...popelec

...

Bůh je Bůh skrytý - a i ty k němu najdeš cestu jen tehdy, vzdáš-li se vší vnějškovosti, 
povrchnosti a náboženského formalismu: když budeš mít odvahu vejít do skrytosti, 

najít onu vnitřní komůrku - a když nezapomeneš za sebou pořádně zavřít dveře. 

Boha často neslyšíme prostě proto, že stojíme na špatném místě:

 kdo se zabydlí na povrchu života, pak je pochopitelné, 

že v hluku světa Boží hlas neslyší a Bohu nic neví. 

 

Jedním z úkolů, které přináší postní doba, je "zajet na hlubinu", 

netěkat po povrchu života, hledat to místo uvnitř nás, kde je Bůh 

- jak učil sv. Augustin "duší naší duše", kde je nám bližší, než jsme my sami sobě.

 Právě Augustin ukázal, že sebepoznání a poznání Boha nelze od sebe oddělit.

 Ovšem k opravdovému sebepoznání patří to, co je druhým úkolem postní doby: 

pokání, umění podívat se na sebe s neúprosnou pravdivostí.

 Masky patří k masopustu, k Popelci a postu patří odvaha sejmout masky

 - vždycky jednou přijde konec maškarády. 
Když jsou všechny převleky spáleny, zůstává jen hrstka popele. 

Jedna z vět, které mohou provázet udělování popelce, zní: 

"Pamatuj, že jsi prach a obrátíš se v prach".

 Tato dramatická rekonstrukce lidské pýchy a poukaz k pomíjivosti byla

 - jak jistě víte - v minulosti, zejména v době baroka, oblíbeným tématem kázání 

- ale i umění, až k jisté dekadentnosti. 

Ale je třeba věci nevytrhávat z jejich kontextu:

 popelec je branou k velikonocím a ona věta o pomíjejícnosti zůstává nedopovězena

 - až ve velikonočním dramatu uslyšíme její konečné dopovězení: ve zvěsti o vzkříšení.

 Zvěst o vzkříšení by zas byla pouhou mytologií, kdyby byla řečena mimo kontext 

dramatu velikonoc - jen když bereme vážně to, co nám říká postní doba a pašijový příběh,

 můžeme zvěst o konečné spáse přijmout jako slovo naděje, 

která jako bájný fénix povstává z popele poté, když je všechno spáleno. 

Snad každoročně vám v tento den cituji slova rabína, který radil svým žákům: 

"V jedné kapse noste napsanou větu "Jsi prach a popel" - a v druhé: 

"Kvůli tobě byl svět stvořen". Jedno i druhé je totiž pravda

 - ale jedno není pravda bez druhého. 

Poselství víry, založené na Bibli, je zvěst o paradoxní povaze lidské existence.

 Pravda o člověku, životě i Bohu má povahu paradoxu. 

Otec Josef Zvěřina, velký učitel víry naší generace, 

nám kladl na srdce: základní princip katolicity je "nejen, ale i". 

...

Tomáš Halík