...modrá

ze zahrádky

...tři oříšky

...od pohádkové mari.bou - včera dorazil balíček, odtud...a byla radost, celý den :)...

....nejdříve 3x na zem bum, bác, bum

....poprvé

 ...podruhé

 ...potřetí :)

 ...juch :)

 ...a kocháme se venku .)

...díky milá mari.bou ♥

...vzpomínky na Portugalsko III.

Lisabon

...pastel de nata

Nejsou sice jako ty portugalské, ale výraznou vůni a trošku i tou chutí je připomínají :) ...

mléko - jeden a třičtvrtě hrnku
smetana - čtvrt hrnku
4 žloutky
3 lžíce cukru
špetka soli
2 lžíce mouky
kousek skořice (celé)
plátek citronové kůry
vanilkový cukr
skořicový cukr
skořice (mletá)

Do kastrolku dáme mléko, smetanu, přidáme žloutky, cukr, sůl a mouku. Vše důkladně rozmícháme, aby nám nezůstaly hrudky. Poté přidáme skořici, vanilkový cukr a citronovou kůru a za průběžného míchání zahříváme do okamžiku, kdy směs trošku zhoustne. Vyndáme skořici a citronovou kůru a směs necháme vychladnout.

Troubu necháme předehřát asi na 200 stupňů. Studené listové těsto vyválíme na pomoučněném vále a vyplníme jím košíčky na muffiny (tence). Košíčky pak naplníme ho do 2/3 náplní a dáme péct na do trouby - pečeme dozlatova (když se začnou na pastelech dělat malé černé flíčky - rychle s nimi ven - jsou akorát :).

Hotové košíčky posypeme skořící (pokud není, tak skořicovým cukrem), dobrá je také mletá skořice a moučkový cukr.

...vzpomínky na Portugalsko II.

...Pastéis de Belém je něco jako cukrárna/pastelarie/ v Lisabonské čtvrti Belém. 

Od roku 1837 se tu pečou a ve velkém prodávají malé dortíky - Pastéis de Belém 

(v ostatních částech Portugalska známé jako Pastéis de nata)...

tenhle pidi dortíček je svou jemnou krémovou chutí po vanilce a skořici prostě neodolatelný, málokdy zůstanete jen u jednoho :)...

Prodávají se ve pasteláriích po celém Portugalsku, ale nejlepší prý mají právě tady...

modrou budovu Pastéis de Belém poznáte už z dálky, 

fronta na tuto nebeskou dobrotu totiž stojí až ven na ulici.

 Doporučuju zajít dovnitř, v klidu si sednout a lahodný Pastel si vychutnat ke kávě...

...vzpomínky na Portugalsko I.

...už je to více jak rok, co jsem se na nějaký čas zabydlela v Portugalsku...

a musím říct, že se mi po něm poslední dobou nějak zastesklo :). 

Vzpomínám na město Porto,

 jak na jeho lednové studené deštivé počasí, tak na horké a slunečné dny, 

na úzké tmavé uličky, na sušící se prádlo snad ve všech oknech,

 na vůni plísně a zatuchliny, která se do ulic dostávala z otevřených dveří domů...

na modré pokachlíčkované kostely s otevřenými zvonicemi...

byl to čas, kdy se lahev Portského dala koupit za 3 Eura...

čas skoro každodenních návštěv pastelárií, 

které mě naučily být závislou nejen na výborném galau (káva s mlékem) 

nebo maličkém a silném pingu, ale hlavně na dortících a pudinkových sladkostech...

byl to čas výletů do hor, ale i na dlouhé písčité pláže...

byl to čas naprosté svobody, kdy si člověk mohl nechat motat hlavu jen větrem od oceánu....

/cyklostezka v Lisabonu u řeky Tejo, pod mostem Ponte 25 de Abril/

/čundr až na konec světa - nejzápadnější část Evropy - Cabo de Roca/

...mandlovník

...za okny. Když se díváte na květy zblízka a cítíte jeho vůni, musíte uznat, že je to umělecké dílo...

"Díváme-li se na vesmír jako na umělecké dílo,
 nestojí před námi ani obraz, ani socha, ani cokoli podobně statického.
Vesmír je tanec, řeka, pohyb a změna, neustále generující další a další pohyby a změny.
 spíše píseň než tón, spíše film než obraz, spíše divokou řeku než jezero.
est dní knihy Genesis se odehrává právě nyní, žijeme uprostřed nich.
Teologové říkají, že láska, má-li být hodna toho slova, je plodná,
 neustále dává vznik něčemu novému.
Svět vznikl z lásky a tato láska trvá, jsme do ní ponořeni.
Vyvolává z hlíny nové ptáky a nechává je letět,
nové druhy a nechává je tančit, nové velryby které nechává plavat.
Bůh existuje mimo čas,
ale z Mimočasu prší do naší Časnosti tvořivá energie lásky, déšť tvořivosti."

z dokumentu ČT/Tančící skály/M.Vácha
 http://www.ceskatelevize.cz/porady/10266610725-tancici-skaly/4313-o-poradu/

♥♥♥

...po týdnu jsem na chvíli vylezla z postele, měla jsem už strašnou potřebu "tvořit"...

...tak jsem alespoň zahřála šicí stroj...

...teď už jsem zase s hrnkem čaje pod duchnou...a v okně nad topením se ♥ krásně točí...

...pohádkový kostelík

...kostel Sv. Mořice u Annína. Natáčela se tady moje nejoblíbenější pohádka - Anděl Páně.

...Knížecí Pláně

Smutné, ale nádherné místo v srdci Šumavy.

Procházíte se po holých pláních, ale ze země cítíte, že ne vždy tu byly pouze pláně.

V roce 1865 na Knížecíh Pláních žilo přes 700 obyvatel, v obci stálo několik desítek domů.
 Včetně mlýna, pily, školy, čtyř hostinců a kostela zasvěcenému Janu Křtiteli.
Po druhé světové válce odešla většina obyvatel, ještě před odsunem do Německa. 

V roce 1957 na Knížecíh Pláních žilo 53 osob, ale vznikem hraničního pásma obec musela zmizet. Všechny domy byly odstraněny. Kostel byl odstřelen roku 1956.

Dnes je na jeho místě vysoký dřevěný kříž a v jeho blízkosti znovu upravený hřbitov.

Navštívili jsme tohle místo o Velikonoční pondělí, foukal silný vítr, ale bylo ticho...

I přes velký klid na tomto místě cítíte bázeň a pokoru.

 Dokument České televize Ztracené adresy: Knížecí Pláně najdete tady.

...V ráji šumavském

"Máš-li srdce citlivé, duši velebnosti přírody otevřenou, vnímavou pro krásu její, staneš v němém úžasu, budeš se klaněti Tvůrci a jeho dílům. Vzdáš hold naší staré Šumavě, vydají ohlas struny srdce tvého. I drsný její ráz, jevící se hlavně za pochmurného počasí, dojme tě, jako tě dojímá smutná píseň. Budeš se těžko loučiti s pohledem na hory naše a přicházeti budou chvíle, kdy vzdálen od ní zatoužíš; zapomeneš na nicotné naše pletky, malicherné štvanice..."

Karel Klostermann/V ráji šumavském

...to je ten důvod, proč se na Šumavu toužím stále vracet...už čtvrtstoletí, prvně ještě jako miminko v bříšku.

Vydra, Horská Kvilda, Hamerský potok

...zimní fotky Antýglu (Sokola) u Horské Kvildy z roku 2005 a 2006...

"Na planinách kvildských je příroda krutá...Chumelí se, že nelze opustiti příbytek, strašné bouře a vichřice řádí, rvouce vrcholy stromů, dusíce pod navátými spoustami sněhu všeliký dorost, pokud ho nechrání vysoké stromy, prořídlé nyní až běda vinou poslední zhouby živelní, řáděním kůrovce a zištnou rukou lidskou.
 Dlouhá bez konce pak zima zavládne, plná tmy a hrůzy..."

...Velikonoční

"Ego Sum Via Veritas Et Vita..."

Já jsem cesta, pravda a život...

Jan 14,6

...meruňková ze zahrady

...pod drobnohledem - ještě úchvatnější, než z dálky.