O Janu Zahradníčkovi. O P. Toufarovi. O výstavě Vzdorovali ZLU.
O podzimu na Vysočině. O Číhošti. O Václavu Havlovi.
Miloše Doležala si moc vážím. Nejen pro to, co udělal pro P. Toufara.
Ale i pro práci s jazykem a slovy - jak v jeho básních, tak v Rozhlase.
Pro jeho ryzí lásku k venkovu a Vysočině.
Ale hlavně pro jeho Lidskost.
...
"Křesťanství je pro mě cestou hledání, bez odpovědí.
Ale i pro práci s jazykem a slovy - jak v jeho básních, tak v Rozhlase.
Pro jeho ryzí lásku k venkovu a Vysočině.
Ale hlavně pro jeho Lidskost.
...
"Křesťanství je pro mě cestou hledání, bez odpovědí.
...Pokusem se dotknout Božího tajemství...nahlédnout do Boží tváře.
Cestou, ke které patří i omyly a zaškobrtnutí, ale pořád ta cesta trvá.
Je to také cesta naděje."
Cestou, ke které patří i omyly a zaškobrtnutí, ale pořád ta cesta trvá.
Je to také cesta naděje."
"Krajina Vysočiny. Podzimní trhání švestek tam u nás na sadu za barákem.
Nebo když jezdím se synem Vojtou na jeho fotbalová utkání a jemu se daří...
To jsou věci, které mi dělají radost a vidím v nich smysl."
"Tiché a obyčejné prožívání radosti - ohromné maličkosti, objevování nepatrností.
Člověk na to musí mít v sobě trochu klid a nespěchavost,
aby si všímal šípku a zákrutu polní cesty, která vede za obzor...
Prostředí, které pokládá otázky co je za obzorem, kde cesta končí..."
M. Doležal/z pořadu Dům ze skla
Nebo když jezdím se synem Vojtou na jeho fotbalová utkání a jemu se daří...
To jsou věci, které mi dělají radost a vidím v nich smysl."
"Tiché a obyčejné prožívání radosti - ohromné maličkosti, objevování nepatrností.
Člověk na to musí mít v sobě trochu klid a nespěchavost,
aby si všímal šípku a zákrutu polní cesty, která vede za obzor...
Prostředí, které pokládá otázky co je za obzorem, kde cesta končí..."
M. Doležal/z pořadu Dům ze skla