...okolo Hoslovic

Výlet za našimi kamarády. Do podšumavských hvozdů.

Ke starému středověkému mlýnu.

Janičko a Martine, děkujeme za milé přivítání!
A za nekonečné nalézání a nasazování rukaviček:).

...mučedník

25. února 1950

Před 64 lety byl umučen komunistickým režimem P. Josef Toufar.

Zemřel v sanatoriu v Legerově ulici. Stejně jako Jan Palach.
Oba mučedníci nemají dodnes na bývalé budově sanatoria žádnou pamětní desku.
O "pomník mučedníků" se postaral designér Otakar Dušek.
Rozhovor s ním najdete v Lidovkách.
Nainstaloval ho bez povolení. Snad nebude nikomu vadit...A dlouho na místě vydrží.
Díky za něj!

Ale co se to s tebou stalo
v Číhošti?
Jako rubáše ždímané v brodech žalu
zkrouceno dřevo kmene tvého
tím vychýlením tak náhlým, tak úpěnlivým
z propasti nahoře do propasti dole. 

Jan Zahradníček
úryvek z básně Uctívání kříže, sbírka Dům strach

Výstřižek z lednových Lidových novin.

Ještě znovu připomínám, že P. Toufara soudruzi pohřbili do hromadnému hrobu 
na Ďáblickém hřbitově, pravděpodobně s uhynulým slonem z cirkusu. 

Proč tolik lidí zapomnělo?

 Dominik Duka u hrobu P. Josefa Toufara a jeho řeč tady.

...smutné Knížecí Pláně

Vždycky, když jsem na Knížecích Pláních, je mlha.

Tentokrát byla taky. Tohle místo má neuvěřitelnou energii.

Bolavou a tichou.

K místnímu hřbitovu jsem letos nedošla. Přiznám se, že jsem se bála...

O Knžecích pláních jsem psala už dříve tady.

...pozorování jelenů

Jezerní slať mezi Horskou Kvildou a Kvildou.

...okolo Vydry

K Turnerovce.
Na tekutého Klostermanna a hříbkovou polívku.
Mám ráda její interiér. Plno knížek na poličkách vysoko u stropu,
stará špaletová okna, hořící krb, vycpaného tetřeva.

Vždycky, když vidím ty velké kameny, vzpomenu si na Svěráka,
 alias pana Louku a Kolju. A na jejich rozhovor o vydrách:).

...poprvé II.

Malá Skřítková na saních.

 Radost byla obrovská!

Saně rohačky, náš rodinný poklad.

...poprvé

Malý Skřítek na běžkách.

Malá Skřítková dohlížela z puntíků.

A po tréninku zasloužená odměna. Zlatá!

Zlaté buchtičky se šódó, za snahu.

 A zlaté bohatství pro tatínka, za trpělivost.

Nenechte se zmást minulým příspěvkem. Něco málo sněhu tu je, ale musí se hedat:).

...kde je slyšet ticho

Horská Kvilda.

 ♥

Srdeční záležitost. Podle mě jedno z nejkrásnějších míst (nejen) u nás.

Horská Kvilda je nebi tak nějak blíž. Je tu totiž slyšet ticho. 

A nikde jinde na světě to tak nevoní.

Často se sem vracím. Osobně alespoň jednou ročně:).

Mami a tati, díky, že jsem s Vámi tenhle nádherný kus Šumavy mohla poznat!

Díky Vám, že jsem tu s Vámi mohla prožít kus svého dětství.

A jsem ráda, že jsem tohle místo mohla ukázat i našim Skřítkům.

...Velké ticho

Skoro tříhodinový dokument z kartuziánského kláštera. 
Daleko od lidí. Vysoko ve francouzských horách.
Přísný mnišský život zasvěcený kontemplaci. 
Každý druhý záběr by mohl být samostatnou fotografií.
Pohledy na dlouhé klášterní chodby. Do zahrady. 
Do cel mnichů. Do chrámu. 
Na mnichy při práci na zahradě.
Při šití řeholních oděvů. Při krmení koček. Při tiché modlitbě o samotě. 
Při přijímání nového člena. Při společné modlitbě v chóru. 
A dokonce i při sáňkování.

Celý film je bez hudby, bez komentářů.
Slyšíte pouze klášterní zvony. Silný vítr. Padající vločky.
Modlitby mnichů.
Jinak ticho. Velké ticho. 

Režisér Gröning čekal na natočení tohoto dokumentu šestnáct let.
Čekal, až představení kláštera k natočení filmu svolí.
Pak šest měsíců pobýval mezi mnichy.
A vznikl z toho tento jedinečný film.
Film plný pokory, tradic, harmonie, samoty, klidu.
A ticha.

 

A hle, Hospodin se tudy ubírá.
Před Hospodinem veliký a silný vítr,
rozervávající hory a tříštící skály,
ale Hospodin v tom větru nebyl.
Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl.
Po zemětřesení oheň, ale Hospodin v tom ohni nebyl.
Po ohni hlas tichý, jemný.

1 Kr 19, 11-12 

Pro mě je tento film úžasným niterným zážitkem.

Z rozhovoru se slepým mnichem:

"...nemáme se bát smrti, naopak. Je pro nás velkou radostí znovu nalézt Otce. 
 Minulost, přítomnost, to jsou lidské věci. V Bohu není minulost, v něm je jedině přítomnost. 
A když nás Bůh vidí, vidí již celý náš život. A protože je bytostí nekonečně dobrou, 
hledá stále naše dobro, ve všem, co se nám přihodí není důvod se bát.

Často děkuji Bohu, že mě učinil slepým. Jsem si jistý, že to bylo pro dobro mé duše, když to dovolil.

Škoda, že svět ztratil smysl pro Boha. To je skutečný hřích. Lidé už nemají důvod žít. 
Pokud se odmítá myšlenka na Boha, proč žít na této zemi?

Je třeba vycházet z principiu, že Bůh je nekonečně dobrý a že všechno, co činí, činí pro naše dobro. Proto by křesťan měl vždycky být šťastný, ne smutný. Protože všechno, co se mu stane, je z Boží vůle a pro dobro jeho duše. Dobro, to je ta nejdůležitější věc. Bůh, který je nekonečně dobrý a všemohoucí, nám pomáhá. Pouze to je potřeba činit a proto jsme šťastní."

Recenze na film najdete tady (csfd) a tady.

Oficiální stránky kláštera tady.

...Skřítčí rodinka očima Oringle

Dnes dorazily. Obrázky od Oringle.
Každodenní radost zaručena.

Milá Péťo, moc děkujeme!

♥