čtvrtek 30. června 2016

...první vysvědčení


Náš Skřítek donesl první vysvědčení.
Malá Skřítková mu dělala asistentku v donášce květin:).
Když nemohl jít za indiána, připnul si alespoň dvě indiánské placky na košili.
Dostal krásnou sovičku a dokonce pochvalu za aktivitu a práci v hodině.
I když před koncem školního roku bylo pár průšvihů...
Máme z něj obrovskou radost!

pondělí 27. června 2016

...Den obětí komunistického režimu a skřivánek na mikrofonu

Jsem pokorná a odevzdaná do vůle Boží - 
tuto zkoušku mi určil a já jí procházím s jediným přáním: 
abych splnila zákony Boží a zachovala své čestné lidské jméno. 
Neplačte - neteskněte moc - je mi to takhle lepší než pozvolna umírat. 
Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo. 
Takto se rozletím zase do polí a luk, strání a k rybníkům, na hory i v nížiny. 
Budu zase nespoutaná, a ten klid a mír. 
Dejte mi ho - bylo toho tolik, co bylo nutno překonávat - chci už jít...
  Ptáci už se probouzejí - začíná svítat. Jdu s hlavou vztyčenou.

 Judr. Milada Horáková

  Před 66 lety byla komunistickým režimem popravena
Slova z jejího posledního dopisu...
Celé znění posledních dopisů z Pankrácké věznice jsem vkládala vloni - tady.

Zdroj fotografie: http://www.mzv.cz/islamabad/cz/kultura_a_skolstvi/pomnik_milady_horakove_v_praze.html

 Výkon trestu byl proveden 27. června 1950 na nádvoří věznice Státního soudu v Praze. 
V 5.32 hod. převzal popravčí Miladu Horákovou, 
svůj výkon oznámil v 5.38 hod. a lékař potvrdil smrt v 5.43. hod.

Zdroj fotografie:  http://zpravy.idnes.cz/odhaleni-pomniku-milady-horakove-praha-d9i-/domaci.aspx?c=A151116_165623_praha-zpravy_mav

 Pomník "Skřívánek sedící na mikrofonu", odhalen v listopadu loňského roku.
Stojí před Poslaneckou sněmovnou na Pětikostelním náměstí.
Ještě jsem se k němu neměla možnost dostat...
Více o pomníku tady.

Rozhovor s ředitelem Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR Oldřichem Tůmou 
"Komunisté potřebovali ukázat společnosti tvrdou pěst.." na Českém rozhlasu tady.
 

27. 6.  Den památky obětí komunistického režimu

neděle 26. června 2016

...C.S.Lewis a kapradí


C. S. Lewis je můj oblíbenec. Už dlouho.
Moje tři nej knihy od něj jsem už představovala tady.
Sbírka esejů - Sloni a kapradí. Pojednávají o odpuštění v lidském životě,
o účinnosti modlitby, o smyslu práce a studia v lidském životě, i v době války.
Nečetla se mi s lehkostí, jako ty ostatní. Ale i tak jsem si podtrhala mnoho citací,
se kterými se s Vámi chci podělit...

"Takto však uvažujeme, protože stále předpokládáme, že známe hru.
Ale neznáme ji. Dokonce ani nevíme, zda jsme v prvním nebo ve čtvrtém jednání.
Nevíme, kdo je hlavní postavou a kdo jen statistou. To ví Autor.
Obecenstvo, pokud vůbec nějaké je (pokud andělé a archandělé a celá nebeská
společnost zaplňuje lavice v hledišti), možná něco z toho tuší.
Ale my, kteří jsme nikdy neviděli hru zvenčí, nikdy jsme nepotkali žádnou z postav
kromě nepatrné hrstky těch, kteří "účinkují" ve stejných scénách jako my,
zcela nevědomí a o budoucnosti a velmi nedokonale informováni o minulosti,
nemůžeme říci, v kterém okamžiku nastane konec.
O tom, že přijde v pravou chvíli můžeme mít jistotu. Mrháme však časem,
když se pokoušíme uhodnout, kdy to bude. Můžeme mít jistotu, že celá hra má
smysl, ale nemůžeme jej prohlédnout. Až nastane konec, možná se to dozvíme.
Jsme vedeni k tomu, abychom očekávali, že Autor má co říci každému z nás o té úloze,
kterou každý z nás hrál.
Nekonečně záleží na tom, abychom ji zahráli dobře."

"Naše práce má stále množství soupeřů.
Neustále se zamilováváme nebo se hádáme, hledáme práci nebo se bojíme,
že ji ztratíme, zmáhají nás nemoci a zase se z nich zotavujeme,
sledujeme veřejné záležitosti. Dáme-li se tím udolat, budeme vždycky čekat,
až pomine to nebo ono vyrušení, než se opravdu pustíme do práce.
Jediní lidé, kteří mnoho dosáhnou, jsou ti, kteří tolik touží po vědění,
že hledají, ačkoli okolnosti jsou stále nepříznivé. Příznivé okolnosti nikdy nepřijdou.
Jsou ovšem okamžiky, kdy tlak rozrušení je tak velký, že jen nadlidská sebekontrola
by jim dokázala odolat. Ty přicházejí v době války stejně jako v míru.
Musíme udělat to nejlepší, co dovedeme."

"Druhým nepřítelem je frustrace - pocit, že nebudeme mít dost času,
abychom dospěli k cíli. Když vám řeknu, že nikdo nemá dost času,
aby dospěl k cíli, že i ten nejdelší lidský život ponechává člověka v kterémkoli vědním odvětví
začátečníkem, může se vám zdát, že říkám něco čistě akademického a teoretického.
Byli byste překvapeni, kdybyste věděli, jak brzo člověk začne pociťovat ukrácenost
svého řetězu: o kolika věcech už v polovině života umíme říci: "Na to nemám čas",
"K tomu už je pozdě" a "Nic pro mě". Ale sama příroda vám brání, abyste sdíleli tuto zkušenost.
Více křesťanský postoj, kterého lze dosáhnout v jakémkoli věku, je ponechat budoucnost v Božích rukou.
Také to můžeme udělat, protože Bůh si ji jistě podrží, ať mu ji přenecháme nebo ne.
Nikdy, ať už je mír nebo válka, neodkládejte svou ctnost ani své štěstí na budoucnost.
Šťastnou práci koná nejlépe člověk, který své dlouhodobé plány nebere příliš vážně
a pracuje v každé chvíli "jako Pánu". Je nám řečeno, abychom prosili o svůj denní chléb.
Přítomnost je jedinou dobou, kdy lze splnit jakoukoli povinnost nebo přijmout jakoukoli milost."
...
"Křesťané a vojáci jsou pořád lidé, představa nevěřících o náboženském životě,
stejně jako představa civilistů o vojenském životě, jsou přeludy.
Pokud byste se v kterémkoli z těchto případů pokusili odložit veškerou intelektuální
a estetickou aktivitu, podařilo by se vám jen nahradit lepší kulturní život horším.
Ve skutečnosti nepřestaneme číst vůbec, ať už v církvi nebo na frontové linii:
nečtete-li dobré knihy, budete číst špatné. Přestanete-li myslet racionálně, budete myslet
iracionálně. Odmítnete-li estetická potěšení, upadnete do potěšení smyslových..."
...
"Samotná otázka "Je modlitba účinná?"
nás hned od začátku staví do nesprávného myšlenkového rámce.
"Účinná": jako by to bylo zaklínadlo nebo stroj - něco, co funguje automaticky...
Prosebná modlitba je nám nicméně dovolena a přikázána:
"Chléb náš vezdejší dej nám dnes." A to nepochybně vytváří teologický problém.
Můžeme věřit, že Bůh někdy přizpůsobuje své kroky v odpověď na lidské návrhy?
Neboť nekonečná moudrost nepotřebuje radit, co je nejlepší, a nekonečná
dobrota nepotřebuje žádnou z těch věcí, které jsou vykonávány konečnými činiteli,
ať živými nebo bezduchými. Mohl by, pokud by se tak rozhodl, udržovat
naše těla zázračným způsobem bez potravy. Nebo nám poskytnou potravu bez pomoci zemědělců,
pekařů a řezníků. Nebo vědění bez pomoci vzdělaných lidí. Nebo obrátit pohany bez misionářů.
Místo toho nechává půdu, počasí a zvířata, lidské svaly, rozum a vůli spolupracovat
na vykonávání své vůle. "Bůh", řekl Pascal, "zřídil modlitbu, aby propůjčil svým tvorům
důstojnost příčinnosti." Ale nejen modlitbu. Kdykoli jednáme propůjčuje nám tuto důstojnost.
To, že mé modlitby mohou ovlivnit průběh věcí, není o nic zvláštnější ani méně zvláštní,
než to, že to může způsobit mé ostatní jednání. Neradily Bohu ani nezměnily jeho názor -
to jest, jeho celkový záměr. Ale tento záměr se uskutečňuje různými způsoby podle jednání
jeho tvorů, včetně modliteb. Neboť jak se zdá, Bůh nedělá sám od sebe nic, co může delegovat
na své tvory. Přikazuje nám dělat klopýtavě to, co by mohl učinit sám v jednom okamžiku..."
...
C. S. Lewis

LEWIS, C. S. Sloni a kapradí. Přeložil Tomáš ADÁMEK. Brno: Návrat domů, 2000. Světová literatura (Návrat domů). ISBN 80-7255-022-5.

sobota 25. června 2016

Pocta bratrům Ševicům


Odhalení pamětní desky v Nových Dvorech.
Na domě, kde žili bratři, kteří odešli bojovat za svobodu ve 2. světové válace.
Bohumil Ševic a Josef Ševic.

Událost plná významných hostů. S dechovým orchestrem. Se slavnostním svěcením desky.
 Starosta Nových Dvorů Martin Hejna., gen. Ing. František Padělek, místostarosta Roudnice n. L.,
 plk. Bruno Bucheri, P. Adrián Zemek, stráž. Tomáš Rotbauer, který sepsal několik knih týkajících 
se historie našeho regionu - např. Českoslovenští příslušníci RAF, rozhovor tady.
Dcery, synové a vnoučata Bohumila a Josefa. Všichni žijící ve Francii.

Dnes vyšel v Deníku Litoměřicka tento článek. 
Jsem z celé akce dojatá. A hrdá na babičku a taťku.
Díky kterým celá slavnost mohla proběhnout. Kéž bych tak uměla předat svým
Skřítkům takové hodnoty, které předali oni mně...I díky nim jsem se vloni pustila do výstavy, 

 která se týkala druhé světové války v naší obci a okolí. Nejsem žádný vystudovaný historik, 
ale bylo mi líto, že je to tak krátká historie a místní o ní vlastně skoro nic nevědí. 
Pár informací se týkalo i Josefa a Bohumila Ševice. Babička pak přišla s nápadem,
že bychom na jejich počest měli nechat zhotovit pamětní desku. Začala jsem si psát 
s vnučkou pana Bohumila, která nám poskytla doplňující informace a fotografie. 
Pak se do toho vložil taťka, milovník RAF. 
 Nakonec z toho vznikla tato krásná slavnostní akce.
  
 Ještě pár fotek od mojí maminky.
Mám nařízen klidový režim, ale nemohla jsem si tuto událost nechat ujít. 

Fotila jsem alespoň vsedě, z místa...


Dear Madam Isabelle, 
thank you very much for your cooperation.
I wish all the best for you and your family!