neděle 20. ledna 2019

Jan Palach 16. - 25. 1.


 16. ledna 1969 ve 14.30 se u kašny pod budovou Národního muzea na Václavském náměstí v Praze polil benzínem a zapálil dvacetiletý student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jan Palach. Učinil tak nejen na protest proti sovětské okupaci a pokračujícím ústupkům okupantům ze strany československé politické reprezentace, ale především chtěl vyburcovat národ z letargie. S těžkými popáleninami na 85% povrchu těla byl převezen na kliniku do Legerovy ulice, kde tři dny poté zemřel.


19. ledna 1969 v 15.30 Jan Palach zemřel. Jeho tělo zabalili studenti do československé vlajky a po převozu do Ústavu soudního lékařství sňal sochař Olbram Zoubek jeho posmrtnou masku. Sádrový odlitek masky byl okamžitě umístěn na kašnu pod Národním muzeem.


20. ledna po 15 hodině se na Václavském náměstí začal shromažďovat smuteční průvod, který se stal mohutnou manifestací smutku a solidarity s odkazem Jana Palacha. V jeho čele nesli studenti transparent s heslem Věrni zůstaneme, standartu s československým státním znakem, státní i smuteční vlajky a portrét Jana Palacha. Mnoha tisícový průvod se vydal směrem k Můstku, dále pokračoval ulicí Na příkopě a Revoluční a přes Staré Město došel před budovu filozofické fakulty, kde se odehrál pietní akt.



V pátek 24. ledna od 10 do 18 hodin a v sobotu 25. ledna od 9 do 12 hodin byla rakev s ostatky Jana Palacha vystavena vedle sochy mistra Jana Husa na nádvoří Karolina. Lidé čekali mnoho hodin, aby se mohli poklonit jeho památce.

Na čestné stráži u rakve se vystřídalo více než 800 lidí - zástupců Univerzity Karlovy, nejrůznějších závodů, pracovišť a institucí.

Památce Jana Palacha se během dvou dnů přišlo poklonit 50 000 osob.


Smuteční obřad začal na nádvoří Karolina v sobotu 25. ledna ve 12.45. 
Pohřební průvod se vydal z Karolina na Ovocný trh a přes Celetnou ulici a Staroměstské náměstí pokračoval Pařížskou třídou, Břehovou ulicí a 17. listopadu až k filozofické fakultě.

Pohřební průvod došel k budově filozofické fakulty, kde po odeznění státní hymny byl pietní akt pro veřejnost ukončen. 

Rakev s ostatky byla převezena na Olšany, kde pohřební obřad proběhl jen za účasti rodiny a přátel Jana Palacha.


Pohřební obřad celebroval evangelický farář Jakub Trojan.


26. ledna večer na Václavském náměstí protestovalo asi 600 lidí proti odstranění pietní výzdoby ze sochy sv. Václava a kašny Národního muzea. Veřejná bezpečnost při zákroku proti demonstrantům použila slzný plyn a zadržela 199 osob.

27. ledna demonstrovalo na Václavském náměstí asi 2000 lidí, které jednotky veřejné bezpečnosti vytlačily do postranních ulic. Zadrženo bylo 16 osob.


28. ledna odpoledne byl prostor kolem pomníku sv. Václava "sadově upraven" a byl hlídán veřejnou bezpečností. (28. března 1969 po vítězství Československa nad Sovětským svazem v hokeji lidé keře kolem pomníku spontánně spálili.)

„Po provedené sadové úpravě kolem sochy sv. Václava se situace v tomto prostoru podstatně zlepšila.
Sadová úprava znemožnila, aby pod pomníkem sv. Václava se soustřeďovaly skupiny občanů,
kteří svojí přítomností podstatně narušovali plynulost a bezpečnost zejména kolejové dopravy.“
Ze zprávy vedení VB o ohlasech na čin Jana Palacha, leden 1969


V den 21. výročí komunistického převratu, 25. února 1969, se rozhodl Palacha následovat osmnáctiletý student Střední průmyslové školy v Šumperku Jan Zajíc. Zklamán tím, že Palachův čin neměl za násladek žádnou dlouhodobější reakci ve společnosti, se na Václavském náměstí v průjezdu domu č. 39 polil benzínovým čističem, vypil kyselinu a zapálil. Už se mu však nepodařilo z průjezdu vyběhnout na náměstí a po několika krocích upadl na zem a vzápětí zemřel. Státní bezpečnost konání pohřbu Jana Zajíce v Praze zamezila. Jeho ostatky byly převezeny do rodného Vítkova, kde byl 2. března 1969 pohřben.
...

Janův hrob na Olšanských hřbitovech byl stále obklopen svícemi.
Nervózní moc usilovala o jiné ticho - o mlčení a zpomnění.
Nejprve se zbavila broznzové posmrtné masky na náhrobku. Proti výslovné vůli pozůstalých ji dala rozřezat a odvézt. Dále bezohledně naléhala na Janovu matku, aby souhlasila s přemístěním synova hrobu z metropole do středočeských Všetat. Paní Palachová se bránila, že syn nepatří jen jí, ale celému národu. Státní bezpečnost, maskující se za Pohřební službu, dosáhla svého po pěti letech nátlaku. Ve čtyři hodiny ráno 22. října 1973 byl hrob vykopán, Janovy tělesné ostatky převezeny do strašnického krematoria, spáleny a popel předán matce.
...
Na Janovo místo pohřbili neznámou Marii Jedličkovou. Nazítří se kolem jejího hrobu, který zůstal místem Jana Palacha, znovu objevily zapálené svíčky. Ono světlo budoucnosti zazářilo v Palachově týdnu v lednu 1989. Ticho se proměnilo v několikadenní bouři protestů.

...



"Lidem lámali kosti, tekla krev, zbili i slepce, Palachův týden byl zlom."
Rozhovor s historikem Petrem Placákem na DVTV tady.



Jan Palach: 16.-25.1.1969. Praha: KANT, 2009. ISBN 978-80-86970-90-5.

pondělí 7. ledna 2019

...dozvuky


 Dárečky od Ježíška, které se nevešly do vánočního příspěvku.
Dřevěný karvan z Lidlu. Pěkně se nám hodí k dřevěnému domečku.
Z Lidlu máme i nábyteček do domečku. Za nás pochvala.
Knížka plná dinosaurů. Skoro živých. Je úžasná.
Inspirace před časem u Terezky, Madam Coquette.
Koupit se dá na Bookdespository s poštovným zdarma
Karkulka s vlkem od nejšikovnější Marušky Mrňákové.
Břichopas miluju. Doma už máme pár kousků.
Balanční prkno je stále v provozu!
Skřítkovo vysněné "JBLko".
Moje brož ptáčková.

Příště ještě něco málo z knížek.

neděle 6. ledna 2019

...Tři králové


...O třech králích a o kometě.
Tři králové a Svatá rodina z chráněné dílny
Rolnička. Podpořit je můžete tady.
Text od Jiřího Grygara.

Ve 2. kapitole Matoušova evangelia v Bibli je zmíněn příběh tří mudrců ("králů"), kteří na základě pozorování Hvězdy přišli do Betléma poklonit se právě narozenému Ježíši. Z pohledu na kterýkoliv betlém vystavený v našich kostelích či muzeích si automaticky vybavíme, že nad jeslemi svítí hvězda s dlouhým zářivým chvostem - tedy nepochybně kometa.

Pokud by betlémskou hvězdou byla vskutku kometa, nebylo by pro astronomy nesnadné čas Kristova narození spolehlivě ověřit. V době kolem počátku našeho letopočtu byla již značně rozvinuta astronomie na Dálném východě a podrobné záznamy o pozorování komet z té doby se dobře dochovaly - žádná z tehdy zaznamenaných komet však termínově nevyhovuje. Vždyť i slavná Halleyova kometa prošla přísluním v roce 12 př. n. l. a pak znovu až r. 66 n. l. - objevila se tedy buď příliš brzo nebo příliš pozdě. Navíc tu byla i jistá "astrologická" obtíž. Podle dobových výkladů byly komety nešťastným znamením na nebi, takže se stěží hodily pro ohlášení radostné zvěsti o narození Vykupitele lidstva. Ve skutečnosti je však zobrazení komety nad Betlémem historicky doloženo teprve z italských jesliček počínaje 15. stoletím, odkud se tato zvyklost nejpozději v druhé polovině 16. stol. dostala i k nám. Teprve v druhé polovině 20. století se podařilo odhalit tvůrce, který použil kometární symboliky pro biblickou zprávu o klanění tří králů jako první.

Byl to proslulý italský malíř Giotto di Bondone (1267-1337), který r. 1304 maloval fresku Klanění pro padovskou kapli Scrovegni. Inspiroval se vlastním pozorování návratu Halleyovy komety (ta se tak ovšem ještě nejmenovala; o zjištění, že jde o kometu opakovaně se vracející ke Slunci, se zasloužil znamenitý anglický astronom Edmond Halley až počátkem 18. stol.) v září 1301 a až návrat komety r. 1910 poprvé zaznamenaný fotograficky prokázal, že Giottův portrét komety byl neobyčejně přesný - rozhodně nejlepší v celých nefotografických dějinách astronomie! Když při posledním návratu Halleyovy komety ke Slunci v polovině osmdesátých let našeho století chystala Evropská kosmická agentura ESA kosmickou sondu směřující k Halleyově kometě, pojmenovala ji proto zcela případně GIOTTO.

Tím jsme však nevyřešili problém, co tedy vlastně mohla být ona hvězda na východě, o níž hovoří Matoušovo evangelium. Správný výklad našel patrně již počátkem 17. stol. proslulý německý astronom Johannes Kepler, který 17. prosince 1603 pozoroval v Praze konjunkci (úhlové sblížení) planet Jupiteru a Saturnu. Napadlo ho proto propočítat, kdy ke stejné konjunkci obou planet došlo v období kolem počátku křesťanského letopočtu a zjistil, že se tak stalo v r. 7 př. n. l. dokonce třikrát po sobě: koncem května a září jakož i počátkem prosince, a to v souhvězdí Ryb. Takový úkaz nemohl zajisté uniknout babylónským hvězdopravcům (mudrcům?), kteří o tom dokonce zanechali zprávu na hliněné tabulce, objevené r. 1925 archeology. Podle těchto nezávislých údajů lze odhadnout, že se Kristus narodil nejspíše někdy v září r. 7. př. n. l., což vypadá na první pohled podivně, když přece křesťanský letopočet má mít za svůj počátek datum Kristova narození. Ve skutečnosti však historici vědí už dávno, že se Kristus musel narodit před počátkem letopočtu. Počátek letopočtu se totiž určoval až mnohem později, teprve v 6. století. R. 532 n. l. se o výpočet data Kristova narození pokusil opat římského kláštera Dionysius Exiguus, ale dopustil se přitom několika chyb při navazování tehdy existujících kalendářů zpět do dosti vzdálené minulosti. Na základě srovnání rozličných historických událostí je velmi pravděpodobné, že úhrn těchto chyb dává právě zmíněný sedmiletý rozdíl.

Nakonec lze proto s jistým překvapením konstatovat, že astronomická i historická data o Kristově narození spolu navzájem až nečekaně dobře souhlasí. To fakticky znamená, že dvě tisíciletí od Kristova narození uplynula již koncem r. 1994!

Jiří Grygar

80


                                            ♥