...v pokoře

A v tichosti. Většinou za kachlovými kamny. 

Tvořil celý svůj život.

Bohuslav Reynek.

Návštěva výstavy pro mě byla niterným zážitkem.

Nechápu obrovskou kampaň, která tuhle výstavu provází.

Ale ve Valdštejnské jízdárně na ni zapomenete. Expozice je naštěstí zcela opačná.

V duchu tichosti, intimity.

Procházíte obrovským tmavým labyrintem, kde je Vaše pozornost zaměřena jen na Reynkovy grafiky.

Pastorále, narození Ježíše, Útěky do Egypta, Ukřižování, Pieta.
Svatá Veronika, svatý Martin, svatý František.

Stromy, venkovské dvorky, kočky na oknech.

Ze všeho vyzařuje obrovská hloubka. Smutek, tíseň, ale tichost a klid.

Samota jest dívka, která má oči jako lampy rozžhaveny touhou a vlasy předlouhé a černé smutkem.

 Jest žertvou na oltáři chrámu Ticha,
 jehož základové jsou z bolestí a zdi, žebra, klenby a věž z nadějí a rozbité vitraje z útěch. 

Sama pak též jest ticha jako perla, a byť byla spalována, skoná teprve v Den poslední.

 A takovýto chrám chová každý ve své duši, kdo poznal, že jest sám, podle obrazu Toho, Jenž Jest. 

V každém tom chrámě, jako v arše na vodách opuštění, jsou duše zvířat, a věrně se klanějí Tvůrci. 

Vedle žertvené dívky pak jest z jedné strany Anděl, z druhé Satan zápasí o ni, 

někdy podléhá ten, podruhé onen, ale druh druha zahubiti nemůže.   
Bohuslav Reynek/Rybí šupiny, 1922

Součástí expozice je promítání filmu Blázen jsem ve své vsi.

K vidění je také na ivysílání Čt tady.

"Škrábu to v noci, ty desky.

Ve dne taky, ale jenom příležitostně.

Ve dne není kdy a není klid."