neděle 24. dubna 2011

M&M

Thank you!

Od Evičky :)

Thanks to:
COIMBRA (for the sunshine)
AVEIRO (for the lodging)
LEIRIA (for the best bus change)
CALDAS DA RAINHA (for the policeman)
ÓBIDOS (for the genius loci and train station)
SINTRA (fr the Pena palace)
CABO DA ROCHA (sweet dreams and waking up at sunrise)
BELÉM (for pastel which we didn´t taste´)
LISBON (for all sellers of drugs)
LAGOS (amazing cliffs and ocean swimming)
ALBUFEIRA (for gigantic seashells)
FARO (for the smell)
ÉVORA (for the rain?)
special thanks goes to .. BEJA (for everything )
YES and: THANK YOU BRAGANCA FOR YOUR 13°C!!!!

Évora

22. dubna

Velký pátek

Évora je od roku 1986 zapsána do seznamu UNESCO. My jsme si město prohlížely za deště a brzy ráno. Takže žádní turisti, jen prázdné uličky a zametači.
 Římský chrám je asi z druhého nebo třetího století po Kristu, byl zasvěcen bohyni Dianě. Do roku 1870 sloužil jako zbrojnice, pak jako divadlo a jatka. Rua de 5 Outubro je ulice plná obchůdků pro turisty, kde se dají zakoupit různé řemeslné výrobky - typická keramika, předměty z korku. Obchody byly zavřené, ale vyfotila jsem alespoň výlohu. Místní katedrála (Sé) vypadá trošku jako pevnost, po stranách portálu má dvě odlišné věže. Ve městě je taky stará univerzita, která byla otevřena v roce 1559. Na hlavním náměstí Praco do Giraldo je kašna z roku 1571, do které přitékala voda z původního akvaduktu.
Navštívily jsme taky kostel Sao Francisco z 15. století, ve kterém je kostnice ze 17 . století Capela dos Ossos. Na malém prostoru jsou ostatky 5000 mnichů. Na řetězu v rohu kaple visí dvě kostry - dospělá a dětská. Nad vchodem do kaple je nápis: Nós ossos que aqui estamos, pelos vossos esperamos (My kosti, co tu ležíme, na ty vaše čekáme)...


vstup do kaple (studentský): 1,50 E.

No a cesta zpět na sever do Braganci...strašně moooc dlouhá, s přestupem v Lisabonu a Portu. Dokonce jsme projížděli Fatimou. Tu navštívíme, až za námi přiletí Martin cestou domů.

Bus:
Beja - Évora           6,90 E.
Évora - Braganca  26,10 E.

A fotky:
http://syrovka.rajce.idnes.cz/2011-04-22_Evora/

Beja

21. dubna - čtvrtek

Na víkend jsme měly původně naplánovaný čundr okolo Evory. Ale počasí nám plány překazilo :-(. Proto další zastávkou byla Beja, kde jsme se potkaly s Mončou, Ondrou, Vendulou a Adélou z Porta z jazykovýho kurzu, kteří teď v Beje studují. Provedli nás po městě a Monča byla tak moc hodná, že jsme u ní mohly s Evičkou přespat.
Beja je správní středisko provincie Alentejo Baixo. Všude okolo jsou roviny a pole. Pěstuje se tu hlavně pšenice, olivy a korek. S olivama je to prý ovšem tak, že polnosti s nima vlasntí Španělé, takže olivy uzrají, putují do Španělska a pak se draho prodávají tady...
V Beje jsou krásný historický uličky, park, hrad s věží Torre de Menagem, vysokou 36 metrů, na kterou jsme se taky podívali. Během prohlídky města několikrát zapršelo. Měli jsme naplánováno dojít ke větrnýmu mlýnu kousek za městem, ale bohužel to díky počasí nevyšlo..i tak jsme se sušili pěkně dlouho. Mezitím jsme stihly s Evičkou uvařit pro jejich rumunsko-portugalské kamarády česnečku. Jeden z Portugalců byl totiž na Erasmu v ČR a nejvíc si pamatuje prý na česnečku. Tak Vendula nakoupila suroviny a k vaření pověřila nás :). Až na to, že jsme původně místo kmínu použily lékořici byla polívka vynikající :).



Bus:
Faro - Beja 11,70 E.

sobota 23. dubna 2011

Albufeira a Faro

20. dubna - středa

Přesouváme se z Lagose dál na jih. Přes Albufeiru do Fara. Počasí se nám zkazilo, s přestávkama skoro celý den prší. V Albufeiře jsme vystoupily na nádraží z vlaku a vydaly jsme se směr centrum. To jsme ovšem nečekaly, že cesta bude dlouhá 7 km! Navíc kolem rušný silnice, v industriální zóně, nikde žádný navádějící cedule. Nebýt nějakého staršího pána, který šel pěkně dlouhou dobu za námi a vždy, když jsme chtěly zabočit jinam na nás začala křičt a upozorvoňat na správnou cesty, nevím, jak bychom tam došly. Jediné, co stálo v Albufeiře podle mě za to byly nádherný a obrovský mušle. Nikdy jsem jich tolik pohromadě na pláži neviděla. Začala jsem je sbírat do ruky, pak do tašky...až z toho byly dobrý tři kila navíc. Cestou z pláže jsem musela zavřít oči a několik jich s bolavým srdcem odhodit :-(. Zpátky na nádraží jsme dojely busem a pak vlakem do Fara. Z vlaku byly všude vidět pomerančovníky, citronovníky a taky pěknej bordel.
Ve Faru mě čekalo ještě větší zklamání než v Albufeiře. Možná tomu napomohlo trošku i počasí, ale i tak. Město je to ošklivý, špinavý, smrdí to tam všude močí, plno bezdomovců...O nic líp nevypadal ani náš hostel. Pokoj bez oken, záchod a sprchový kout na pokoji za tenkou překližkou, zvláštní pornoobraz nad postelí (teda nad postelema, byly tam čtyři, ale naštěstí k nám nikoho nedali)...takže jsem ze spacáku v noci ani vlásek nevystrčila :-)...ale co bychom za tu cenu chtěly, že...
Město jsme měly prošlý za chvilku, pár hezkých barevných baráčků by se našlo, i náměstí s pomerančovníky před biskupským palácem bylo docela pěkný. Ale rozhodně to nezměnilo můj pohled na Faro. V sámošce jsme si koupily housky a sýr a šly povčeřet k moři, což je další podfuk :-), protože moře je od Fara daleko několik kilometrů. Sedly jsme si na molo u zátoky, pozrovaly letadla vznášející se snad každých pět minut (ve Faru je velké letiště) a krásný západ sluníčka. Nebylo to nakonec zase tak špatný :-).

 Albufeira

 Faro

Vlaky:
Lagos - Albufeira 3,70 E.
Albufeira - Faro   2,50 E.

Více fotek: http://syrovka.rajce.idnes.cz/2011-04-20_Albufeira%2C_Faro/

Lagos

20. dubna

Lagos je jedno z nejznámějších měst Algarve. Z míst, co jsme na jihu projeli jednoznačně vede! Je tu moc pěkná historická část - opevnění z 8. století, rozšířeno v 16. století, pevnost Forte Ponta da Bandeira přímo na pobřeží, kostel Satno António a kostel Santa Maria se sochou Svatého Goncala Lagonského, který se narodil jako syn rybáře roku 1360, stal se augustiánským mnichem, kazatelem a skladatelem duchovní hudby. Zajímavostí je místo, kde se konal první trh s otroky v Evropě (první fotka).
Prošly jsme se podél pobřeží, kde jsou nejkrásnější pláže z jižního pobřeží - Praia de Dona Ana, Praia do Camilo...čím dál od města tím krásnější místa a méně lidí. Všude nádherný útesy, průzračný moře...Na druhé straně Lagosu je 4 km dlouhá pláž Meia Praia, kde jsme strávily naši první noc a poprvé jsme se koupaly v oceánu!!


Lisabon a noční přejezd na jih

18. dubna

Po prohlídce Beléma jsme šly prozkoumat, jak funguje metro v Lisabonu a kde je autobusové nádraží. Metro je kupodivu přehledný, s hromadnou dopravou v Portu se nedá srovnávat. Dojely jsme k zoologické zahradě, blízko který je autobusák. Měly jsme obrovský hlad, suchary skoro snědený, ale nikde jsme nemohly najít žádný obchod. V pastelarii jsme si daly na zasycení zase nějakého dortíka, pak jsme rozbalily karimatky v parku před zoo, kde jsme čekaly s Ivet, než jí pojede bus do Aveira.
S Evičkou jsme pak šly objevavoat noční Lisabon. Popojely jsme metrem bez přestupu za 90 centů do čtvrti Baixa, procházely jsme se mezi ulicemi, všude byly venkovní restaurace a já hladově koukala lidem do talířů. Koupily jsme si u mekáče zmrzlinu. Procházely jsem se s tou zmrzlinou a asi třikrát nás zastavili prodejci drog, nabízeli nám marihuanu, hašiš i kokain. Evička vždy poznamenala: "Vypadám snad na to?" Ale prý nabízejí jen náhražky a policajti s tím nemůžou nic dělat.
Zaujal nás Elevador de Santa Justa - neogotický výtah, který sestrojil architekt Raoul Mesnier du Ponsard, žák Alexandra Gustava Eiffela. Nahoře je kavárna, do které vedou dva výtahy.


V noci jsme jely nočním busem na jih do Lagose. Pospávaly jsme na nádraží, protože odjezd byl až v jednu hodinu. V Lagosi foukal strašný vítr a byla docela zima, začalo se ochlazovat a kazit počasí :-(...Nějak instinktivně jsme ve tmě narazily na tu správnou cestu k největší pláži v Lagosu a vybraly jsme si nějakou písečnou dunu a dospávaly...Spalo se nám krásně, ve spacáku bylo teploučko, nad náma lítali rackové, pár metrů od nás šuměl oceán. Akorát se obloha pěkně zatáhla a bála jsem se, že začne pršet. Začalo, ale až odpoledne.
Cestou z pláže do města jsme u vlakovýho nádraží potkaly Káťu. Náhoda! Šly jsme společně do města a pak jsme se s Evčou odpojily, protože jsme měly od dvou zabookovaný hostel. Nastaly trošku problémy, hostel jsme nemohly nejdřív najít, v ulici, kde měl být jsme žádný nenašly, na informacích jsme taky nepochodily, ale nakonec to dobře dopadlo.


bus:
Lisabon - Lagos 16,20 E.

Belém

17. dubna - neděle

V 11 hodin autobusem od majáku do Cascais - 2,95 E. Z Cascais do Belému vlakem - 1,30 E.

Belém je čtvrť na okraji Lisabonu, při ústí řeky Tejo. Torre de Belém je věž z roku 1515-21, která představovala výchozí bod pro portugalské mořeplavce. Blízko věže je památník zámořských objevů z roku 1960. Je tu taky nádherný klášter "Mosterio dos Jerónimos" a kousek od něj vyhlášená prodejna koláčků Pastelů de Belém, kde se stojí fronta až na chodník. Tentokrát jsme to vzdaly, protože nám bylo hrozný horko a na zádech jsme měly krosny. Ale příště si dáme :)..Domů odlítáme z Lisabonu, tak se sem určitě dostaneme!

Ponte 25 de Abril - most přes řeku Teja. Původně se jmenoval Ponte Salzar, po diktátorovi, který ho nechal v roce 1966 postavit. Teď je jeho jméno památkou na revoluci 25. dubna 1974, která v Portugalsku znovu nastolila demokracii. Jeho konsturkce je inspirovaná Zlatou bránou v San Franciscu a je dlouhá 2 km. Na jižní straně řeky je 28 metrová socha Cristo Rei (podle známé sochy Cristo Redentor v Rio de Janeiru).



Cabo de Roca

16 - 17. dubna

...aneb čundr až na konec světa

Probudilo nás vycházející sluníčko a nestačily jsme se divit, jakou krásu jsme si to pro spaní vybraly...Strávily jsme noc nad útesem v nejzápadnějším cípu Evropy, o kterým se ve středověku domnívali, že je to konec světa... Sbalily jsme spacáky a vydaly se k majáku, který je 140 metrovém útesu nad mořem. Odlovily jsme kešku "na kraji světa" a nasnídaly se...Byl to nádherný zážitek, nikde nikdo jen oceán, zelené louky, útesy a maják...
Zjistily jsme, že pěšky do  města Cascais asi nedojdeme, protože silnice se kroutila serpentýnami asi přes dvacet kilometrů a Ivetka se ještě večer potřebovala dostat z Lisabonu do Aveira. Čekaly jsme na bus do 11 hodin a mezitím jsme seskály z útesu pod majákem až na malou plážičku, kde jsme pobíhaly radostně po písku. Neodolala jsem a do krosny si přibalila tři oblázky, jeden docela velkej pro Martínka :) a dva menší...
Když jsme se vyšplhaly zpět k majáku, byly jsme pěkně zklamaný. Všude okolo davy turistů, několik autobusů a pravděpodobně sraz motorkářů z celého Lisabonu :(. Ještě, že jsem si tu krásu užily brzo ráno samy.