...juch!

To je tak, když mám rozšito několik věcí pro někoho.

A já si umanu, že potřebuju tašku. Jen pro mě.
Jednoduchou černou.

Nutně. Dneska. Co nejdřív. 

Včera po běhu opět dvě kafe. Do dvou hodin do noci u stroje.

Dneska v Sokole s dětmi. Na obecním setkání se seniory.

A pak ještě školení pro cvičitele. To vše s novou kabelou. Juch!

Dnes "superžena". Zítra zase najíždím do normálních kolejí.

Není to pro mě to ponocování. Ale...

Ten pocit radosti za to stojí. 

Občas.

PS - píšete mi o recept na perníčky. 

Do adventní neděle tu bude:).

Fotil bráška.