...z léta střípky

Rychle konzervuju. Ještě léto...

...první

Jen taková rychlovka...
Radost ze zahrádky.
 První salát hlávkový.

Ani jsem ho domů nedonesla.

U studny umyla a hned snědla.

Mňam:).

...už je to tu

Naše planeta Země je loď, putující vesmírem..

Někdy stojí za to si na jaře lehnout na louku paluby a dívat se, 

jak kolem z trávy prýští rakety květin, 

bílé a narůžovělé výbuchy kvetoucích stromů, 

nebo na siluetu plachtících křídel vysoko na nebi.

 Jak se osvětlená příď mé lodi v táhlém houpání 

noří do temnoty vesmírného oceánu,

 zvedá v pomalém rytmu poletující barevné motýly 

a červené popínavé rostliny přesahující dolů přes okraj. 

Chůze na Zemi je jako prohlídka plujícího zámku: 

na stěnách obrazy mraků, tapisérie jednorožců, 

vzorky parket a každá krajina s jiným vzorem, 

sochy skalních štítů, zlato ranního svítání a šperkovnice z vykládaného dřeva. 

Kolem tanečního parketu se čeří fresky květin, tapisérie motýlů a svícny z křišťálu. 

Jenom zde na lodi Země víří kolibříci kolem květin 

a orchidejí visících v girlandách z paluby, 

jen zde na jaře rozkvétají jabloně, 

jen zde si na stromech ptáci splétají hnízda, 

jen moje loď je obrovskou plovoucí botanickou zahradou,

 jen zde těžce voní v podvečer jasmíny a ráno kvetou růže, 

jen z naší lodi se do vesmírného oceánu ráno ozývá křik ptáků 

a večer se soumrakem táhlé volání nočních sov.

A spolu se všemi květinami a motýly, 

které svatý František tak rád nazýval malými bratry a sestrami, 

vás všechny vítáme zde na jedné lodi.

Marek Orko Vácha

...o svém pořadu Na jedné lodi.

O přírodě a světě kolem nás.

Minulý rok odvysílaném na tv Noe.

Tentokrát ne tolik jako kněz, ale spíše jako 

moderátor-biolog a jeho hosté.

Video archiv tu.

...

Po týdnu venku.

První hřejivé paprsky.
První narcisky a tulipány na zahradě vonící.

První fialky a nejkrásnější sedmikrásky.

První maličké květy meruněk.

První včelky poletující.

První, ale každý rok znovu.

A znovu.

Ale s každým rokem jako by to bylo novější.

Intenzivnější. Krásnější. A s vděčností a pokorou

jako bych lépe dokázala tu krásu

přijímat a děkovat.

Vítej jaro! 

...

PS: Před včeličkama Skřítková utekla zpět domů s voláním:

"Oni si myslí, že jsem jejich potrava, pomóóoc!" Čeká mě asi hodně přesvědčování,

aby se nebála být venku. Vždyť je to holka z vesnice!