16 - 17. dubna
...aneb čundr až na konec světa
Probudilo nás vycházející sluníčko a nestačily jsme se divit, jakou krásu jsme si to pro spaní vybraly...Strávily jsme noc nad útesem v nejzápadnějším cípu Evropy, o kterým se ve středověku domnívali, že je to konec světa... Sbalily jsme spacáky a vydaly se k majáku, který je 140 metrovém útesu nad mořem. Odlovily jsme kešku "na kraji světa" a nasnídaly se...Byl to nádherný zážitek, nikde nikdo jen oceán, zelené louky, útesy a maják...
Zjistily jsme, že pěšky do města Cascais asi nedojdeme, protože silnice se kroutila serpentýnami asi přes dvacet kilometrů a Ivetka se ještě večer potřebovala dostat z Lisabonu do Aveira. Čekaly jsme na bus do 11 hodin a mezitím jsme seskály z útesu pod majákem až na malou plážičku, kde jsme pobíhaly radostně po písku. Neodolala jsem a do krosny si přibalila tři oblázky, jeden docela velkej pro Martínka :) a dva menší...
Když jsme se vyšplhaly zpět k majáku, byly jsme pěkně zklamaný. Všude okolo davy turistů, několik autobusů a pravděpodobně sraz motorkářů z celého Lisabonu :(. Ještě, že jsem si tu krásu užily brzo ráno samy.
Když jsme se vyšplhaly zpět k majáku, byly jsme pěkně zklamaný. Všude okolo davy turistů, několik autobusů a pravděpodobně sraz motorkářů z celého Lisabonu :(. Ještě, že jsem si tu krásu užily brzo ráno samy.
