...zpetně leden

...zpětně únor

...zpětněListopad

...zpětně říjen

Nestíhám to tu, i když bych moc chtěla...

...zpětně září

...zpětněKvěten

...zpětněDuben

...zpětně březen

Náš březen.

Všechno nějak rychleji roste.

Kytičky i děti.
 Jaro je tu!

...zpětně

Leden.

Užívali jsme sněhu. Dokud byl, tak každodenně.

Zima, jak má být. Dokonce jsme vytáhli po letech i brusle.

Ty jsme bohužel stihli jen jeden den, pak začalo tát.

Střihli jsme si s tátou myslivecký ples. 

Běžkovali jsme po zahradě.

Šumavu jsme odložili.

Na rok příští.

...zpětně

Prosinec.

Peklo se. Očekávalo se.

Lítalo se. Radovalo se.

...zpětnělistopad

Ještě listopadově...

První úsměvy od nejmenší Skřítkové.
Každodenní procházky se Skřítky lesem.
První malý výšlapy do kopců.

...zpětněříjen

Říjen.
Měsíc přelomový.
Měsíc plný zázraků.

...zpětnězáří

Září.

Doháněli jsme v teplých dnech co se dalo.

Rozloučili jsme se s létem u řeky.

A přivítali podzim.

...zpětněsrpen

Srpen.

A prázdniny za námi. Tentokrát celé bez cestování...

Jen Skřítci pár krátkých výletů s tatínkem. Na několik dní i v Orlických horách.

Já doma sama, po čtyřech letech, co máme Skřítka - úplně bez dětí. Nezvyk obrovský.

První den se mi stýskalo hodně. Pak jsem si ty tři dny samoty a volnosti dost užívala.

Těšila jsem se na fotky. Byli i v Neratově, který jsem měla v plánu v létě navštívit.

Ale z fotek nic nevyšlo, špatně nařízený foťák. Jen vojenskou techniku v pevnosti 

Hanička, tu jsem mohla obdivovat, protože byla focena ve stínu. 

Hlavní ale je, že mají společné zážitky a užili si trochu hor.

Taky jsme několikrát rodinně slavili. Užívali babičinných dortů.
Stále jedeme v domácí zmrzlině. Nejvíc v té vanilkové.
Pár návštěv jsme tu měli. Sestřeničku s Josífkem
a malým Toníčkem.
 

Já si můžu s klidem odšrtnout moje plány na léto:

Zůstat se Skřítkem v břuchu stále dva v jednom. 

Pár krátých procházek. Dvakrát u řeky.

Jsem spokojená.

...zpětněčervenec

Nikdy bych neřekla, že ten čas tak strašně letí i v klidovém režimu.

Kupodivu musím říct, že mi je dobře. Nejlépe dokonce v těch největších teplech.

Jsme tak nejspokojenější. Skřítci rochnící se ve vaničkách nebo v bazénku. 

Já s nohama v kýblu pod ořechemem. Jedním okem pokukující po dětech,
hlídající a usměrňující, druhým okem čtoucí. Tak je to ideální:).
Neběhají na druhý konec zahrady, kam nevidím, nelezou do kůlniček.
Jen škoda, že těch pravých letních dní zatím bylo dost málo.

Užíváme si domácí zmrzliny od babičky, rybízových koláčů, malinových knedlíků.

Mastíme karty, Skřítci si oblíbily Černého Petra. Slavili jsme pět let od svatby.

Martin po večerech peče z cuket, rajčat, bylinek podle kuchařky ze Svatojánu a jde mu to.

Zkoušela jsem alespoň háčkovat, ale břuch mi při tom nehezky tvrdne. 

Jediné, co mi zůstává je čtení. Ale jelikož mě začíná chytat hnízdění, je to docela těžký.

Tak ráda bych pro miminko něco nového ušila, vyrobila, nachystala. Ale nejde to.

Potřebovala bych přerovnat skříně, abychom se s krámy vůbec nějak vešly. Úplně mě to zvedá
z gauče. Pak si ale v duchu musím nafackvat a zase se hodit do klidu a utěšovat se tím,
že lepší je přece vydržet, aby se miminko narodilo včas, klidně do nepřipraveného.

Ono toho ve výsledku zase tolik nepotřebuje. Jen ten můj pocit nějak zvládnout. Uf.

Občas si troufnu na krátké, hodně krátké procházky.

Radost mi udělaly moje holky, které nás přijely na několik dní povzbudit.

A taky moje milá sestřenka se dvěma jejími Skřítky. Moc hezky bylo.

Těším se z každého dne. A vůbec si nepřeju, aby to rychle utíkalo a byl tu už podzim.

Ono to rychle utíká i tak.

...zpětněčerven

Červen.
První třešně. První vlčí máky.
První letní dny. První vysvědčení našeho Skřítka.
První krátké procházky, na které teď budu dlouho vzpomínat...

Jediný můj denní pohyb je teď přesun gauč-postel-zahrada,

 kde mám zařízeno parádní ležení ve stínu pod révou a ořešákem.
S Aničkou jsem si takto "užívala" několik měsíců v nemocnici.
Proto jsem vděčná za to, že můžu být doma.
 Ještě, že Martin se stará tak, jak se stará.
 A ještě, že mám při ruce babičky.

V červnu jsem taky stihla dvě akce, které mě moc těšily.

Slavnost k výročí naší obce a slavnostní odhalení pamětní desky.

Už mám v hlavě novou myšlenku na další plán. Ale bude to běh na delší trať.

Všude jinde najdete seznamy s různými plány na léto.
Jak ráda bych si na seznam napsala jen pár obyčejných věcí:
třeba si dojít na druhý konec zahrady natrhat maliny, být s dětmi v horku u řeky,
vařit a péct z cuket, malin, rybízu, čerstvého česneku...jít do lesa. 

Jak tolik chybí obyčejné denní věci, když o ně člověk přijde.

Můj seznam se teď zmenšil jen na přání:
Být v klidu.
Prosit a věřit v to, aby se můj stav nezhorošoval.
A miminko vydrželo v bříšku hezky a doma do října.

...zpětněkvěten

První kopretiny. První jahody.

První zahradní koupel na zahájení sezóny.

První jahodové koktejly, první jahodové knedlíky.

  První zmrzlina venku. První pohyby miminka.

 Fandění babičce při letu, který dostala k 80tým narozeninám.

Skřítci pořád chtějí malovat. Objednala jsem jim velké lahve s barvou, 

ty piditubičky, které jsou hned fuč, už mi lezly na nervy. 

Odpočíváme na zahradě (teda hlavně já odpočívám).

Skřítci dovádějí na písku, na trampolíně.

Skoro každý večer před spaním malá Skřítková smutně vzdychne a prohlásí:

"Ten den byl ale tak krátkej!..."