syroovka

 

Já.

Syroovka.

S hlavou někde v oblacíh,

nohama pevně na zemi.

♥

Vysokou trávu na louce.

Pohledy z kopců dolů.

 Mraky blízko nad hlavou.

Když vyjdu z lesa na kámen.

  To pravé ticho a hory.

Vůni moře, ale ještě víc vůni lesa a našich řek.
Vůni kostelů a kadidla, vůni starých i nových knih.

Duše blízké, ale těch pravých je jen málo,

proto jsem často a raději sama.

Když tvořím a něco nového
vzniká pod rukama.

♥ svého manžela.
Bez něj bych nebyla ta, co jsem.

♥ své děti.

Učím se být maminkou.
Velkému Skřítkovi a malé Skřítkové.

Hodně mi to bere. Ale o to víc dává.

A já pořád víc zjišťuju, že tohle je nejvíc.

Nejvíc, co si může člověk v životě přát.

Hledám, ztrácím

nalézám, věřím

sním, klopýtám...

Miluju a žiju.