16. ledna 1969 ve 14.30 se u kašny pod budovou Národního muzea na Václavském náměstí v Praze polil benzínem a zapálil dvacetiletý student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jan Palach. Učinil tak nejen na protest proti sovětské okupaci a pokračujícím ústupkům okupantům ze strany československé politické reprezentace, ale především chtěl vyburcovat národ z letargie. S těžkými popáleninami na 85% povrchu těla byl převezen na kliniku do Legerovy ulice, kde tři dny poté zemřel.
19. ledna 1969 v 15.30 Jan Palach zemřel. Jeho tělo zabalili studenti do československé vlajky a po převozu do Ústavu soudního lékařství sňal sochař Olbram Zoubek jeho posmrtnou masku. Sádrový odlitek masky byl okamžitě umístěn na kašnu pod Národním muzeem.
20. ledna po 15 hodině se na Václavském náměstí začal shromažďovat smuteční průvod, který se stal mohutnou manifestací smutku a solidarity s odkazem Jana Palacha. V jeho čele nesli studenti transparent s heslem Věrni zůstaneme, standartu s československým státním znakem, státní i smuteční vlajky a portrét Jana Palacha. Mnoha tisícový průvod se vydal směrem k Můstku, dále pokračoval ulicí Na příkopě a Revoluční a přes Staré Město došel před budovu filozofické fakulty, kde se odehrál pietní akt.
V pátek 24. ledna od 10 do 18 hodin a v sobotu 25. ledna od 9 do 12 hodin byla rakev s ostatky Jana Palacha vystavena vedle sochy mistra Jana Husa na nádvoří Karolina. Lidé čekali mnoho hodin, aby se mohli poklonit jeho památce.
Na čestné stráži u rakve se vystřídalo více než 800 lidí - zástupců Univerzity Karlovy, nejrůznějších závodů, pracovišť a institucí.
Památce Jana Palacha se během dvou dnů přišlo poklonit 50 000 osob.
Smuteční obřad začal na nádvoří Karolina v sobotu 25. ledna ve 12.45.
Pohřební průvod se vydal z Karolina na Ovocný trh a přes Celetnou ulici a Staroměstské náměstí pokračoval Pařížskou třídou, Břehovou ulicí a 17. listopadu až k filozofické fakultě.
Pohřební průvod došel k budově filozofické fakulty, kde po odeznění státní hymny byl pietní akt pro veřejnost ukončen.
Rakev s ostatky byla převezena na Olšany, kde pohřební obřad proběhl jen za účasti rodiny a přátel Jana Palacha.
Pohřební obřad celebroval evangelický farář Jakub Trojan.
26. ledna večer na Václavském náměstí protestovalo asi 600 lidí proti odstranění pietní výzdoby ze sochy sv. Václava a kašny Národního muzea. Veřejná bezpečnost při zákroku proti demonstrantům použila slzný plyn a zadržela 199 osob.
27. ledna demonstrovalo na Václavském náměstí asi 2000 lidí, které jednotky veřejné bezpečnosti vytlačily do postranních ulic. Zadrženo bylo 16 osob.
28. ledna odpoledne byl prostor kolem pomníku sv. Václava "sadově upraven" a byl hlídán veřejnou bezpečností. (28. března 1969 po vítězství Československa nad Sovětským svazem v hokeji lidé keře kolem pomníku spontánně spálili.)
„Po provedené sadové úpravě kolem sochy sv. Václava se situace v tomto prostoru podstatně zlepšila.
Sadová úprava znemožnila, aby pod pomníkem sv. Václava se soustřeďovaly skupiny občanů,
kteří svojí přítomností podstatně narušovali plynulost a bezpečnost zejména kolejové dopravy.“
Sadová úprava znemožnila, aby pod pomníkem sv. Václava se soustřeďovaly skupiny občanů,
kteří svojí přítomností podstatně narušovali plynulost a bezpečnost zejména kolejové dopravy.“
Ze zprávy vedení VB o ohlasech na čin Jana Palacha, leden 1969
V den 21. výročí komunistického převratu, 25. února 1969, se rozhodl Palacha následovat osmnáctiletý student Střední průmyslové školy v Šumperku Jan Zajíc. Zklamán tím, že Palachův čin neměl za násladek žádnou dlouhodobější reakci ve společnosti, se na Václavském náměstí v průjezdu domu č. 39 polil benzínovým čističem, vypil kyselinu a zapálil. Už se mu však nepodařilo z průjezdu vyběhnout na náměstí a po několika krocích upadl na zem a vzápětí zemřel. Státní bezpečnost konání pohřbu Jana Zajíce v Praze zamezila. Jeho ostatky byly převezeny do rodného Vítkova, kde byl 2. března 1969 pohřben.
...
Janův hrob na Olšanských hřbitovech byl stále obklopen svícemi.
Nervózní moc usilovala o jiné ticho - o mlčení a zpomnění.
Nejprve se zbavila broznzové posmrtné masky na náhrobku. Proti výslovné vůli pozůstalých ji dala rozřezat a odvézt. Dále bezohledně naléhala na Janovu matku, aby souhlasila s přemístěním synova hrobu z metropole do středočeských Všetat. Paní Palachová se bránila, že syn nepatří jen jí, ale celému národu. Státní bezpečnost, maskující se za Pohřební službu, dosáhla svého po pěti letech nátlaku. Ve čtyři hodiny ráno 22. října 1973 byl hrob vykopán, Janovy tělesné ostatky převezeny do strašnického krematoria, spáleny a popel předán matce.
...
Na Janovo místo pohřbili neznámou Marii Jedličkovou. Nazítří se kolem jejího hrobu, který zůstal místem Jana Palacha, znovu objevily zapálené svíčky. Ono světlo budoucnosti zazářilo v Palachově týdnu v lednu 1989. Ticho se proměnilo v několikadenní bouři protestů.
...
"Lidem lámali kosti, tekla krev, zbili i slepce, Palachův týden byl zlom."
Rozhovor s historikem Petrem Placákem na DVTV tady.
Jan Palach: 16.-25.1.1969. Praha: KANT, 2009. ISBN 978-80-86970-90-5.
