sobota 31. března 2012

...modlitba argentinských nocí

"Bůh je v horách nějak blíž, není to ten domestikovaný Bůh našich kostelů, našich sebevědomých kázání, Bůh, kterým se zaštiťují ti či oni náboženští vůdci k podpoře těch či oněch idejí, Bůh, o kterém hlasatelé zasvěceně vysvětlují co si přeje a co si nepřeje, Bůh, jehož úradky intepretují hierarchové etablovaných církví, Bůh dobře situovaných teologů. Bůh argentinských nocí je Bůh mnohem tajemnější, nesmírnější, mocnější, Bůh, na němž závisí přežití a nepřežití. Teprve v naprosté samotě v horách poutník pochopí co znamená, že v něm žijeme, pohybujeme se a jsme, dýcháme jej, jsme v něm ponořeni a On si nás tvaruje, tak jako prudká voda tělo pstruha, zde se člověk stává Božím obrazem, tvarovaný prostředím, oním milieu divin. Rybu tvaruje voda, tvar ptáků modeluje vzduch a člověka Bůh....


....Argentinské nebe je černé a mléčná dráha stříbřivě září, tak, jak v Evropě není možné spatřit. Do tohoto nebe jsem naslepo vysílal svoje zdrávasy. Bohu, o kterém nevíme, kdo je. Ke kterému se sice modlíme, ale když začneme přemýšlet, co se to skrývá za těmi třemi písmeny, propadáme se do tmavého vzduchoprázdna. Filosofie nás zavede na kraj propasti, víra je krokem vpřed do temného nic, k Bohu, o kterém mystici shodně vypráví, že je jiný, než jsme schopni popsat, neboť všechny naše popisy, jak ty dětské, tak popisy nejvybroušenějších teologických spekulací, vznikly všechny někde na naší maličké planetě ztracené v černém vesmíru pod Andami. Bůh, o kterém Eckhart říká, že není ani dobrý, ani moudrý, neboť kdyby něco bylo dobré, bylo by možno myslet lepší a nad to ještě nejlepší, ale takový Bůh není, neboť Bůh je Tvůrce vlastností, Tvůrce dobra i moudrosti. Bůh, kterému nelze dát žádnou nálepku slov. Nic, bezedná Boží moudrost, štědrost i poznání, Neprobádatelné hlubiny, Neproniknutelné způsoby jednání, Bůh, který na Mojžíšovu otázku Hořícímu keři kdo jsi odpovídá mind your business, po tom Ti nic není, Mojžíši, Jsem, který Jsem, moje jméno se nikdy nedozvíš, neboť kdyby ses jej dozvěděl, mohl bys mi vládnout, manipulovat se mnou, tak jako vládneš zvířatům, která jsem vytvořil z hlíny a přivedl je za Tebou, abych viděl, jak je pojmenuješ. Bůh, který je, ale který je nějak jinak než je člověk, jehož existence je mimo prostor, čas a cokoli hmotného, Který je na jiném listě knihy, Který neodpovídá na modlitbu, Kterého můžeme ctít, ale ne popsat, Který není věc v jakémkoli smyslu, o Kterém sice říkáme že je Láska ale kterého přesto denně prosíme, aby nás neuváděl do pokušení. Který je světlo a kdo je chce uvidět, musí být slepý a musí Boha zbavit každého „něco“ . Dobrotivý Bůh evangelií, který je zároveň Jahvem devadesátého osmého žalmu, Bůh který nekonečně miluje člověka ale který se nechává prosit svými věřícími aby nás zbavil od Zlého. Jsem trochu nesvůj z přednášek s tematikou falešných představ o Bohu, neboť... všechny představy o Bohu jsou falešné.
Velké světová náboženství učí nectít žádnou věc, ani vlast, ani sebe, ani jakoukoli ideu . Náboženství není soubor názorů, soubor pouček, soubor vět o světě, náboženství je vzduch, který dýcháme, způsob, kterým jsme na světě, oči, kterými vnímáme svět. Nekonečné debaty nás Evropanů o sporech mezi vědou a vírou postrádají smyslu, svět je jeden. Různé důkazy Boží existence vymyslí před nedávnem jen Evropa a budou u zelených stolů diskutovány až minulá dvě staletí, dříve neměly význam a starověku a středověku by tyto otázky připadaly směšné. Není znám ani jeden z přírodních národů, který by byl ateistický a slova jako ateismus nebo teismus v žádném z jejich jazyků neexistují. Víra intelektuálních debat nad kávou a cigaretou v literárních kavárnách a víra argentinských hor jsou dvě různé věci a já už nechci ztrácet čas debatami s kýmkoli, zda Bůh je nebo není."

Marek Vácha
Modlitba argentinských nocí/Cesta, 2011

pondělí 26. března 2012

pondělí 19. března 2012

...Košťálov

nedělní výlet, opět do Českého Středohoří...s malým skřítkem, s krosničkou, která odnosila několik generací v naší rodině...




městečko Třebenice, v pozadí hrad Hazmburk

vlevo Milešovka - nejvyšší hora Českého Středohoří

...kolem na bledule

...sobotní výlet na kole do Písteckého lesa - na bledulky, které tu každý rok začátkem jara tvoří bílý koberec :)



čtvrtek 15. března 2012

...Radobýl

... hory jsou od nás daleko, naštěstí České Středohoří je na dosah ruky, dnes jsme při západu slunce stihli vyšlápnout na Radobýl...






/399 m. n. m. vysoký, 3 km od Litoměřic. Od 3. května 1622 je na radobýlském vrchu kříž – původně dřevěný, dnes železný. Kousek odtud je důl Richard, který původně sloužil k těžbě vápence, ale za druhé světové války zde nacisté zbudovali továrnu na výrobu leteckých součástek. Od roku 1964 se v dole skladuje radioaktivní odpad, bude tomu tak prý asi až do roku 2070.../

...pod jabloní


Póza s novou sukní a starým svatebním kolem :) fotky od brášky - díky!

středa 14. března 2012

...bábovka tvarohová


...za recept díky Evičce (a její babičce)!

pondělí 12. března 2012

...

...obrázek od Michalky

Dnes jsem dostala v Sokole na cvičení dárek - obrázek od 5leté holčičky. Připomněl mi (ani nevím proč) příběh z knížky od Bruna Ferrera...

***
Při hodině kreslení se učitelka zeptá žáčka: "To je zajímavý obrázek. Co představuje?"
"To je obrázek Boha." "Ale vždyť nikdo neví, jak Bůh vypadá."
"Až to domaluji, budou to vědět všichni!"
***
Když se Lucii narodil bratříček, začala naléhat na rodiče, aby ji s miminkem nechali samotnou. Rodiče se báli, že jako snad všechny čtyřleté děti může na bratříčka žálit a že by mu mohla ublížit. Pro jistotu jí to nedovolili. Ale nezdálo se, že by na něj Lucie žárlila. Byla na bratříčka velmi laskavá. Jen její prosby byl stále naléhavější. Rodiče nakonec souhlasili.
Běžela do pokoje, kde leželo miminko. Samou radostí zapomněla pořádně zavřít dveře, a tak rodičům zůstala škvírka, kterou mohli pozorovat, co s uvnitř děje. Viděli, jak malá Lucie přišla k bratříčkovi, položila k němu tvář a jemně mu povídá:
"Bratříčku, pověz mi, jaký je Bůh. Začínám to zapomínat..."
***
Děti vědí, jaký je Bůh, ale přicházejí na svět, který se činí, seč může, aby na to co možná nejdřív zapomněly...

(B. Fererro/Paprsek slunce pro duši)

neděle 11. března 2012

pátek 9. března 2012

...ptáčci jarňáčci

..moje prvotina z ovčího rouna. Je to moc příjemná a jemná práce. Ale nedoporučuju píchat plstící jehlou při filmu, bolí to :) ...



neděle 4. března 2012

...důvod, proč mě to táhne do kopců...

"...když vystoupím na nějakou horu, okamžitě pocítím, že jsem stvoření.
Moje vlastní důležitost ustupuje do pozadí....My lidé navrhujeme města pro své pohodlí.
Když jsem v takovém městě žil, snadno jsem podlehl dojmu, že svět se točí kolem nás.
Světla velkoměsta zastínila hvězdy, a domy které člověk postavil, mi bránily vidět skutečný svět....
...když člověk vystoupí na horu, celý pohled na svět se změní....."
P. Yancey, Ohlasy z jiného světa




Miluju mraky blízko nad hlavou,
 miluju vítr ve vlasech, 
miluju když vyjdu z lesa na kámen, 
miluju to pravé ticho,
MILUJU HORY!

/vzpomínka na Rakouské a Julské Alpy, léto 2010/

...nedělní buchty

...nejlepší teplé :)... pokud je ještě horké potřete rozpuštěným máslem s troškou rumu - dlouho na pekáči nezůstanou!


sobota 3. března 2012

...od mi

... placičky z fleru, z obchůdku mi.ui ... Puntíky. Kamarádi. a Puntíky/déšť....a milá mi má tady za horou svůj blog...