neděle 31. ledna 2016

...teskná noc


P. František Lízna.

Teskné a hluboké.
O samotě a odcizení.
S nadějí. 

Svítání
V tmách záchvěvy tušení.
Tajemné tympány.
Bubnují, pronikají všemi škvírami,
nelze je zastaavit.
Na útěk se dávají všichni,
kteří se bahní v tmách!
Opět přichází tušené světlo nové naděje.
...


František Lízna roku 1968 vstoupil k jezuitům. 
V roce 1974 byl vysvěcen na kněze, ale do roku 1989 nedostal státní souhlas.
  V totalitních dobách bez tzv. státního souhlasu, pracoval v dělnických profesích,
ve zdravotnictví u těžce nemocných. Několikrát byl za své přesvědčení
 a duchovní činnost komunistickým režimem vězněn. Vojenskou službu vykonával v PTP.
Veřejně mohl jako kněz začít působit až po roce 1989.
A to hlavně s lidmi na okraji společnosti.
Především mezi Romy, bezdomovci. A ve věznicích.

Zajimavý rozhovor s F. Líznou, právě o jeho
působení ve věznicích "A stanou se tím lotrem po pravici" tady.
Krásné povídání s ním je i v Tichých srdcích.


Neznámí hrdinové ČT - tady
Na plovárně s Františkem Líznou - tady.
Český Rozhlas - Jak teskná je noc - tady.

O jeho pěších poutích zase příště...

  LÍZNA, František. Jak jen teskná je noc. 1. Brno: Vetus Via, 2014. ISBN 978-8087422-18-2.

sobota 30. ledna 2016

...rande v Praze

 Jen my dva.
Pár hodin pro sebe. 
Bez štěbetajících Skřítků.
Blahodárné.
To ticho!

Vyšehrad. Divadlo.
Nejlepší kachna U Bansethů.
Za 109,- celá čtvrtka. Plněná zelím.
A bramborovými noky. Prý v Praze vyhlášená.
Doporučuju předem zarezerovovat.
Fakt stojí za to!
I to pivo:).

pátek 29. ledna 2016

...poslední dny

Užili jsme mrazivo. To já ráda...
Jakmile je lehce nad nulou a šedivo - pro mě nejhorší kombinace.
Tentokrát i u nás sněhu plno. Dokonce běžky jsem vytáhla.
Jenže jsem to stihla jen jednou. Pak začalo tát.
A na Skřítka vlezl bacil. Pak na Skřítkovou.
Nakonec na mě. Nastoupila cibule.
Zázvor. Pomeranče.
A je líp.

"Hadr" vsuvka:  když jsme byli s bráchou malí, maminka pokaždé první mrazíky
 demonstrovala na zamrzlém hadru z balkonu na vytírání. Štafeta předána...
Taky jsme slavili babiččiny narozeniny.
Krásné, velké a kulaté. Všichni a společně. 
S dortíky. S řízkama. S pečeným krocanem. S točeným Zlaťákem.
Babička je úžasná nejen Sokolka, učitelka, ale i dorty umí 
jako ta nejlepší cukrářka!

Včera první vysvědčení. Krása veliká!
Hezky se to sešlo a dorazily nové lyže pro Skřítka.
Skřítková dědí ty předešlé. Jen ten sníh, aby nám na horách vydržel.

No a při tom marodění, kdy nemůžeme ven, se musíme nějak zabavit.
Skřítky moc baví malba štětcem. Tak jsme malovali. Obtiskávali.
Hlavně potvory mořské a vodní. Skřítek žraloky. 
Skřítková "rybu i s kostrou" prý.

Inspirace ze Zahrady od Jiřího Trnky.
Aneb velryba v knihách v podání malé Skřítkové.

Nakonec žabky.
Obě od Skřítkové.
Jsem z jejího umění paf.
A kvák:)!

neděle 24. ledna 2016

...poděkovat za mraky


 Někdy to takto přijde v přírodě: 
radostné třeštění, že květiny jsou, 
z nebe a hvězd a z ranního slunce,
 z ladných a melodických přesunů kusů hmoty po obloze, 
kterou jsou nebeské vlaky ptáků, 
z planety a z toho, jak je to zde zařízeno. 
Z teček rorýsů kdesi velmi vysoko v stmívajícím večeru, 
radost z Boha, bláznivá pirueta radost, že jsem.  

Až jednou budu v nebi, chci Pánu Bohu poděkovat zejména za mraky,  
neboť to, že se voda vytáhne nahoru do vzduchu, 
přesune na jiné místo a pak zase nechá spadnout, 
mi přijde jako obzvláště vydařený nápad, 
se vší tou krásou, 
co letní kumuly malují po obloze. 
Milovat mraky znamená pochopit, proč je Bůh musel stvořit.  
Vesmír nic nenutí být krásným, ale on je. Jestli není Bůh, proč by měl být?

Marek Orko Vácha/Neumělcům života

úterý 19. ledna 2016

...dozrávat k pravdě

Před časem jsem si řekla, že sem budu vkládat každou něděli.
Nějakou myšlenku, knížku, text, který mě zaujme.
Letmý dotek víry.

Chvilku to pak vypadalo jen na nedělní příspěvky.
Nic jiného jsem nestíhala. Tak jsem zase přestala.
Přidávám prostě tak, jak mi co přijde do cesty.
A zrovna včera mě zaujal článek Dozrávat k pravdě.
Tak kousek vkládám.
...
Podle Ježíše dělení lidí na dobré a zlé nemá s pravdou nic společného. 
Dobrých i špatných činů je schopen každý. Poctivá pravda o mně je docela jiná: 
Často nemyslím na dobro, chci pouze prosadit svou vůli. 
Chci dobro, které slouží především mně – a potom třeba i ostatním.
 Upřednostňuji, co je mi blízké. Populisticky slibuji, co ode mne lidé chtějí slyšet. 
Prosazuji, co je mi sympatické. 
Omlouvám svá selhání, vymlouvám se či svádím vinu na nejrůznější okolnosti.

Je to hořké poznání a člověk se mu vzpírá. 
Jenže poctivé sebepoznání je jediná pravda, k níž člověk s jistotou může dojít a jež je nezpochybnitelná. 
Dát za pravdu Pánu Ježíši, nikoli jen naoko, nýbrž reálně, není nic příjemného.
 Při mši se sice vícekrát hlásím mezi hříšníky, ale v konkrétních případech to nemyslím příliš vážně. 
V obecné rovině se snadno přiznám, jde-li však o konkrétní případ, je to velmi nesnadné.

Nezbývá než přijmout jako fakt, že rovnocenně patřím mezi ostatní lidi 
– nejsem nad nimi, ale ani pod nimi. Jsme na tom všichni stejně. 
Každý prodělal radosti i bolesti, nesplnily se mu některé jeho touhy. 
Po letech změnil názory, z nichž kdysi nechtěl ustoupit.
Byl oklamán, ale taky oklamal, selhal, namáhal se bez očekávaného výsledku.

Znát jen sebe bez znalosti Pána Boha probouzí beznaděj. 
Neměl bych pro svůj život potřebný nadhled a mohl bych se zhroutit nebo onemocnět.
 Aby realitu neboli pravdu o svém životě člověk vydržel,
 nabízí Ježíš dobrou zprávu, evangelium, 
že Pán Bůh má opravdový zájem na pokojném životě každého člověka.

P. Pavel Kuneš
Celý článek najdete tady.

pátek 15. ledna 2016

...vše na svém místě


Dlouho jsem snila po organizéru.
Před svátky nebyl čas ani pomyšlení.
Ale teď už ho mám. A musím říct, 
že je to tedy vynález k nezaplacení.
Já jsem echt bordelář. I v kabelce.
Klíče, mobil, kapesníčky...
Ani nápis "tu" mi nepomáhal.
Teď už hledat nemusím.
Vše má své místo.
Juch!

I ten druhý už má svého majitele.
Ale taška je volná. Brzo snad tady na Fléru.
Nebo mi můžete napsat rovnou na můj mail.

čtvrtek 14. ledna 2016

...poutní místo Filipov

Filipov.
Úplně na severu.
U hranic s Německem.

Každý rok 13. ledna 
ve 4 hodiny ráno 
zde bývá poutní Mše svatá.

Včera uběhlo právě 150 let od zázraku,
který se zde stal. I když církev se
přímo k označení "zázrak" ještě neodvážila.

Každý rok Mše začíná u oltáře, který ja na místě,
kde se zjevila Panna Maria.
Začíná se bez zpěvů, bez úvodního slova.
Začíná se tichem.

"Pro ty, ktřeří chtějí věřit, je v zázraku dostatek světla,
a pro ty, kteří věřit nechtějí, dostatek tmy."
Blaise Pascal
 
Více o zázraku si přečtěte tady.
Nebo poslechtněte tady: ČRo - Historie Plus
Ve Šluknovském výběžku těsně u hranic se Saskem leží osada Filipov.
 Proslavila ji poutní bazilika Panny Marie Pomocnice křesťanů. 
V lednu 1866 se zde odehrála událost, o které místní nehovoří jinak, než o zázraku. 
Moderuje David Hertl.

ČT - Poutní místa - Filipov - tady.

Poutní kostel ve Filipově pochází z let 1870 – 1884. 
Postaven byl na místě domu čp. 63, v němž se 13. ledna 1866 
tkadleně Magdaleně Kade zjevila Panna Maria a přislíbila jí uzdravení. 
 V roce 1926 (60. výročí zjevení) byl kostel papežem Piem XI.
 prohlášen za basiliku minor. 
Osobně, ještě jako papežský nuncius Ambrogio Ratti, 
navštívil roku 1920 Filipov. 
Koncem 30. let 20. století patřila bazilika mezi
nejnavštěvovanější poutní místa ve střední Evropě.

A ještě tady:

sobota 9. ledna 2016

...lehce

 Bílo.
Zima. 
Trochu.
Konečně.