♥

Překvapení, které na nás vykouklo  9.10. v 7 ráno.

Slečna Skřítková Marie.

Nedělňátko.

  ♥

...letí

Letí... U nás čas i dva noví andělé.

..

 Když jsem musela na jaře začít ležet pod ořešákem a vinnou révou, 

kuličky v zelených listech ještě ani nebyly vidět.

Na těch pár metrech čtverečních jsem několik měsíců pozorovala,

jak kuličky rostou. Jak mi roste Skřítek v břuchu.

 Jak vlaštovky přiletěly do bývalého chlívku. Jak odletěly.

Jak zrály ořechy a už padají.
Víno sklizeno. Uteklo to. 

A blíží se finále.

...

Malá Skřítková začala s rýmou a bolekrkem. Já to od ní chytla. 

Tak teď čajíčkujeme. Máme několik hlavních úkolů.
Zbavit se co nejrychleji bacilů. A udržet tlak dole.
 ...

K tomu pár podzimních radostí.

Andílci ze dřeva voňavého a měkké ovčí rouno. Na zavěšení. Od Vrajovců.

Už létají nad komodou - budoucí přebalovací.

Krásný dárek, ručně šitý, od Markétky, se kterou nás spojily modlitby za naše děti.

Rozháčkovaná deka pro miminko - od dubna.  Až teď to jde.
 

Nová knížka od Marka Orko Váchy. 

...

...nejkrásnější taška (nejen) do porodnice

Může být jedině ta od Jany Grešákové.
Jani, moc děkuju!

Podělím se s Váma o obsah, který už tak pěkný není.
Ale někomu z Vás, kdo čekáte nebo budete čekat miminko
(mrk,mrk Markétko-ráda na setkání u řeky vzpomínám)
se můžou tyhle rady a nezbytnosti porodní hodit.

Co jsem zaopmněla vyfotit a budou po Vás chtít v první řadě je
těhotenská průkazka. Pak kartičku zdravotní pojišťovny, občanku.
Někde vyplněné papíry k porodu. Někde oddací list.
Někdo má sepsaný porodní plán.

Co na sebe...

Noční košile - nejlépe rozepínací-kojící. Někde Vám k porodu oblíknou andělíčka. Někde můžete mít svou vlastní. Nabídka kojících košil je u nás trochu horší, pokud nechcete stejně jako já obrázky sladkých kočiček, andělíčků a podobně je asi nejlepší volbou česká značka Jožánek. Mám od nich jednu košili už od Skřítkové a teď jsem dokupovala tři další. Mají jednobarevné, hezky střižené - vejde se do nich krásně bříško, ale sedí i "po slehnutí" a dají se nosit i bez těhotenského břuchu i bez kojení. První dny a vlastně celé šestinedělí se můžete hodně potit, proto doporučuju více kousků s sebou.

Župan a teplé ponožky - hodně maminek (včetně mě) Vám řekne, že měly na sále zimnici a byly rády, když byly ponožky při ruce a menžel mohl nasadit.

Kalhotky - doporučují se síťované z lékárny. Ale ty mi teda k srdci vůbec nepřirostly. Mám zabaleny dvoje (raději nefotit:), ale stejně si raději vezmu svoje.
Gumové pantofle

Další nezbytnosti s sebou...

Lahev s vodou - Já si objednala už dlouho vysněnou skleněnou Retap. Jenže jak mi pak došlo, k porodu by byla dost nepraktická. Nejlepší je lehká pet lahev s dětským pítkem. K lahvi s vodou je potřeba manžel, který vám ji bude podávat a přidržovat.

Gumička do vlasů

Olejíček na první dobu porodní - masážní olej Gaia od Nobilisu na uvolnění - šíje, kříže, dlaní

Růžovou vodu ve spreji pro osvěžení

Hroznový cukr na doplnění energie

Vincentku ve spreji do nosu a jelení lůj na rty 

A za mě ještě:

Růženec

Dobrá porodní asistentka

Manžel

Co na potom...

Ručníky (nejlépe hodně tmavé) - jeden menší na osvěžování se na sále hodí...Plus k tomu další větší. Na první sprchování mi jedna dobrá duše (mrk,mrk Miru) poradila kuchyňské papírové utěrky. Taky rada k nezaplacení.

Poporodní vložky - poprvé jsem měla Samu i Batist Flower. Za mě jednoznačně ty druhé. 

Kosmetická taštička s hygienou - kartáček na zuby, pasta,... dubová mycí emluze Herbalon  (která by měla být dobrá po porodu na rychlejší hojení ran), tělový těhotenský olejíček od Weledy.

Nafukovací kruh! pro pohodlnější sezení po porodu.

Pás na břuch - někdo doporučuje po porodu bříško stahnout, aby se děloha lépe zavinula, někdo naopak.

Sušené švestky, meruňky - podporují peristaltiku střev a meruňky v sobě mají navíc hodně železa, které se hodí po větší krevní ztrátě
Něco k zakousnutí a něco ke čtení

Co na podporu kojení...

Kojící čaj - od mojí oblíbené Weledy.

Konopné semínko - to nemám vyzkoušeno z prvního kojení, ale prý hodně pomáhá.

Homeopatika Ricinus communis 5 CH na podporu laktace - mít v zásobě v případě nouze.

Kojící podprsenku plus vkládací vložky do ní

Malý polštářek na nahřívaní s náplní z třešňových pecek - na bolavá prsa i bříško miminka.

Purelan! - 100procentní ovčí lanolin a hned od začátku mazat a mazat! Mně teda Bepanthen ani ostatní mastičky vůbec nepomáhaly, až Purelan mě zachránil. Proto ho doporučuju hned o začátku.

Pokud chcete kojit, nenechte si namluvit, že miminko můžete v klidu začít přikrmovat z lahve. 

Lahvička s dudlíkem může sání u miminka při kojení úplně zastavit - z lahvičky je to úplně jiný způsob než z prsu. Dokrmuje se jen přes injekční stříkačku a prst. Pokud budete mít hned

v začátku nějaké problémy s kojením, určitě doporučuju kontaktovat nějakou laktační poradkyni.

Co pro miminko...

Oblečení, látkové plínky, dečka, věci na cestu domů, ekoubrousky nebo nejlépe nastříhaný perlan a jen namáčet vodou, kosmetika - za mě vede jednoznačně Weleda (skřítkovou jsem mazala měsíčkovou mastičkou od Weledy, za celou plenkovou kariéru jsme spotřebovali v případě většího začervenání jen dva malé vzorečky od Sudocremu) a plenky (papírové na rozjezd - doporučuju obyčejné Babylove z DM, navoněné Pemprsky mi vadily jen při pohledu).

Nakonec mám zabaleno do dvou tašek. Jednu k porodu a druhou po.

Inspirovala jesm se u Radky na Kusanec.cz - jukněte tady a tady.

Tak, taška by byla. Ještě maminka, aby byla připravena:).
Doporučíte ještě něco?

...

Poslední měsíc je tu.
Děkuju Vám všem, kdo jste mi pomohli.
Protože věřím, že je to díky Vašim přímluvám i Vaše zásluha.
♥
Když si vzpomenu, kolik dlouhého času je za mnou...
Od prvních měsíců, kdy mi zjistili vcestnou placentu a hrozilo,
že i při přísném ležení můžu vykrvácet. Když se placenta zvedla
a já se začala těšit, že trošku začnu fungovat, začal hrozit od 24tt
 předčasný porod. Znovu modlitby. Znovu se učit odevzdat se a prosit.
Tolik jsme toho se Skřítkem už prošli. Ještě aby tlak na poslední chvíli nevyletěl.
Prosím Vás o přímluvy i teď. Do finiše. A nového začátku.
...

Vždycky jsem si myslela, jak může být těhotenství pro ženu to nejkrásnější období.
Jak se těší z rostoucího bříška. Jak ji ten jiný stav v skoro v ničem neomezuje.
 Možná to tak někdo má. Možná většina z Vás.

Za sebe ale musím říct, že je to období pro mě dost náročný.
Období plný strachů. Můžu sice porovnávat jen dvakrát...
Ale dokud jsem v obou případech mohla normálně fungovat, bylo to docela fajn.
Hlava se zaměstnávala běžnými věcmi. Nemusela jsem myslet tolik na cobykdyby
a na léta přednášek ze školy. Jenže hned po první kontrole, kdy se zjišťuje, jestli
bije malému pulečkovi srdíčko, jsem poznala, že nebudu ta radující se matka
brečící a pištící dojetím. Ale spíše s obavami a pokorou přijímat ten malý zázrak.

Se Skřítkovou v bříšku jsem zpočátku chodila do práce, do šestého měsíce jsem dělala vše normálně.
 Jezdili jsme na výlety. Na Praděd. Na Milešovku. Starala jsem se o velkého Skřítka.
Četla jsem knihy o přirozeném porodu - Zdravé těhotenství a přirozený porod, Aby porod nebolel...

Až pak ze dne na den, po Mikuláši, přišly nesnesitelné bolesti a rychlá hospitalizace v nemocnici.
Hrozil předčasný porod. Vysoké dávky magnesia, hormonů, kapaček. Na Vánoce mě pustili domů,
ale Silvestr už byl zase v nemocnici a ještě dlouho potom. Skřítková si pak trochu dala říct
a chviličku jsme mohly být doma. Ale pro změnu vyletěl tlak. A další hospitalizace.
To už mě domů nepustili. Kapačky ani vysoké dávky léků tlak nesrazily. 
Porod se musel vyvolat ve 36tt. Ráno zavedli vyvolávací tabletu a upozornili, že se může porod
rozbíhat až dva dny. Že ucítím něco jako menstruační bolesti. A když se nevyvolá, bude se rodit císařským řezem.
V poledne mi začaly bolesti, při návštěvě jsem si Martinovi stěžovala, že teda nevím, jak takový rozjezd ty dva dny vydržím a musela jsem prodýchávat. Když mě na konci návštěv viděla sestra, zarazila se Vy už rodíte?! 
 Martin z odpolední návštěvy už neodešel.
Byla jsem v jedné kontrakci. Rovnou na sál. Napojená na hadičky a přístroje. Skoro vleže.
S napomínáním, že špatně dýchám. Žádné úlevové polohy. Žádná slova povzbuzení.
Při omdlévání, zvracení a snaze dýchat a jsem jen párkrát špitla, že to bolí, že to nezvládnu.
Od porodní asistentky jsem několikrát slyšela, že to přece musí bolet!, když z vás má vylézt dítě
a že špatně tlačíte!! Zbytek toho, co si pamatuju, raději popisovat nebudu.


Po porodu mi Aničku odvezli, viděla jsem ji jen na pár vteřin. Dodnes nechápu
proč, věděli, že ji chci mít u sebe, ale na vyhřívaném lůžku jí prý bude lepší.
Zpětně jsem se dozvěděla, že Apgar byl 10-10-10. Naštěstí byl se mnou alespoň Martin.
Jak vyšla ven placenta vůbec netuším. Hodinové šití si taky vůbec nepamatuju.
Dodnes to ale nechápu a mrzí mě to, že jsme přišli o společné první chvíle.
Když mě po dvou hodinách vezli na pokoj (bez miminka, vůbec jsem nevěděla, jak mu v té chvili je),
vlítla na mě ještě na chodbě sestra slovy, na který nikdy nezapomenu:
Vy jste nám dala, při tak vysokém tlaku vyjíždí miminka mrtvý napřed.
Jak si mohla dovolit tohle říct, těsně po porodu, kdy to díky Bohu dobře dopadlo,
to nepochopím. Já sama moc dobře věděla, co může nastat a jak je ten porod rizikový.

Následující dny byly taky díky problémům s kojením dost děsivý.
V nemocnici i přes moje protesty narvali Skřítkové dudlík. Nebo se mě spíš ani
na nic neptali. Stejně tak začali přikrmovat lahvičkou! Skřítková měla žloutenku,
špatně sála, já měla málo mlíka, ale chtěla jsem moc kojit. Sestřička mi oznámila,
že je to jedno, když už má dudlík, že může pít z lahvičky a že se časem rozkojím.
 Kdo krizi z kojení nezažil, nepochopí.  Díky tomu jsem však poznala úžasnou
laktační poradkyni, která mi pomohla sebe i Skřítkovou rozkojit. I když to byl boj
 (na krev a o prsa) na několik týdnů. Ale vyhrály jsme. Kojila jsem nakonec až do dvou let.

A proč to vlastně všechno píšu? I když je to dost osobní a bolavý téma...
Mám potřebu si to sama pro sebe znovu zrekapitulovat a urovnat.
Možná to brzy vymažu. Možná to někomu z Vás pomůže...

Je mi jasný, že v mém případě kvůli hypertenzi přirozeně rodit nešlo. Jsem lékařům i porodní asistentce vděčná, že to dobře dopadlo. Jsou situace, kdy jde o životy a musí se sednat rychle.
Ale i tak věřím, že lidštější přístup by mi mohl hodně pomoci. Proto jsem se rozhodla rodit tam,
kde by přirozený porod a pomoc s kojením nemělo být takovým problémem. Ta stejná laktační porodkyně, která mi pomohla s kojením je i porodní asistentkou v nemocnici, kde jsem se rozhodla rodit. Proto jsem ji také poprosila o doprovázení k porodu.

...na skok

Velká výprava. Velké tlupy.

Vnoučata, pravnoučata a babičky.

Jedné babičce jsme dlužili od zimy poukaz na Vídeňský řízek.

Druhá babička slavila svátek. Evička to chytře vymyslela.

Vše jsme spojili a vyrazili. Samé smaženosti nezdravé.

Ale jednou za čas, že jo...

To je moje!...a věci miminkovské a kufříkovo-vzpomínkové

Knížečka pro malé Skřítky. Od narození až po školu.
Zapisovací. Vlepovací. Památeční. Krásná. Jednoduchá.

To je moje!
Od Rosy Mitnik a Jou Jou.

Byla první věcí, kterou jsem koupila našemi miminku.
A rovnou jsem objednala dva kousky. Protože i když jsme dostali
zapisovací knížky na malou Skřítkovou - nezapisovala jsem si pravidelně nic.
Nějak mě ty přesladké fotky miminek coby méďánků a koťátek za srdce nevzaly.
Jsem ostuda ostudná a teď toho lituju. Ale pár zápisků mám a jsem ráda i záznamy tady.
Chystám se Skřítkové zpětně dopsat a dolepit co půjde. A taky má malá Skřítková památeční krabičku.
S novinama, který ten den vyšly. S prvním bodyčkem. S dulikem, který jsme nedávali.
S první čepičkou a "kuklospacáčkem" na zahřátí, který jsem jí háčkovala. Když jsem si ty vzpomínky zakonzervované v krabičce před časem prohlížela, bylo mi smutno za našeho Skřítka.
Že on žádnou takovou krabičku nemá. Nic. Prázdno.
První fotku máme až jako dvouletého z kojeňáku.
...
Do jeho vzpomínkové krabičky jsem si dala jen jeho ponožky, ve kterých nám ho v domově předali
(rozdrbané bačkůrky jsem vyhodila). Pak mám taky schované tričko, které v té době, jako tříletý mrňousek nosil.
Ale z miminkovského věku nevíme a nemáme nic. Sám Skřítek se po fotkách,
kdy byl miminko taky sháněl. Několikrát jsme mu museli vysvlětlovat, proč je nemáme.
Aby nebyl pozadu, pořídila jsem mu alespoň knížku, do které budeme dopisovat
už jen to hezké. A společně. Moje Rodinné album.
...
Před pár měsíci jsem ve Zprávách na čtyřiadvacítce zahlédla krátkou reportáž o projektu
Život v kufříku. Jde o projekt, který je směřován na děti, kterých se rodiče po porodu zřeknou
a musí si svou cestičku životem hned zopčátku prošlapávat jinak...a samy. Ve vybraných porodnicích dostanou
 malí bojovníčci  "vzpomínkové kufříky" s prvním dudlíkem, bodýčkem, knížečkou, fotkou z porodnice.
A ten kufříček s nimi potom putuje dál do života.
Brečela jsem u toho jako želva. Více o projektu tady.
 ...
Pak máš náš břuchoSkřítek připraveno gumovo-dřevěné kousátko.
Od OSLO z Fleru. A mráčkovou dečku šedivku.
Tím naše nová výbavička končí.

Těšila jsem se, jak budu šít mantinely, vyrábět kolotoč nad postýlku,
šít plínkovníčky, košíčky a další serepetičky. Mezitím mám od března
rozháčkovanou dečku, kterou možná ani nezvládnu dokončit.
Ale jsou důležitější věci! (Si musím říkat). Jsem vděčná za to,
že můžu být doma. A ne dlouhé týdny v nemocnici jako s malou
Skřítkovou. Snad to tak bude až do konce.
Vlastně do začátku!

A já už pomalu musím dávat dohromady věci po malé Skřítkové.
Letí to. Letí!

PS - Moc děkuju za milé vzkazy k předešlému příspěvku!
Nebojte, komentáře okolí k dalšímu dítku mě nijak nerozhazují.
Kdybych na ně dala, neměli bychom ani Velkého Skřítka!
Jen mě vždycky překvapí, že někdo má potřebu to řešit.
Je taky zvláštní porovnávat reakce na první těhotenství a na další.
U prvního každý gratuluje, aplauduje, ptá se na týden, jména...
U dalších jen kouknou po břiše a buď nějaká nejapná poznámka-
nebo jen oči upřené na rostoucí břuch a v pohledu lze vyčíst "to si teda dáte..".

Ale my se nedáme!
 ♥

...

Kulatím se pěkně.
Skřítek (nebo Skřítková?) si moc nestěžuje.
Snad se tam má dobře, v tom břuchu. Rychle nám to spolu utíká.
 Je to vlastně už skoro půl roku, co jen polehávám a doufám...

Chtěla jsem psát o tom, jak jsou některý ty chvilky krušný.
Jak je těžký Skřítky a domácnost řídit z gauče. Jak těžko se leží,
když na mě leze hnízdění, bříšku vadí i chvilka háčkování a já nedám
ani špinavý prádlo do pračky. Jak těžký chvílema je udržet si hlavu chladnou
a nehroutit se...Jak mě překvapily reakce okolí. Od bližších i cizích.
Při tom co je nenormálního na tom mít tři děti?!
Ale nějak mi o tom psát nejde...

Protože většinu toho času mi je vlastně moc hezky.
Věřím, že to dobře dopadne.
A že Skřítek počká na svůj čas.
Vždyť nám už začíná 8. měsíc.

Ráda bych poděkovala Vám všem, kdo na nás myslíte.
A že Vás není málo. Je to obrovská podpora.
♥

...zpětněčerven

Červen.
První třešně. První vlčí máky.
První letní dny. První vysvědčení našeho Skřítka.
První krátké procházky, na které teď budu dlouho vzpomínat...

Jediný můj denní pohyb je teď přesun gauč-postel-zahrada,

 kde mám zařízeno parádní ležení ve stínu pod révou a ořešákem.
S Aničkou jsem si takto "užívala" několik měsíců v nemocnici.
Proto jsem vděčná za to, že můžu být doma.
 Ještě, že Martin se stará tak, jak se stará.
 A ještě, že mám při ruce babičky.

V červnu jsem taky stihla dvě akce, které mě moc těšily.

Slavnost k výročí naší obce a slavnostní odhalení pamětní desky.

Už mám v hlavě novou myšlenku na další plán. Ale bude to běh na delší trať.

Všude jinde najdete seznamy s různými plány na léto.
Jak ráda bych si na seznam napsala jen pár obyčejných věcí:
třeba si dojít na druhý konec zahrady natrhat maliny, být s dětmi v horku u řeky,
vařit a péct z cuket, malin, rybízu, čerstvého česneku...jít do lesa. 

Jak tolik chybí obyčejné denní věci, když o ně člověk přijde.

Můj seznam se teď zmenšil jen na přání:
Být v klidu.
Prosit a věřit v to, aby se můj stav nezhorošoval.
A miminko vydrželo v bříšku hezky a doma do října.

...je to tu znovu

 Pár týdnů jsem si užívala "normálního" těhotenství.

Placenta se posunula nahoru, přestalo hrozit krvácení.

Lékaři mě ujišťovali, že by tentokrát předčasný porod hrozit neměl.

Spíš mám prý znovu počítat ke konci s vysokým tlakem, to že se opakuje častěji.

Snažila jsem se nemyslet na žádné komplikace, těšit se na přirozený porod a užívat každého dne. 

Z knihovny mi Martin donesl knihy od známého chirurga a porodníka Michela Odenta.

Začala jsem vařit, občas něco upekla, poklidila. Na krátké procházky vyrazila...

A bylo mi tak báječně! 

Jenže ouha. Minulý týden kontrola, velký ultrazvuk. 

Znovu nařízen klidový režim. Čípek se zkracuje, začalo tvrdnout břicho.

Nasazeny vysoké dávky magnesia. Jsou tu znovu obavy a semínka pochybností.

Strach z toho, že se to zhorší a budu muset do nemocnice. Strach z předčasného porodu.

Po pár dnech klidu jako by mi duši zase někdo srazil k zemi. Do října je tak daleko...

Je to náročný, to ležení. Ukočírovat oba Skřítky z gauče je někdy nad moje síly.

Nejnáročnější je to ovšem na hlavu. Snažím se být v klidu.

Někdy ale musím dýchat hodně zhluboka.

Znovu Vás proto moc prosím o podporu a přímluvy.

Hodně z Vás mi už pomohlo na začátku...

Zrovna dnes přiletěl poštou andílek.

Děkuju.

♥ 

Dííííky moooc          Vám všem!
Taková smršť milých komentářů!

Radost udělaly. Sílu dodaly.

Moc Vám všem
děkujeme.

♥♥♥♥
 (♥)

...klapka á jedééém

...aneb jak jde čas

...odvoleno

...a volila jsem hned za dva! Škoda, že jen s jedním platným lístkem.