Jana Zahradníčka jsem znala vlastně jen pod pojmem "katolický básník",
Nedávno jsem poslouchala v archivu Českého rozhlasu pořad Portréty s Milošem Doležalem,
právě o Janu Zahradníčkovi. Jeho bolestný osud mě tak zasáhl, že jsem zatoužila ho poznat blíž.
Určitě si tento pořad poslechněte...
(1905-1960)
Český básník, překladatel a esejista.
Katolický intelektuál, kterého totalitní režim zcela umlčel.
Za
protistátní činnost byl 13. června 1951 zatčen a 4. července 1952
odsouzen
(spolu s B. Fučíkem, Z. Kalistou, J. Knapem, F. Křelinou, L. Kuncířem aj.)
ve vykonstruovaném a dopředu rozhodnutém
procesu ke 13letému vězení.
V době zatčení měl Jan Zahradníček s manželkou Marií tři malé
děti
(Jana Jakoubka 3 roky, Zdislavu 1,5 roku a třítýdenní Kláru).
Byl
vězněn na brněnském Cejlu, v Praze na Pankráci a na Mírově.
Manželka se s
dětmi musela vystěhovat se z Brna.
V září roku 1956 se jeho
manželka i děti přiotrávili jedovatými houbami.
Jan Zahradníček dostal
povolení je navštívit v Třebíčské nemocnici.
Tuto strašnou událost
přežila jen manželka Marie se synem. Obě holčičky zemřely.
Jan
Zahradníček počítal s tím, že se nebude muset do vězení znovu vrátit.
Ale příslib nebyl dodržen a po čtrnácti dnech se musel opět vrátit na
Mírov,
kde strávil další čtyři roky. Po jeho návštěvě doma se narodila dcera Marie.
Jan Zahradníček byl propuštěn až v květnu 1960 při
všeobecné amnestii.
Po pěti měsících po propuštění umírá.
...
Mezi nás prostřena noc
Celá
kniha je sbírkou 250 dopisů, které Jan Zahradníček psal po celých devět
let věznění své ženě Marii. Korespondence byla přísně řízena a o její
četnosti rozhodovalo vedení věznice. Někdy mohl psát Zahradníček dopis
jen jednou za tři měsíce. Na malý kousek papíru, většinou vel. A5.
Drahá Mařenko, ...
...Teprve
když je člověk na delší dobu zbaven těchto věcí, které se nám zdají tak
samozřejmé a všední, vidí a poznává, že jsou to všechno veliké dary a
že celý náš život, ten domácí a všední, je jedna velká slavnost, od
Vánoc do Vánoc, od jara do jara...
...Jsem s Vámi srdcem a myslí a je mi líto, že už s Vámi nejsem tělesně.
O ta nejroztomilejší léta Jakoubkova a Zdislávčina jsem už přišel, zbývá mi ještě Klárinka,
kterou znám jen z toho, co mi píšeš. Myslím na ni teď často a snažím si ji představit,
jak rozvazuje řeč i rozumy, ale je to asi marné, každé dítě je jinačí, je zázrak sám pro sebe.
...Vím
také, že jsi silná a statečná, denně na Tebe myslím a děkuji Ti za
všechno, co děláš pro naše děti. Kéž bych se Ti mohl za to za všechno
jednou odvděčit svou oddanou a věrnou láskou! - Nestůněte? Je takové
hrozné počasí...
...Pravda, dívám se na lesy jenom z
okna, ale nedovedeš si představit a nikdo, kdo nemá naše zkušenosti,
nemůže pochopit, co to znamená vidět zase pole a lesy a jak se potoky
kroutí pod olšemi
a stromy kolébají ve větru, vidět poštolky, čápy a muflony...
Milovaná
Mařenko, děkuji za psaní a zase Ti píši v naději, že to dostaneš a že
Tě těch pár řádků potěší. Vždyť se bojím, že se mi za ta léta odcizíš,
jako se mi bohužel odcizují děti...
...Lidem tohoto
světa se možná zdá jedno, vůbec se nenarodit nebo narodit se a zemřít.
My však víme, že je v tom velký rozdíl, nebýt vůbec nebo být mezi
zemřelými. Zůstáváš pořád maminkou tří děťátek, z nichž dvě mají
andělská křídla, po nichž Zdislávka tolik toužila...
...Snad
mají nějaký smysl ty hodiny, dny a týdny, které se mi zde tak nekonečně
vlekou, ale já ten smysl nechápu, sedím nebo ležím v naprosté
nečinnosti a shledávám v sobě poslední zbytky sil...
...Vím,
že jsi silná a statečná, ale tím není Tvá bolest menší, také útěcha v
Bohu ji nezmenšuje, ta jen pomáhá ji nést, jako mně tady. Jak jsme teď
chudí, bez našich děvčat, mnohem chudší, než bychom byli s nimi...
...Každá
hodina, kterou slyším odbíjet z věže, mi připomíná tvrdě a nelítostně,
že jsem ji strávil bez Vás, ačkoli jsem si nějaký čas myslel, že budu s
Vámi. Ale už jsem se uklidnil, najednou, nevím odkud, vstoupil mi do
srdce takový pokoj a jistota, že jste doma, že na mne čekáte a že se
šťastně shledáme. Ale není to jen takové přechodné uklidnění, je to
opravdový pokoj, který mě celého naplňuje, až cítím, jak se mi lehce a
svobodně dýchá.
ZAHRADNÍČEK, Jan. Mezi nás prostřena noc--: dopisy z vězení ženě Marii. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2008. ISBN 978-80-7325-172-7.
Dům strach
Vězeňská cela. Samota. Odtržení od rodiny.
Ale i chvíle tiché a hluboké modlitby.
" ..Ve chvílích mystické koncentrace se zdi úplně rozpouštějí a na dosah je vesmír s hvězdami
"jež tvrdě žhnou", krajina s ptáky, mrtví předci i domov s vlastními dětstvím, ženou a dětmi.
...
Když se spisovatel Josef Knap setkal se Zahradníčkem na společné pankrácké cele, navždy mu utkvěl obraz, jak se básník, alespoň chvíli před usnutím distancoval od vězení, a aby se mohl soustředit sám k sobě a v sobě, přetahoval si prostěradlo přes halvu, přitom mu čouhaly z kavalce vyhublé kostnaté nohy a "měl povoleno, že může mít u sebe fotografii svých tří malých dětí.
...
Zahradníček chápal, že prochází hroznou zkouškou. Že je jí třeba, aby byl očištěn, obroušen a promnut. Jasnozřivě viděl, jak jsou jeho další přátelé "na svobodě" pronásledováni a štváni...
A přečetl a přijal zachvění oltářního křížku v Číhošti 11. prosince 1949 jako varovné znamení. jako "gesto Boží" pro národ a lidskou situaci "smutných časů" (báseň Uctívání Kříže). Teprve po této "propasti propastí" mohl plně zakusit Kristův soucitný výdech a přijmout ono závratné poznání:
"Neslušelo by se nosit velké štěstí,/když trpí Bůh a byla tak zahanbena/podoba člověka."
Z doslovu od Miloše Doležala, str. 115
ZAHRADNÍČEK, Jan. Dům Strach. Praha: Vyšehrad, 2015. Verše (Vyšehrad). ISBN 978-80-7429-526-3.
Václav Sisel pracoval v 50. letech ve věznici na Pankráci v tiskárně,
jako hlavní dozorce a odborný vedoucí. Díky němu mohli věznění spisovatelé tajně psát.
On jejich texty vynášel z vězení a ukrýval.
Pro naši literaturu tak mohl uchovat rukopisy básní Jana Zahradníčka,
které napsal v letech 1953 a 1954 v pankrácké věznici.
Několik lety byly zakopány na zahradě. Zapečetěny ve skleněné láhvi.
Až během Pražského jara, na začátku roku 1968, se je odvážil ze země vykopat.
Aby spatřily znovu světlo.
...Nevím, jak na mapě budoucnosti Dům Strach je označen.
Ale dokud takové domy, takové hrozné domy
budou stát v našich ulicích, v našich městech,
vychýlen úpěnlivě tak zůstane Kříž Číhošťský.
ZAHRADNÍČEK, Jan. Dům Strach. Praha: Vyšehrad, 2015. Verše (Vyšehrad). ISBN 978-80-7429-526-3.
A v neposlední řadě pozvánka na výstavu.
Vzdorovali ZLU - příběhy českého 20. století.
23.8. - 30.9.2016 v galerii věže Novoměstské radnice v Praze.
Příběhy nevšedních mužů, kteří se nepoddali lži,
otevřeně vystupovali
proti veřejné manipulaci
a odmítli se přizpůsobit totalitním praktikám:
P. Josef Toufar, farář z Vysočiny (1902 – 1950)
- Jan Zahradníček, básník, překladatel, esejista, publicista a redaktor (1905 – 1960)
Multimediální výstava:
fotografie, filmové dokumenty, osobní předměty, vzpomínky přátel a příbuzných
