...

Takhle jsme slavili vznik naší republiky.
28. října v Úštěku.

Město Úštěk je samo o sobě nádherné. 

A v časech první republiky ještě krásnější...

...nedělní

Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce. 

Zkoušej mě, ty znáš můj neklid.

 Hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, 

a po cestě věčnosti mě veď! 

(Žalm 139, 23-24)

...česnekově

Pracovně jsme se měli celou sobotu. Sázeli jsme česnek. 

Společný "projekt" s našimi kamarády "aneb utužujeme přátelství".
A bylo nám krásně. Hlavně ve finále, při opékání buřtů.

 (Pozn.: I když jsme sázeli v den voleb - obrázek na kýblu v žádném případě!!

 nesymbolizuje stranu, které fandíme. To je snad jasný:)

...dýňový

Zase ty dorty...Ale mě to pečení teď tolik baví!
Baví mě jak těsto vzniká pod rukama.
Baví mě vše dávat do kulatých forem. A obyčejné koláče proměňovat v dorty.
Baví mě, jak během krátké chvíle vznikne něco, co krásně vypadá, před objektivem nikam neutíká.
A ta nejdůležitější věc - ze všeho nejvíc mě baví ty dorty jíst. Jak jinak:).

Tentokrát dýňový cheescake. Když jsem ho viděla u Lucie, musela jsem ho zkusit.

...fofr jablečný

Znovu jablečný. Strašně jednoduchý. Rychlý. Šťavnatý. Po másle vonící.

A hlavně hodně dobrý! 

180 g hladké mouky
130 g cukru krupice
180 g rozpuštěného másla (nebo olej, ale máslo je máslo:)
3 vejce
1 lžička skořice
1 prášek do pečiva
5-6 nahrubo nastrouhaných jablek (já je teda ani neloupu)
rozinky namočené v rumu
nalámané vlašské ořechy

                                     

 Cukr prošleháme s celými vejci a rozpuštěným vlažným máslem. 

Přidáme mouku s práškem do pečiva a skořici. Důkladně promícháme a vznikne lité těsto. 

Jablka nastrouháme na hrubém struhadle, zamícháme do těsta a vlijeme do vymazané formy na pečení.  Troubu rozehřejeme na 175 °C a vložíme formu s těstem. Pečeme asi 40 minut, dozlatova. 

Může se péct samozřejmě i v malém pekáčku. Ale mě baví péct tyhle obyčejné koláče v dortové formě,

 a pak je vyšvihnout do stojánku na dort.

Recept je odtud. 

...Sacra zajímavej

Život je sacra zajímavej.

Nová kniha od Marka Orko Váchy.

Tentokrát ne tak zcela od něj. Ale také od Karla Santoria, trapistického mnicha, 

který odpovídá na Orkovy otázky.

 Kniha je o životě, o autenticitě kontemplativních klášterů, o modlitbě, o duchovní odvaze. 

A o víře, jak jinak.

"...Po Karlových promluvách, či jak to říct, mi znovu zůstal vjem, že liturgické texty a stěny kostelů ožívají, že najednou obřady a žalmy dostávají smysl, že je v nich oheň, že za rouškou svatostánku hoří plamen. Že za skořápkou obřadů je nový svět, který stojí za to objevovat. Že jsem předtím jen znovu a znovu recitoval texty při liturgiích a breviářích, texty, které byly jen literami, ale že je v nich najednou život, že vidím za jejich hranice a že zpívají o příslibech dálek..."

"Je to kniha, po které jsem dlouho toužil, a jsem velmi rád, že jsem mohl být jakýmsi katalyzátorem jejího vzniku. Je to zemité, vtipné, plné radosti a je to návod pro vstup do mystiky, je to cestopis v nejkrásnějším smyslu toho slova."

Marek Orko Vácha

O M. Váchovi jsem tu na blogu psala už několikrát. Mám ho prostě ráda. Jako molekulární biolog, genetik a přednosta Ústavu etiky na III. lékařské fakultě UK v Praze umí nádherně mluvit o věcech obyčejných i neobyčejných. A jako kněz dokazuje, že věda a víra stojí při sobě.

V sobotu byl hostem v Hydeparku ČT. Určitě se podívejte tady. 

Já celý pořad poslouchala jedním velkým uchem a s obrovským nadšením. Myslím si, že se svými názory a životním postojem musí oslovit i spoustu nevěřících. A docela by mě zajímalo, jestli to tak opravdu je (nebo jestli jsem "zaujatá"). Budu ráda, pokud mi napíšete, jak to vidíte:).

Před časem taky u Marka Ebena. Tady Na plovárně.

Zatím jsem viděla jen kousek. Ale rozhovor těch dvou, to je koncert.

...nedělní

Stěží postihujeme to, co je na zemi.

S námahou vysvětlujeme, co máme na dosah ruky.

Kdo prozkoumá to, co je na nebesích?

Kniha moudrosti 9,16

...kontrastně pro Skřítkovou

Zvířecí parta. Nakreslená speciálně pro malou Skřítkovou.

Inspirace tu a tady.

Pro potěšení. Na koukání. Pro rozvoj zraku a pozornosti.

S dopomocí mého bráchy zalaminátováno, díky Honzíku:).

Svoje leporelo už měla v prvních měsících. 

A od té doby ji "čtení" knížek a prohlížení obrázků moc baví.

Snad jí to vydrží!

...kolmo

Moje první taška. 

Šila jsem podle staré plátěné tašky z Háemka.

Látka je z Ikea, parádně pevná.

Kola jsem nakreslila podle našich svatebních.

...jablečný

Jablečný koláč povýšený na dort.

Recept je z říjnového Alberta, str. 70 tu.

Příprava s asistencí Skřítků. 

Malá Skřítková je nejen velký jedlík, ale asi i talentovaná pekařka to bude.

Žmolenka jí vyloženě šla.

...Hradec v Plzni a pak už jenom Hradec

 Hradec je moje srdeční záležitost. 

Architektonický skvost. Staré město s katedrálou. Pod ním prvorepublikový salon republiky.

Kotěrovo muzeum. Gočár kam se podíváš. Masarykáč. Ulrycháč. Labe. Orlice. Soutok v Jiráskáčích.

Palachárny. Socialistická Benešovka. 

Kola, kola, všude kola. (I já tu na kole drandila). Okolo lesy, rybníky.

Když poprvé dávali Šumná města s Vávrou (to jsem byla ještě školou povinné dítko:). 

Hradec se mi líbil ze všech úplně nejvíc! (Nechápu, proč není na ivysílání mezi ostatními, škoda.)

Kdybych musela bydlet ve městě, tak jedině tam.

Naposledy jsem tu byla vloni, ještě jako bezdětná. Letos už se dvěma Skřítky.

A jako stará babka jsem si ochichala a achichala. A dokolečka říkala: 

"Podívejte, tady chodila maminka do školy...tady na koleji bydlela...tady byla kolejní hospoda...

Tady bejval sekáč...tohle tu taky nebylo u tý řeky, proč to neudělali dřív...tady jsme taky chodili na pivo...

Jé hele nová lávka ke škole, tu jsem si tu vždycky přála...apod.:)"

Nejkrásnějších pět let. Ráda se sem budu vracet. A vzpomínat.

Na povíkendové se těšení ve vlaku. Na jedno nedělní zahajovací pivko hned po příjezdu.

 Na společný kolejní bydlení.

Na školu. A zase na školu. Fakt jsme to tam měla ráda! Až teď mi dochází, jak moc.

Na stresy před zkouškou. Na radost po zkoušce. Na kuře s nivou U Dvora.

Na běhání na Nový Hradec. Na výlety za město. 

Na spaní pod širákem na Biřičce. Na jízdy noční městskou. Na hvězdárnu. 

Na Ácéčko. Na jazzový večery.

Na hladové vokno v Kopečku se smažákem. Na zelený pivo. Na první jarní sluníčka u soutoku. 

Na jeptišku v katedrále. Na biskupa Otčenáška. 

Na Nohavicu v antiku. Na Majálesy... 

A HLAVNĚ na ty moje holky!

Jojo, časy se mění. Před třemi lety...a teď.