neděle 21. června 2015

...nedělní







Chálil Dřibrán
Prorok

Hluboká a moudrá slova.
O lásce, o manželství, o dětech.
O dávání. O radosti, žalu, svobodě,
O přátelství,  práci, o zločinu a trestu, o smrti.

Prorok měl být prvním dílem zamýšlené trilogie.
Druhý díl Džibrán nikdy nedopsal a vyšel posmrtně pod názvem Zahrada prorokova.
Třetí díl měl být věnován vztahu člověka k Bohu. Nedošlo na něj. Škoda.

Ale díky za Proroka.
Když mi bylo patnáct zamával se mnou. 
Celou pasáž O lásce jsem si přepsala a zarámovala nad postel.
Měla jsem dojem, že moje duše se rozlétla do nekonečných obzorů.
Pomohl mi v počátečním hledání a směřování. Dál.

O lásce
Když na vás láska zavolá, jděte za ní, byť by její cesty byly neschůdné a strmé.
A když vás její křídla obejmou, oddejte se jí,
byť by vás mohl zranit meč ukrytý v jejích perutích.
A když k vám promluví, věřte jí,
byť by její hlas rozmetal vaše sny jako severák, který pustoší zahradu.
Láska vás dokáže nejen korunovat, ale i ukřižovat.
Napomáhá nejen vašemu růstu, ale i vašemu okleštění.
A stejně jako vstupuje do vašich výšek a laská nejkřehčí větévky chvějící se na slunci,
tak sestoupí k vašim kořenům a zatřese jimi, když přilínají k hlíně.
Sklidí vás pro sebe jako snopy obilí.
Vymlátí vás do obnažení.
Proseje vás, aby vás vyprostila ze slupek.
Rozemele vás do bělosti.
Bude vás hníst do poddajnosti.
A pak vás předurčí svému posvátnému ohni,
aby se z vás stal posvátní chléb pro posvátnou hostinu Boží.

To vše s vámi učiní láska, abyste poznali tajemství vlastního srdce
a s tímto vědomím se stali úlomkem Života.

Kdybyste však ve své ustrašenosti usilovali pouze o klid lásky a potěšení lásky,
pak byste raději měli zakrýt svou nahotu a odejít z mlatu lásky
do světa bez ročních období, kde se budete smát,
leč nikoliv vyčerpávajícím smíchem, a lkát, leč nikoliv všemi svými slzami.

Láska nic neskýtá, jen sebe a bere jedině ze sebe samé.
Láska se ničeho nezmocňuje a nepřipustí, aby se jí někdo zmocnil,
neboť láska vystačí lásce.

Když milujete, neměli byste říkat "Bůh je v mém srdci", leč spíše
"Jsem v srdci Božím".
Nemyslete si, že můžete řídit cesty lásky,
neboť shledá-li vás láska hodným, bude sama řídit vaše cesty.

Láska touží po jediném, totiž po svém naplnění.
Jestliže však milujete a tudíž nezbytně toužíte,
nechť jsou vaše tužby tyto:
rozplynout se a být jako tekoucí potůček, který zpívá svou píseň do noci.
Poznat bolest přílišné něhy.
Být raněn vlastním chápáním lásky
a krvácet ochotně a radostně.
Probudit se za úsvitu s okřídleným srdcem a vzdát díky za další den lásky.
Odpočívat v hodině polední a přemítat o milostném vytržení.
Za soumraku se vděčně vrátit domů.
A poté usnout, v srdci modlitbu za milovanou a na rtech chvalozpěv.

O manželství
Společně jste se narodili a spolu zůstanete provždy.
Budete pospolu i v tiché paměti Boří.
Nechť však je ve vaší pospolitosti prostor.
A nechť mezi vámi tančí nebeské větry.

Milujte jeden druhého, nečiňte však z lásky pouto:
nechť je láska spíše pohyblivým mořem mezi břehy vašich duší.
Naplňte číši toho druhého, leč nepijte ze stejné číše.
Vzájemně se podarujte chlebem, leč nejezte z téhož bochníku.
Tančete spolu a radujte se, leč dovolte, aby každý z vás byl sám,
jako jsou struny loutny samy, byť se chvěly touž hudbou.

Odevzdejte své srdce,
nikoliv však do držení toho druhého.
Neboť vaše srdce dokáže spoutat jedině ruka Života.
Stůjte při sobě, leč nikoliv příliš blízko.
Vždyť i chrámové sloupy zachovávají odstup
a dub a cypřiš nerostou ve stínu toho druhého.

O dětech
Vaše děti nejsou vašimi dětmi.
Jsou to synové a dcery touhy Života, která dychtí po sobě samé.
Přicházejí vaším prostřednictvím, leč nikoliv z vás,
a byť byli s vámi, nepatří vám.
Můžete jim věnovat svou lásku, nikoliv však své myšlenky,
neboť oni mají myšlenky vlastní.
Můžete poskytnout příbytek jejich tělům, 
nikoliv však jejich duším,
neboť jejich duše přebývají v domě zítřku,
který nemůžete navštívit, ba ani ve snech.
Můžete se snažit být jako oni, nesnažte se však,
aby oni byli jako vy.
Neboť život nekráčí pozpátku a nezdržuje se včerejškem.
Jste lukem, který vysílá vaše děti jako živé šípy.
Lučišník vidí značku na cestě nekonečna.
Ohýbá vás svou mocí, aby Jeho šípy letěly rychle a daleko.
 Nechť je vaše ohýbání v rukou Lučišníka radostné.
Neboť On miluje stejně letící šíp,
jako klidně vyrovnaný luk.


GIBRAN, Kahlil. Prorok. V tomto překladu vyd. 1. Praha: Academia, 2002, 116 s. ISBN 80-200-1015-7.

pátek 19. června 2015

...zapadání


 "Zapadání, zapadání
sluníčka za kopce.
Tomu žádný nezabrání.
Pán Bůh to takto chce..."

Zpívá Svěrák v jedné písničce.
A já si ji při pohledu na tu krásu pobrukuju taky...

Touhle dobou jsou západy nejkrásnější.
21. června slunce zapadá vždycky za špičku Milešovky.
Pak se začne znovu vracet zpátky. A dny se začnou zkracovat...

Pohled od nás z okna.
Západy slunce za Milešovku.

čtvrtek 18. června 2015

...jahoda s vanilkou






Oblíbená kombinace zmrzlinová.
Ale u nás i jinak.

Jahodovo-vanilkový džem!

Jestli ho neznáte, rozhodně vyzkoušejte.
Recept je z první kuchařky od Dity P.
I když se okolo jejího televizního vaření vedlo spousta diskuzí,
tak podle ní vařím často a ráda. Ani jsem netušila, že vyšel druhý díl kuchařky.
Namlsala jsem se na ni u Janičky. A už mrkám na manžela, že se svátek blíží...
Jak ho ale znám, tak si ji budu muset stejně koupit sama:).
Ale už se těším.

1 kg jahod, zbavených stopek, rozpůlených a omytých
1 lžíce vody
1 vanilkový lusk
 1 kg krupicového cukru
 125 ml citronové šťávy

Do kastrolu nebo hluboké pánve dáme jahody a lžíci voyd.
Na středním ohni vaříme za občasného míchání 15-20 min, až se jahody částečně rozvaří.
Vanilkový lusk podélně rozřízneme ostrým nožem a špičkou nože vyškrábeme.

z obou půlek dřeň. Vanilkový lusk, dřeň, cukr i citronovou šťávu přidáme k jahodám a mícháme,
až se cukr rozpustí. Směs přivedeme k varu, stáhneme plamen, vaříme 15-20 min. a průběžně stahujeme z povrchu pěnu.

Vanilkový lusk vyndáme a džem nalijeme do sterilizovaných sklenic (na radu babičky nalívám přes trychtýř, nenadělá se okolo:), pokud uvízne v trychtýři větší kus jahody - pošťouchnu ho druhou stranou vařečky). Sklenice uzavřeme víčkem, otočíme dnem vzhůru a necháme je tak, dokud nevychladnou. Možno i zavařit, jistota, že déle vydrží.

Ale podle našich zkušeností dlouho nevydrží! Je luxusní:)!
Znáte nějaký lepší?

pondělí 15. června 2015

...na jih!


Takhle krásně jsme se měli - víkendově, u Otavy a v Písku.
Dřevěná chata v lese našich milých známých. 
Jezdíme tam s našima už asi patnáct let (uf, letí to).

Ta vůně! Uvnitř chaty dřevochatová. Venku les.
Les ze tří stran! A z jedné strany pole. Ticho. Nádhera.
Slunce pražící. Bosé nohy v mechu, mezi smrky.
Sprcha venkovní. Večer hvězdy nízko nad hlavou.
Netopýři poletující. 

Sobotní dlouhé výletění po lesích.
Zprvu příjemné to bylo, odpoledne dusno i v lese.
Proto jsme zahučeli do Otavy. První letošní koupání v řece.
Večer makrela grilovaná, vyhlášená, kousek od Písku u Otavy.
K tomu pivo. Platan - "Návrat k tradici".

Neděle na skok v Písku. Ukázat dětem ten náš nádhrnej nejstarší kamennej most.
Myslela jsem na Vás Lucko - jak se máte, že tohle všechno máte:).
Mariánská slavnost. Litanie venkovní u sloupu morového.
A sochy z písku. A znovu pivo. Plzeň, u Rainerů.
Nějaké to čitivo z antikvariátu U Slona. I v neděli bývá otevřeno.
Kluci se hned na chatičce začetli. Tatínek horolezectvo, malý Skřítek Indiánstvo, jak jinak...
A k večeru to nejkrásnější! Rychlý výlet do šumavských hvozdů za malou od mé milé.

Víkend naplno!



pátek 12. června 2015

...jeden květnový den





Před rokem.
Pracovně, na zahradě.
Při zaštipování česneku.
Letos už máme taky zaštípáno.
Co nevidět a bude sklizeň...

Krátké video od brášky.

čtvrtek 11. června 2015

...staré kavárny, moje každodenní kafe a radost jen tak





Dostala jsem dárek.
Od milé duše, nakukující sem.
Nádhernou knihu Zmizelý svět brněnských kaváren.
Nic na oplátku. Prý se mám naučit přijmout dárek jen tak.
Tak se to tedy učím, přijímat. Jen tak.
Kochám se. A mám radost.
(I když trochu výčitky mám taky:).
Milá Marie, moc děkuju!
V naší knihovně už má svoje místečko.

čtvrtek 4. června 2015

...odcházení


 Z tohoto světa. 
Nemyslíme na něj. Vytěsňujeme ho ze svých životů.
Žijeme tak, jako bychom nikdy zemřít neměli.
Smrt jsme odsunuli do nemocnic, za plenty.
Hlavně nebýt s umírajícími.
Jenže...Podle mě tím ztrácíme vlastní přirozenost.
Každý má na tomto světě svůj počátek.
A stejně tak i konec.

Mám skvělého manžela a tu nejlepší tchýni.
Starali se o tatínka do poslední chvíle.
Byl doma dokud to jen šlo.
I když nás už spíše nepoznával, než poznával...
Byl doma. Mezi svými.
Skřítci za ním rádi chodili. Vždycky na ně alespoň trochu reagoval.
Malá Skřítková mu hupkala po posteli.
Velký Skřítek se ptal...

A ptali se oba i včera, když děda zemřel.

Je to těžké. Vždycky.
I když věřím.
Přesto člověk denně pochybuje. Bolí to.
Uklidňují mě slova moudrých, že pochybnost je ve víře přirozená, potřebná...

Teprve když se napijete z řeky ticha, začnete vskutku zpívat.
A teprve když dosáhnete vrcholu hory, začnete stoupat.
A teprve, když si země vyžádá vaše údy, začnete opravdu tančit.
Chálil Džibrán/Prorok


Prohlížíme se Skřítky knížku Anička a Anna.
Od Cesty domů.

Anna a Anička: o životě na začátku a na konci. 2. vydání.
V Praze: Cesta domů, 2015. ISBN 978-80-905809-8-5.

Co jiného znamená zemřít, než stát nahý ve větru a rozplynout se ve slunci?
A co jiného znamená přestat dýchat, než osvobodit dech od neklidných vln,
aby mohl stoupat a mohutnět a nezatížen hledat Boha?

V hloubi vašich nadějí a tužeb dřímá tiché vědomí o onom životě.
A jako semínka snící pod sněhem sní vaše duše o jaru.
Důvěřujte snům, neboť v nich je skryta brána do věčnosti.
Váš strach ze smrti je pouhým chvěním pastýře,
když předstoupí před krále, který na něho vloží ruku jako poctu.
Co se pastýř pod tím chvěním neraduje, že ho král poznamená? 

My poutníci, provždy vyhledávající co nejsmělejší cesty, 
nikdy nezačínáme den tam, kde jsme skončili ten minulý.
A úsvit nás nikdy nezastihne tam, kde nás opustil západ slunce.
Cestujeme, zatímco země spí.
Jsme semínka trvalky
a se zralým a plným srdcem nás přebírá vítr a rozsévá...
Chálil Džibrán/Prorok


středa 3. června 2015

...vínovka







Na přání.
Taškokabela vínová. Nejen na víno:).
Oboustranka. K ní dvě menší toaletky.

Abych nedělala reklamu jen sobě...
Lavice borová, krásná na pohled i na omak.
A to posezeníčko!

úterý 2. června 2015

...písek a pěna





Chálíl Džibrán
(1833 Bšarré - 1931 New York)
 

Když toužíte po milosti, kterou nedovedete pojmenovat,
a když jste zarmouceni, ani byste věděli proč,
pak opravdu rostete se vším, co roste,
a stoupáte k svému většímu já.

To pravé v nás je tiché...

Hlas života, který je ve mně, nemůže proniknout k uchu života v tobě,
přesto však mluvme, abychom se necítili osamělí.

Stromy jsou básně, které země píše na oblohu.
A my je porazíme a proměníme v papír,
abychom na něj mohli zaznamenat své pošetilosti.

Poezie je moudrost, která okouzluje srdce.
Moudrost je poezie, která zpívá v mysli.
Kdybychom mohli okouzlit srdce člověka
a současně zpívat v jeho mysli,
pak by opravdu žil ve stínu Boha.

Zasejte semeno a země vám dá květ.
Zaměřte svůj sen na nebe
a to vám přivede toho, koho milujete.

Chceš-li něco vlastnit, nemsís si to vynucoavat.

Když se ruka muže dotýká ruky ženy,
dotýkají se oba srdce věčnosti.

Je tomu dávno, co žil Člověk,
který byl ukřižován proto,
že velmi miloval a byl velmi milován.
A je zvláštní, že jse ho včera třikrát potkal.
Poprvé žádal strážníka, aby nezavíral do vězení prostitutku.
Podruhé pil víno s jedním vyděděncem,
a potřetí se utkal v chrámu na pěsti
s pořadatelem zápasu.

Až uvidíš muže, kterého vedou do vězení,
řekni si v duchu: "Možná tím uniká z těsnějšího vězení."
A když uvidíš opilého, řekni si:
"Možná hledal uník z něčeho ještě ošklivějšího."

Osamělost je tichá bouře,
která láme všechny naše odumřelé větve.
Naše živé kořeny však žene hlouběji
do živoucího nitra živé země.

To, po čem toužíme a čeho nemůžueme dosáhnout,
je nám dražší než to, čeho jsme již dosáhli.

Na podzim jsem sebral všechny své smutky a pohřbil jsem je na své zahradě.
A když se vrátil duben a přišlo jaro, aby uzavřelo sňatek se zemí,
vyrostly v mé zahradě krásné květy, které se nepodobaly žádným jiným.
A mí sousedé přicházeli, aby je obdivovali,
všichni mi říkali: "Až zase přijde podzim a nastane čas setí,
dal bystte nám trochu semen z těchto květů,
abychom je také měli ve svých zahradách?"

Nikdy si navzájem neporuzíme,
dokud svou řeč neomezíme na sedm slov...

Toto je mých sedm slov:
ty, já, přijímat, Bůh, láska, krása, Země.

Lásko, přijmi mne,
Přijmi mne Kráso.
Přijmi mne Země.
Přijímám tebe,
Lásko, Země, Kráso.
Přijímám
Boha.
...

 Vzpomněla jsem si po delší době na tuhle malou knížečku.
Když mi bylo patnáct, zamávala se mnou. Hlavně "posledních sedm slov". 
A nasměrovala k dašlímu poznávání...
Příště Vám představím Proroka.


GIBRAN, Kahlil. Písek a pěna: knížka aforismů a parabol.
Vyd. 2. Překlad Eliška Merhautová. Ilustrace Johana Vojnárová.
Praha: Vyšehrad, 2001, 93 s. Harmonie (Vyšehrad). ISBN 80-7021-504-6.