Nevyhledávám dětská hřiště. Skřítci tím možná trpí.
I když občas přeci jen zajdeme, když je hřiště prázdnější:).
Ale já na to nejsem. Na ty nucené hovory maminek, jak vám to roste, co už umí.
Na ty hovory kdy jaká kadeřnice, nákupy, jaká dovolená u móře.
Pořád víc mi dochází, jak je pro mě důležitý mít kousek za domem přírodu.
Začínám mít pocit, že ve městě bych po pár dnech nemohla dýchat.
Ne kvůli nedostatku vzduchu. Ale kvůli volnosti rozletu.
Tak si tak lítáme po venku.
A nejlíp je.