středa 10. února 2016

...popelec

...

Bůh je Bůh skrytý - a i ty k němu najdeš cestu jen tehdy, vzdáš-li se vší vnějškovosti, 
povrchnosti a náboženského formalismu: když budeš mít odvahu vejít do skrytosti
najít onu vnitřní komůrku - a když nezapomeneš za sebou pořádně zavřít dveře. 
Boha často neslyšíme prostě proto, že stojíme na špatném místě:
 kdo se zabydlí na povrchu života, pak je pochopitelné, 
že v hluku světa Boží hlas neslyší a Bohu nic neví. 
 
Jedním z úkolů, které přináší postní doba, je "zajet na hlubinu"
netěkat po povrchu života, hledat to místo uvnitř nás, kde je Bůh 
- jak učil sv. Augustin "duší naší duše", kde je nám bližší, než jsme my sami sobě.
 Právě Augustin ukázal, že sebepoznání a poznání Boha nelze od sebe oddělit.
 Ovšem k opravdovému sebepoznání patří to, co je druhým úkolem postní doby: 
pokání, umění podívat se na sebe s neúprosnou pravdivostí.
 Masky patří k masopustu, k Popelci a postu patří odvaha sejmout masky
 - vždycky jednou přijde konec maškarády. 
Když jsou všechny převleky spáleny, zůstává jen hrstka popele. 
Jedna z vět, které mohou provázet udělování popelce, zní: 
"Pamatuj, že jsi prach a obrátíš se v prach".
 Tato dramatická rekonstrukce lidské pýchy a poukaz k pomíjivosti byla
 - jak jistě víte - v minulosti, zejména v době baroka, oblíbeným tématem kázání 
- ale i umění, až k jisté dekadentnosti. 

Ale je třeba věci nevytrhávat z jejich kontextu:
 popelec je branou k velikonocím a ona věta o pomíjejícnosti zůstává nedopovězena
 - až ve velikonočním dramatu uslyšíme její konečné dopovězení: ve zvěsti o vzkříšení.
 Zvěst o vzkříšení by zas byla pouhou mytologií, kdyby byla řečena mimo kontext 
dramatu velikonoc - jen když bereme vážně to, co nám říká postní doba a pašijový příběh,
 můžeme zvěst o konečné spáse přijmout jako slovo naděje
která jako bájný fénix povstává z popele poté, když je všechno spáleno. 

Snad každoročně vám v tento den cituji slova rabína, který radil svým žákům: 
"V jedné kapse noste napsanou větu "Jsi prach a popel" - a v druhé: 
"Kvůli tobě byl svět stvořen". Jedno i druhé je totiž pravda
 - ale jedno není pravda bez druhého. 
Poselství víry, založené na Bibli, je zvěst o paradoxní povaze lidské existence.
 Pravda o člověku, životě i Bohu má povahu paradoxu. 
Otec Josef Zvěřina, velký učitel víry naší generace, 
nám kladl na srdce: základní princip katolicity je "nejen, ale i". 
...

Tomáš Halík

14 komentářů:

  1. Vyprošuju požehnanou postní dobu.

    OdpovědětVymazat
  2. Marti, díky moc, a tu jednu pasáž prostě musím poslat dál! Pěkný prožití přeju.

    OdpovědětVymazat
  3. Teď jsem taky kousek poslala dál, protože to prostě "sedí". Snad to nevadí... Moc díky!

    OdpovědětVymazat
  4. A dívám se, že úplně stejný kousek :)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji. Myslím na Vás. Objímám.

    OdpovědětVymazat
  6. To je moc hezké zastavení syroovko..díky!

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za krásné myšlenky na začátek postní doby.
    Pavel

    OdpovědětVymazat
  8. Chtěla jsem toho napsat víc, ale myslím, že hodně je toho obsaženo i v jediném upřímném - DÍKY!

    OdpovědětVymazat
  9. Díky. Znova. Opět krásné zastavení v každodennosti. Připomenutí zázraku života, stvoření, naděje a pomíjivosti. Krásný postní čas plný rozjímání přeji.

    OdpovědětVymazat
  10. Milá Martinko, díky za Tvůj krásný pohled na svět. Našla jsem Tě nedávno a projíždím staré i nové kousky ... je mi u vás moc dobře♥
    Monča

    OdpovědětVymazat
  11. Krásné, děkuji :)
    Jsem moc ráda, že jsem Vás objevila!

    OdpovědětVymazat