...na ferráááátu!!!

 Cože? Jo!

95 metrů vysoká stěna.

Skoro hodinový výstup.

Mazec! 

Nejdřív jsme bráškovi před lety ukázali krásu vysokých hor.

Tu lásku od nás "chytil" až později. Za to si ji teď vychutnává.

A v neděli vzal zase na oplátku on nás. Na mou první ferratu.

Úžasný to zážitek!

Měla jsem cíl uběhnout do konce prázdin 10 km. Mám zatím jen 8,5.

Už těch deset dneska asi nezvládnu. 

Ale včerejší zážítek myslím běh předčil.

A ty pocity při lezení...Dolů lepší nekoukat.
V několika úsecích jejda. Během cesty jakože super, říkala jsem si,
ale dlouho zase takovej adrenalin nemusím.
Jenže jak jsem si pak užívala ten poslední úsek!
A když jsem nahoru vylezla a dolů k dětem sešla,
tak se ten pocit krásy tak umocnil...
Že si teď říkám, kdy už půjdem zas:)?

 Ferrata Pastýřská stěna v Děčíně.

...na Pařez

Další vrchol ke zdolání Koruny Českého středohoří za námi.

Pařez.
Zarostlo a bez výhledů.

1. Milešovka 837 m
2. Hradišťany 752 m
3. Pařez 736 m
4. Sedlo 726 m
5. Ostrý 719 m
6. Kleč 718 m
7. Kletečná 706 m

Při cestě zastávka na hradě Sukoslav.

Za těch pár let, co jsme tu nebyli, stihli opravit a zpřístupnit věž.

Jenže tu v sobotu byla svatba. Nechtěli jsme rušit.

Tak na věž příště.

...tři

Tři krásné dny.
Tři víly u nás a s námi.

Mau, Aňu a Jani.

V chladné Ohři jsme se koupali.

Pak hodně kafíčkovali. A taky čajíčkovali.

Po večerním uspávání pivečkovali a duše společnými hovory občerstvovali.

Knžíky kuchařkové i mysl povznášející jsme probírali.

Hazmburské větrné výletění jsme si užívali. 

A doxanský klášter až pod zemí poznávali.