...popelec

...

Bůh je Bůh skrytý - a i ty k němu najdeš cestu jen tehdy, vzdáš-li se vší vnějškovosti, 
povrchnosti a náboženského formalismu: když budeš mít odvahu vejít do skrytosti, 

najít onu vnitřní komůrku - a když nezapomeneš za sebou pořádně zavřít dveře. 

Boha často neslyšíme prostě proto, že stojíme na špatném místě:

 kdo se zabydlí na povrchu života, pak je pochopitelné, 

že v hluku světa Boží hlas neslyší a Bohu nic neví. 

 

Jedním z úkolů, které přináší postní doba, je "zajet na hlubinu", 

netěkat po povrchu života, hledat to místo uvnitř nás, kde je Bůh 

- jak učil sv. Augustin "duší naší duše", kde je nám bližší, než jsme my sami sobě.

 Právě Augustin ukázal, že sebepoznání a poznání Boha nelze od sebe oddělit.

 Ovšem k opravdovému sebepoznání patří to, co je druhým úkolem postní doby: 

pokání, umění podívat se na sebe s neúprosnou pravdivostí.

 Masky patří k masopustu, k Popelci a postu patří odvaha sejmout masky

 - vždycky jednou přijde konec maškarády. 
Když jsou všechny převleky spáleny, zůstává jen hrstka popele. 

Jedna z vět, které mohou provázet udělování popelce, zní: 

"Pamatuj, že jsi prach a obrátíš se v prach".

 Tato dramatická rekonstrukce lidské pýchy a poukaz k pomíjivosti byla

 - jak jistě víte - v minulosti, zejména v době baroka, oblíbeným tématem kázání 

- ale i umění, až k jisté dekadentnosti. 

Ale je třeba věci nevytrhávat z jejich kontextu:

 popelec je branou k velikonocím a ona věta o pomíjejícnosti zůstává nedopovězena

 - až ve velikonočním dramatu uslyšíme její konečné dopovězení: ve zvěsti o vzkříšení.

 Zvěst o vzkříšení by zas byla pouhou mytologií, kdyby byla řečena mimo kontext 

dramatu velikonoc - jen když bereme vážně to, co nám říká postní doba a pašijový příběh,

 můžeme zvěst o konečné spáse přijmout jako slovo naděje, 

která jako bájný fénix povstává z popele poté, když je všechno spáleno. 

Snad každoročně vám v tento den cituji slova rabína, který radil svým žákům: 

"V jedné kapse noste napsanou větu "Jsi prach a popel" - a v druhé: 

"Kvůli tobě byl svět stvořen". Jedno i druhé je totiž pravda

 - ale jedno není pravda bez druhého. 

Poselství víry, založené na Bibli, je zvěst o paradoxní povaze lidské existence.

 Pravda o člověku, životě i Bohu má povahu paradoxu. 

Otec Josef Zvěřina, velký učitel víry naší generace, 

nám kladl na srdce: základní princip katolicity je "nejen, ale i". 

...

Tomáš Halík

...popeleční

Pán řekl Pavlovi: 

"Neboj se ... protože já jsem s tebou." 

(Sk 18,9.10)

Křížek na Horské Kvildě.

...popeleční

"Ego sum Via, Veritas, et Vita."

Pojď za mnou (Mt 9,9), já jsem cesta, pravda i život (J 14,6).

 Bez cesty nelze jít, bez pravdy není poznání a bez živote se nežije. 

Já jsem cesta, po které máš kráčet.

Pravda, které máš věřit.

Život, který máš očekávat.

Já jsem cesta neporušitelná, pravda neomylná, život nekonečný.

Já jsem cesta nejpřímější, pravda nejvyšší, život pravý, život blažený, život nestvořený.

Setrváš-li na mé cestě, poznáš pravdu.

Pravda tě osvobodí a získáš věčný život.

Tomáš Kempenský /Čtyři knihy o následování Krista/

Křížek z Horské Kvildy.

...Popelec

Křížek v polích za farou ve Vršcích (vzpomínka na jeden z našich cyklovýletů Rájem-kolmo),

 autor křížku - Pavel Doskočil

***Memento, homo, quia pulvis es et in pulverem reverteris***

***Pomni člověče, že jsi prach a v prach se obrátíš" ***

Gen 3,19