malý napríklad plakal tak, že vydával zvuk bez sĺz....)
    Píšem to, lebo robíme s nimi úkony lásky a bez poznania ich nemôžeme robiť nanovo a nanovo....
    :-)
    Fotky sú nádherné, aj tvoja malá okaňa...:-)

    OdpovědětVymazat