pondělí 26. září 2016

...na šedivé vlně




S tou nejlepší skorošvagrovou jsme si střihly lehce šicí dopoledne.
Já měla nastřiženo už od ledna. Po více než půl roce jsem si sedla ke stroji.
A taková nádhera to pro mě byla! Po obědě jsem si střihla návštěvu porodnice.
To abych omrkla, do čeho jdu:). A pak ještě mráčková rychlobrož 
malému Skřítkovi/Skřítkové na kočárek. Přeci jen bude
něco od maminky.

neděle 25. září 2016

...nedělní

Potřebujeme nalézt Boha a On nemůže být nalezen v hluku a shonu.
Bůh je přítelem ticha.
Popatřme na přírodu, stromy, květiny, trávu -
rostou v tichu.
Pohleďme na hvězdy, měsíc, slunce -
pohybují se v tichu.
Matka Tereza 

Dneska ještě "nedělní okénko" doplňuju novou knížkou pro děti
Knížku napsala Kateřina Tichá a ilustrovala Sonja Häusl-Vad.
 Sonja je výtvarnice a  maminka dvou dětí, žije v Rakousku a kreslí obrázky třeba i do českého časopisu Duha. Pokud neznáte Sonjin blog, určitě koukněte tady.
 


sobota 24. září 2016

...nejkrásnější taška (nejen) do porodnice

Může být jedině ta od Jany Grešákové.
Jani, moc děkuju!

Podělím se s Váma o obsah, který už tak pěkný není.
Ale někomu z Vás, kdo čekáte nebo budete čekat miminko
(mrk,mrk Markétko-ráda na setkání u řeky vzpomínám)
se můžou tyhle rady a nezbytnosti porodní hodit.


Co jsem zaopmněla vyfotit a budou po Vás chtít v první řadě je
těhotenská průkazka. Pak kartičku zdravotní pojišťovny, občanku.
Někde vyplněné papíry k porodu. Někde oddací list.
Někdo má sepsaný porodní plán.

Co na sebe...
Noční košile - nejlépe rozepínací-kojící. Někde Vám k porodu oblíknou andělíčka. Někde můžete mít svou vlastní. Nabídka kojících košil je u nás trochu horší, pokud nechcete stejně jako já obrázky sladkých kočiček, andělíčků a podobně je asi nejlepší volbou česká značka Jožánek. Mám od nich jednu košili už od Skřítkové a teď jsem dokupovala tři další. Mají jednobarevné, hezky střižené - vejde se do nich krásně bříško, ale sedí i "po slehnutí" a dají se nosit i bez těhotenského břuchu i bez kojení. První dny a vlastně celé šestinedělí se můžete hodně potit, proto doporučuju více kousků s sebou.
Župan a teplé ponožky - hodně maminek (včetně mě) Vám řekne, že měly na sále zimnici a byly rády, když byly ponožky při ruce a menžel mohl nasadit.
Kalhotky - doporučují se síťované z lékárny. Ale ty mi teda k srdci vůbec nepřirostly. Mám zabaleny dvoje (raději nefotit:), ale stejně si raději vezmu svoje.
Gumové pantofle

Další nezbytnosti s sebou...
Lahev s vodou - Já si objednala už dlouho vysněnou skleněnou Retap. Jenže jak mi pak došlo, k porodu by byla dost nepraktická. Nejlepší je lehká pet lahev s dětským pítkem. K lahvi s vodou je potřeba manžel, který vám ji bude podávat a přidržovat.
Gumička do vlasů
Olejíček na první dobu porodní - masážní olej Gaia od Nobilisu na uvolnění - šíje, kříže, dlaní
Růžovou vodu ve spreji pro osvěžení
Hroznový cukr na doplnění energie
Vincentku ve spreji do nosu a jelení lůj na rty 
A za mě ještě:
Růženec
Dobrá porodní asistentka
Manžel

Co na potom...
Ručníky (nejlépe hodně tmavé) - jeden menší na osvěžování se na sále hodí...Plus k tomu další větší. Na první sprchování mi jedna dobrá duše (mrk,mrk Miru) poradila kuchyňské papírové utěrky. Taky rada k nezaplacení.
Poporodní vložky - poprvé jsem měla Samu i Batist Flower. Za mě jednoznačně ty druhé. 
Kosmetická taštička s hygienou - kartáček na zuby, pasta,... dubová mycí emluze Herbalon  (která by měla být dobrá po porodu na rychlejší hojení ran), tělový těhotenský olejíček od Weledy.
Nafukovací kruh! pro pohodlnější sezení po porodu.
Pás na břuch - někdo doporučuje po porodu bříško stahnout, aby se děloha lépe zavinula, někdo naopak.
Sušené švestky, meruňky - podporují peristaltiku střev a meruňky v sobě mají navíc hodně železa, které se hodí po větší krevní ztrátě
Něco k zakousnutí a něco ke čtení

Co na podporu kojení...
Kojící čaj - od mojí oblíbené Weledy.
Konopné semínko - to nemám vyzkoušeno z prvního kojení, ale prý hodně pomáhá.
Homeopatika Ricinus communis 5 CH na podporu laktace - mít v zásobě v případě nouze.
Kojící podprsenku plus vkládací vložky do ní
Malý polštářek na nahřívaní s náplní z třešňových pecek - na bolavá prsa i bříško miminka.
Purelan! - 100procentní ovčí lanolin a hned od začátku mazat a mazat! Mně teda Bepanthen ani ostatní mastičky vůbec nepomáhaly, až Purelan mě zachránil. Proto ho doporučuju hned o začátku.
Pokud chcete kojit, nenechte si namluvit, že miminko můžete v klidu začít přikrmovat z lahve. 
Lahvička s dudlíkem může sání u miminka při kojení úplně zastavit - z lahvičky je to úplně jiný způsob než z prsu. Dokrmuje se jen přes injekční stříkačku a prst. Pokud budete mít hned
v začátku nějaké problémy s kojením, určitě doporučuju kontaktovat nějakou laktační poradkyni.

Co pro miminko...
Oblečení, látkové plínky, dečka, věci na cestu domů, ekoubrousky nebo nejlépe nastříhaný perlan a jen namáčet vodou, kosmetika - za mě vede jednoznačně Weleda (skřítkovou jsem mazala měsíčkovou mastičkou od Weledy, za celou plenkovou kariéru jsme spotřebovali v případě většího začervenání jen dva malé vzorečky od Sudocremu) a plenky (papírové na rozjezd - doporučuju obyčejné Babylove z DM, navoněné Pemprsky mi vadily jen při pohledu).

Nakonec mám zabaleno do dvou tašek. Jednu k porodu a druhou po.
Inspirovala jesm se u Radky na Kusanec.cz - jukněte tady a tady.

Tak, taška by byla. Ještě maminka, aby byla připravena:).
Doporučíte ještě něco?

pátek 23. září 2016

...


Poslední měsíc je tu.
Děkuju Vám všem, kdo jste mi pomohli.
Protože věřím, že je to díky Vašim přímluvám i Vaše zásluha.

Když si vzpomenu, kolik dlouhého času je za mnou...
Od prvních měsíců, kdy mi zjistili vcestnou placentu a hrozilo,
že i při přísném ležení můžu vykrvácet. Když se placenta zvedla
a já se začala těšit, že trošku začnu fungovat, začal hrozit od 24tt
 předčasný porod. Znovu modlitby. Znovu se učit odevzdat se a prosit.
Tolik jsme toho se Skřítkem už prošli. Ještě aby tlak na poslední chvíli nevyletěl.
Prosím Vás o přímluvy i teď. Do finiše. A nového začátku.
...

Vždycky jsem si myslela, jak může být těhotenství pro ženu to nejkrásnější období.
Jak se těší z rostoucího bříška. Jak ji ten jiný stav v skoro v ničem neomezuje.
 Možná to tak někdo má. Možná většina z Vás.

Za sebe ale musím říct, že je to období pro mě dost náročný.
Období plný strachů. Můžu sice porovnávat jen dvakrát...
Ale dokud jsem v obou případech mohla normálně fungovat, bylo to docela fajn.
Hlava se zaměstnávala běžnými věcmi. Nemusela jsem myslet tolik na cobykdyby
a na léta přednášek ze školy. Jenže hned po první kontrole, kdy se zjišťuje, jestli
bije malému pulečkovi srdíčko, jsem poznala, že nebudu ta radující se matka
brečící a pištící dojetím. Ale spíše s obavami a pokorou přijímat ten malý zázrak.

Se Skřítkovou v bříšku jsem zpočátku chodila do práce, do šestého měsíce jsem dělala vše normálně.
 Jezdili jsme na výlety. Na Praděd. Na Milešovku. Starala jsem se o velkého Skřítka.
Četla jsem knihy o přirozeném porodu - Zdravé těhotenství a přirozený porod, Aby porod nebolel...

Až pak ze dne na den, po Mikuláši, přišly nesnesitelné bolesti a rychlá hospitalizace v nemocnici.
Hrozil předčasný porod. Vysoké dávky magnesia, hormonů, kapaček. Na Vánoce mě pustili domů,
ale Silvestr už byl zase v nemocnici a ještě dlouho potom. Skřítková si pak trochu dala říct
a chviličku jsme mohly být doma. Ale pro změnu vyletěl tlak. A další hospitalizace.
To už mě domů nepustili. Kapačky ani vysoké dávky léků tlak nesrazily. 
Porod se musel vyvolat ve 36tt. Ráno zavedli vyvolávací tabletu a upozornili, že se může porod
rozbíhat až dva dny. Že ucítím něco jako menstruační bolesti. A když se nevyvolá, bude se rodit císařským řezem.
V poledne mi začaly bolesti, při návštěvě jsem si Martinovi stěžovala, že teda nevím, jak takový rozjezd ty dva dny vydržím a musela jsem prodýchávat. Když mě na konci návštěv viděla sestra, zarazila se Vy už rodíte?! 
 Martin z odpolední návštěvy už neodešel.
Byla jsem v jedné kontrakci. Rovnou na sál. Napojená na hadičky a přístroje. Skoro vleže.
S napomínáním, že špatně dýchám. Žádné úlevové polohy. Žádná slova povzbuzení.
Při omdlévání, zvracení a snaze dýchat a jsem jen párkrát špitla, že to bolí, že to nezvládnu.
Od porodní asistentky jsem několikrát slyšela, že to přece musí bolet!, když z vás má vylézt dítě
a že špatně tlačíte!! Zbytek toho, co si pamatuju, raději popisovat nebudu.


Po porodu mi Aničku odvezli, viděla jsem ji jen na pár vteřin. Dodnes nechápu
proč, věděli, že ji chci mít u sebe, ale na vyhřívaném lůžku jí prý bude lepší.
Zpětně jsem se dozvěděla, že Apgar byl 10-10-10. Naštěstí byl se mnou alespoň Martin.
Jak vyšla ven placenta vůbec netuším. Hodinové šití si taky vůbec nepamatuju.
Dodnes to ale nechápu a mrzí mě to, že jsme přišli o společné první chvíle.
Když mě po dvou hodinách vezli na pokoj (bez miminka, vůbec jsem nevěděla, jak mu v té chvili je),
vlítla na mě ještě na chodbě sestra slovy, na který nikdy nezapomenu:
Vy jste nám dala, při tak vysokém tlaku vyjíždí miminka mrtvý napřed.
Jak si mohla dovolit tohle říct, těsně po porodu, kdy to díky Bohu dobře dopadlo,
to nepochopím. Já sama moc dobře věděla, co může nastat a jak je ten porod rizikový.

Následující dny byly taky díky problémům s kojením dost děsivý.
V nemocnici i přes moje protesty narvali Skřítkové dudlík. Nebo se mě spíš ani
na nic neptali. Stejně tak začali přikrmovat lahvičkou! Skřítková měla žloutenku,
špatně sála, já měla málo mlíka, ale chtěla jsem moc kojit. Sestřička mi oznámila,
že je to jedno, když už má dudlík, že může pít z lahvičky a že se časem rozkojím.
 Kdo krizi z kojení nezažil, nepochopí.  Díky tomu jsem však poznala úžasnou
laktační poradkyni, která mi pomohla sebe i Skřítkovou rozkojit. I když to byl boj
 (na krev a o prsa) na několik týdnů. Ale vyhrály jsme. Kojila jsem nakonec až do dvou let.

A proč to vlastně všechno píšu? I když je to dost osobní a bolavý téma...
Mám potřebu si to sama pro sebe znovu zrekapitulovat a urovnat.
Možná to brzy vymažu. Možná to někomu z Vás pomůže...

Je mi jasný, že v mém případě kvůli hypertenzi přirozeně rodit nešlo. Jsem lékařům i porodní asistentce vděčná, že to dobře dopadlo. Jsou situace, kdy jde o životy a musí se sednat rychle.
Ale i tak věřím, že lidštější přístup by mi mohl hodně pomoci. Proto jsem se rozhodla rodit tam,
kde by přirozený porod a pomoc s kojením nemělo být takovým problémem. Ta stejná laktační porodkyně, která mi pomohla s kojením je i porodní asistentkou v nemocnici, kde jsem se rozhodla rodit. Proto jsem ji také poprosila o doprovázení k porodu.

neděle 18. září 2016

...náhody a náhodičky



Náhody a náhodičky
s Marií Svatošovou

MUDr. Marii Svatošovou určitě znáte jako zakladetlku hospiců u nás.
Byla také blízkou přítelkyní P. Ladislava Kubíčka, o kterém jsem psala minulý týden.
Už pár dní se nějak nemůžu dostat do čtecí formy, kterou jsem měla celé
povinné ležení. Nevím, čím to...Ale po dlouhé době jsem si vzpomněla
na tuhle malou knížečku - Náhody a náhodičky...

Pokud se Vám nechce číst všechny moje výpisky, pusťte si alespoň
její zamyšlení "Člověk se stejně jako strom pozná po ovoci..."
Stačí kliknout na obrázek.

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10318936610-osobnost-na-dvojce/212542151000047/dalsi-casti
...
Mám totiž nesmírně cenný poklad, ke kterému jsem přišla naprosto nezaslouženě,
dar, ze kterého se raduji a o který bych se tak ráda podělila s každým, 
s kým se v denním životě setkávám. Lhostejno zda na ulici anebo kdekoliv jinde.
 Tím pokladem je dar víry.
Ale právě v tom je problém. V tom, že jde o dar.
Dar vám nevnutím, i kdybych se rozkrájela.
Mohu jej pouze nabídnout a čekat. 
Přijmete-li, mně nic neubude a vám přibude. Vlastně přibude i mně - radost z radosti vaší.
...

"Proč to postihlo zrovna mě?" "Proč zrovna já musím mít takovou smůlu, co jsem komu udělal?"
 A pak je tu ještě to naše nešťastné slovíčko "kdyby"...
Jediná smysluplná a zcela legitimní otázka v takové situace je:
"Pane Bože, co mi tím chceš říct?" Někdy odpoví hned, někdy to trvá dlouho a v mnoha
případech odpověď uslyšíme a souvislosti pochopíme až na věčnosti. 
S tím se musíme smířit. Jak říká Wilfrid Stinissen:
"Chtít pokaždé přesně vyzkoumat Boží úmysl s každou epizodou v našem životě
je duchovní zvědavost." I v mém životě je spousta událostí, které nedovedu vysvětlit,
dodnes neznám jejich příčinu, ale vím, že to nebyly náhody...
Úplně stejně na tom byli i první křesťané, jinak by jim sv. Pavel v dopise nepsal:
"Nyní vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář.
Nyní poznávám věci jen nedokonale, potom poznám dokonale, podobně,
jako Bůh poznává mne" (1 Kor 13,12).

"Právě tam, kde zakoušíme svou bezmoc, jsme propustní pro Boží milost.
Kde jsme zlomeni, jsme rozlomeni také pro Boží lásku,
tam ji vlastní vůle nezabraňuje Božímu působení." 
Anselm Grün

"Ovládá-li naši duši neklid, je-li naše srdce roztěkané,
nemůže vnímat Boží impulzy."
 De Caussade

"Trvalo mi to dlouho, ale nakonec jsem na to přišel.
A teď se z toho poznání raduji: Náhoda neexistuje."
Carlo Carretto

Nemám to nijak statisticky podloženo a pochybuji, že někde existuje nějaký
seriózní vědecký výzkum, který by se tím fenoménem zabýval. Vlastně je to paradox-
lidé, kteří jsou sebevědomí, namyšlení, všude byli, všechno znají, všemu rozumějí,
ti velmi často věří na náhody. Zrovna u nich bych očekávala, že se pokusí všechny
ty "náhody" vysvětlit nějak vědečtěji. Že jim bude hanba přiznat, že něčemu nerozumí,
že něco nedovedou rozluštit. A vida, oni tu ostudu klidně risknou. Zřejmě je pro ně
snazší než se pokořit před Bohem a uznat svoji omezenost a jeho všemohoucnost.
A naopak lidé pokorní mnohem častěji na náhody nevěří. Vůbec nepochybují
o tom, že i ta nejnepatrnější událost v jejich životě měla význam, 
tak jako má i to nejmenší kolečko v hodinovém strojku.

Stojí za to se občas podívat na dění kolem sebe a na všechny ty "nešťastné náhody"
z většího nadhledu. To proto, abychom pochopili nebo aspoň vytušili o něco víc
souvislostí a pro další cestu zvolili ten správný směr. Máme na vybranou.
Můžeme se pod svým křížem hroutit, tvářit se utrápeně a být skleslí jako smuteční vrba.
Mimochodem - když se prý nějaká taková bytost chtěla stát karmelitkou, 
svatá Terezie ji odmítla: "Smuteční vrby neberem." Jistě věděla proč.
Božím vyslancem - andělem pro druhé - se může stát i člověk,
který sám nese velmi těžký kříž. A ručím za to, že k tomu dostane
i patřičnou sílu, bude-li o ni stát a prosit. Žádný konkurs dělat nemusí.
Stačí se jen vzchopit, otevřít své srdce potřebám druhých a Bohu říct: "Tady jsem."

Vřele doporučuji půvabnou knížečku "Římský triptych" s podtitulem "Duchovní závěť Jana Pavla II."
Chcete-li si dopřát ještě víc, strčte si ji do batohu a vyrazte s ní na hory.
Usaďte se do trávy a zkuste si povídat s horskou bystřinou tak, jako si s ní povídá on.
Museli byste mít srdce hodně zatvrzelé, abyste nepocítili vděčnost za stvoření a viděli za tím vším nečitelnou náhodu. Ateista, který má zatvrzelé srdce, ateistou nejspíše zůstane,
nezasáhne-li ovšem Bůh nějakou "náhodou". Nemá-li srdce z kamene, má šanci
nesrovnatelně větší. Podobnou, jako onen fyzik, kterého kdysi Karol Wojtyla citoval,
když dával Pavlu VI. a římské kurii duchovní cvičení: "Z hlediska mé vědy a její 
metodologie jsem ateista. Avšak pokaždé, když se ocitnu tváří  tvář majestátu
přírody, pod horami, cítím, že ON existuje."

Ve dvacátých letech minulého století žili lidé v přesvědčení, že naše Mléčná dráha je jedinou existující galaxií. Pak ale vědci pomocí obrovských teleskopů prokázali, že ve vesmíru
je nejméně padesát miliard hvězd, podobných našemu Slunci. Přepočítávat to po nich asi nebudeme a nemáme ani důvod jim nevěřit. Dokážete si to představit a nedostat z toho závrať? Já ne.
Ale to není všechno. Vědci prokázali, že se vesmír stále rozpíná.
Jiní se zase snaží dokázat, že se i smršťuje, čili pulzuje.
Všichni se ale shodují na tom, že to muselo někdy začít.
Že to rozpínání na začátku musela odstartovat nějaká nepředstavitelně
obrovská síla. Jenže ona ta síla, která to všechno uvedla do pohybu,
musela taky umět perfektně počítat, měřit, plánovat, předvídat a kdoví co všechno ještě.
B. Lowell napsal: "Kdyby se vesmír rozpínal o miliontinu miliontiny rychleji, 
pak by dnes byla veškerá hmota ve vesmíru rozfoukána. A kdyby se rozpínal o miliontinu
miliontiny pomaleji, pak by gravitační síly způsobily, že by se vesmír dávno zhroutil."
V tom případě by tu už nebyly žádné hvězdy a ani my, protože by nebyl život.
V rozhovoru pro Magazín MF Dnes č. 27/95 náš přední odborník dr. Jiří Grygar,
který se ve hvězdách určitě vyzná víc ne my, řekl: "Nevěřím v náhodu.
To je jen výmluva, plynoucí z našich omezených vědomostí. Filozoficky mi připadá
pojem náhody jako výpomoc do doby, než poznáme jednoznačný zákon, který se 
dosud našim zákonů skrývá. Žádnou náhodu zkrátka ve vesmíru nevidím. Život není náhoda!"
Člověk žasne, že mezi odborníky tohoto kalibru ještě vůbec může někdo zůstat
ateistou a materialistou. Pod jakým tlakem se denně musí nacházet, chce-li své neudržitelné
názory udržet, o tom svědčí jiný Grygarův výrok: "I ten nejvíce materialistický
vědec, který o nějakém nadpřirozenu vůbec neuvažuje, jistě připustí,
jak je fascinující, že přírodní zákony, které zjišťujeme v pozemských laboratořích,
fungují stejně i ve velice vzdálených koutech vesmíru, kam můžeme dohlédnout
astronomickými prostředky. Že fungují nejen v této chvíli, ale fungovaly i v minulosti
a zřejmě tomu tak bude i v budoucnosti."...

"Něco zlého pro něco dobrého", říkáváme, když se nás to osobně netýká.
Svatá Terezie z Lisieux to tvrdila, i když se jí to bezprostředně týkalo:
"Je dobré mít nějaké trápení, člověka to učí milosrdenství."
Kolik let jí bylo, když tuhle moudrou větu pronesla, nevím.
Moc asi ne, když už ve 24 letech zemřela na tuberkulózu.
...
Lidem, kteří vedle nás prodělávají nějakou těžkou zkoušku, 
můžeme pomoci různým způsobem. Nejen fyzicky, finančně, ale i modlitbou
a tím, že jim svým životem (nikoli agitací) věrohodně představíme křesťanství
jako cestu ven z bludného kruhu, ve kterém se točí. Ty lidské příběhy mohou být
někdy hodně zašmodrchané a stává se i to, že člověk, který si své bídy není ani vědom,
je na tom ve skutečnosti hůř než ten, který kvůli ní pláče.
Blaise Pascal k tomu poznamenal: "Pozná-li člověk Boha, ale nepozná současně svou bídu,
propadne pýše. Pozná-li svou bídu, ale současně pozná Boha, propadne zoufalství.
Poznáním Ježíše Krista stojíme uprostřed, protože v něm poznáváme jak Bohu,
tak svou bídu."

Jakmile člověk pochopí, že žádná náhoda neexistuje, otevřou se mu téměř nekonečné možnosti, příležitosti a šance. Začne svět a každou zdánlivou maličkost ve svém životě vnímat úplně jinak. Nebude jim už pouze trpně přihlížet, začne jim rozumět - začne je chápat jako osobní výzvu,
kterou by neměl promarnit, ale zúročit. 

SVATOŠOVÁ, Marie. Náhody a náhodičky s Marií Svatošovou. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2004. ISBN 80-7192-933-6.

pátek 16. září 2016

...na skok


Velká výprava. Velké tlupy.
Vnoučata, pravnoučata a babičky.
Jedné babičce jsme dlužili od zimy poukaz na Vídeňský řízek.
Druhá babička slavila svátek. Evička to chytře vymyslela.
Vše jsme spojili a vyrazili. Samé smaženosti nezdravé.
Ale jednou za čas, že jo...

čtvrtek 15. září 2016

...u řeky

Aneb poslední vzpomínka letní.
Horké dny jsme si užívali u řeky. Se Skřítky a s babičkou. 
S doveženou dřevěnou židlí, aby měl Skřítek v břuchu pohodlí. 
Celé léto jsem se pořádně nikam nedostala. Teď jsem si těch posledních pár dnů užila.
S ponořenýma nohama v řece. Blaho pro všechny smysly.
Řeku miluju od malička. Tu vůni bych mohla nasávat pořád.
 Když ne u řeky, tak ve vaničkách.
I když má každý svou, stejně si vodu vždycky
přelijí k sobě a mačkají se v jedné. Parťáci.

úterý 13. září 2016

...slaný hit letošního léta


O našem sladkém hitu jsem tu už psala.
Tentokrát slaný koláč rajčatový a cukeťák, čili kyš!

Cuketový
1 balíček listového těsta (já letos objevila i celozrné)
/Těsto se dá vytvořit i vlastní, ale kvůli úspoře sil teď musím volit kupované.
200 g hl. mouky, 100 g vychlazeného másla, špetka soli a trochu ledové vody
- vypracovat těsto a nechat odležet zakryté fólií v ledničce/
1 smetana na šlehání
1 feta sýr nebo balkánský sýr
4 vejce (možná by stačilo méně:)
1 cuketa (větší část nastrouhat nahrubo, menší část nakrájet na slabé plátky)
nasekané čerstvé bylinky - tymián, oregano, co kdo rád...
cibulka, může se přidat slanina

Pečícím papírem vyložíme kulatou formu. Vyválíme těsto a rozprostřeme do formy. 
Propícháme vidličkou po celé ploše, aby se při pečení nenafukovalo.
Na oleji osmahneme nakrájenou cibulku a slaninu. Přidáme nahrubo nastrouhanou cuketu a chvílku mícháme a restujeme. V misce si rozšleháme vajíčka, přidáme smetanu, nasekané bylinky
 a rozdrobíme na kousky sýr. Osolíme a opepříme.
Na těsto rozprostřeme cuketovou směs z pánve. Zalijeme smetanou s vejci.
Na vrch klademe pokrájenou cuketu.
Pečeme v troubě předem vyhřáté - na 170 stupňů, asi půl hodiny.

Rajčatový
1 balíček listového těsta
1 smetana na šlehání
4 vejce
1 feta nebo balkánský sýr
hodně rajčat:)
čerstvé bylinky - bazalka, oregano, tymián
česnek

Podobný postup jako u cukeťáka.
Na pánvi rozvoním na olivovém oleji česnek, přidám nasekané bylinky a rajčata pokrájená na kousky. Chvilku restuji, aby rajčátka zezlátla. Pak přendám směs do formy na listové těsto. Smetanu rozšlehám s vajíčkem a sýrem - přidám čerstvé nasekané bylinky, opepřím a osolím.
Na vrch kladu rajčata. Pečeme v troubě předem vyhřáté - na 170 stupňů, asi půl hodiny.

Výborný jsou oba. Za tepla i studena.

pondělí 12. září 2016

...Ladislav Kubíček


Od násilné smrti P. Kubíčka už uplynolo dvanáct let...
Dlouho jsem se rozhodovala, jestli se do Třebenic vypravit.
Jestli si "nedovoluju" klidový režim porušovat až moc.
Ale Třebenice od nás nejsou tak daleko...
A mně bylo moc dobře. I Skřítkovi.
Dojatě a posilněně.

MUDr. Ladislav Kubíček
Gynekolog, porodník. Římskokatolický kněz.
Díky "nepřátelskému postoji k lidovému demokratickému zařízení" přidělen k útvarům PTP.
Později zatčen za údajné protistátní spiknutí a odsouzen za podvrácení republiky.

Na kněze byl vysvěcen tajně, biskupem Štěpánem Trochtou, v Praze v úterý 7. 2. 1967.
Několikrát mu hrozilo odebrání souhlasu k duchovní službě.
 Celý život plnil Boží vůli.
Pokorně přijímal vše, co mu život přinesl.
Věřil tomu, že kdo denně přijímá svůj kříž, nebude na konci života dlouho trpět.
 
11. září 2004 byl zavražděn na své faře v Třebenicích.
Vrahem byl patnáctiletý kluk, (který si k němu chodil půjčovat peníze) se svým starším známým.
...

 "Kdo chce věřit, že celá harmonie vesmíru, života a člověka vznikla náhodou, má možnost.
Kdo vidí organickou souvislost vší té harmonie a krásy světa, má k dispozici čím dál víc vědeckých podkladů.
 Máme svobodu, nikdo nás nenutí."

"Bylo by dobré přidat si k duchovnímu životu malou cestičku sv. Terezie: 
být dítětem Božím a nedělat z toho vědu! I ve škole pokory jsme pořád dětmi Božími, 
které mají nárok na radost! Proto se denně o tu radost snaž."

Tyto citáty jsou z knížky od Marie Svatošové Až k prolití krve, o které jsem tu už psala.
K dalším knížkám od P. Kubíčka se dostanu příště.


Skoro denně si říkám, jak ten čas rychle utíká. A skoro denně si musím
vzpomenout na slova P. Kubíčka:

 "Co se času týče, buďme rádi, že ho nemáme víc. Budeme mít co dělat vyúčtovat ten, co máme! 
Žádné výmluvy. Bůh nám ho dal přesně tolik, kolik k danému úkolu potřebujeme. 
Jen se klidně snažme si ho hezky podle vůle Boží rodzělit a nechtějme ho víc!"