...

Křížek Ego sum Via, Veritas et Vita na Horské Kvildě

Jsou tu zas velikonoční svátky. Zatímco Vánoce slaví s křesťanskými věřícími 

tak či onak většina lidstva a téměř bezvýjimečně celá česká populace, 

Velikonoce - původnější a nejvýznamnější křesťanské svátky

 - asi většina dnešních Čechů prožije pouze jako den volna navíc, 

snad ozvláštněný nějakým odvarem z lidových zvyků bez valného duchovního obsahu. 

Připadá mi to škoda: je to velké kulturní zchudnutí.

 Jsem přesvědčen, že kdyby alespoň každý třetí člověk sáhl v těchto dnech po Písmu 

a přečetl si vyprávění, které křesťanským Velikonocům dalo jejich smysl, 

a zauvažoval o něm, muselo by se v duchovním klimatu společnosti něco změnit. 

                Stará legenda, kterou zachytil klasik české poezie, že na Velký pátek,

 když "v kůru se právě pěje/ Krista Pána umučení", se otevírají poklady. 

Možná je v této pověsti zašifrovaná zkušenost, že když se čte strhující pašijový příběh, 

pukají skály v našem nitru, povoluje to, co v nás zkamenělo, ztvrdlo, okoralo,

 - a to nejcennější hluboko v nás aspoň na chvíli zasvítí a stane se přístupným.

                Pašijový příběh je opravdu - jak mi to jednou řekl krátce před svou smrtí 

starý herec Josef Vinklář - snad nejbarvitější drama lidských dějin. 

Na scénu vystupují všechny mocnosti světa - moc s tváří Piláta, 

tradice a náboženský establišment v barvách velerady, zrada s maskou Jidáše,

 selhání v podobě Petra, soucit v závoji Veroniky - a pravda, pravda opuštěná,

 pravda vzdorující moci v bezmocném králi, který s trnovou korunou na hlavě říká: 

Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil, abych vydal svědectví pravdě. 

Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.

                A když je na scénu povolán dav, aby byl arbitrem spravedlnosti, 

tak tento hlas pravdy překřikuje a volí Barabáše. 

A o těch, kteří svému Mistru slibovali až za hrob, je dříve psáno: 

tehdy ho všichni učedníci opustili a utekli. 

A jako by na tom nebylo dost, ten, který byl nazván skálou,

Petr, první z apoštolů, ze strachu před služkou veřejně svého Pána třikrát zapře. 

A do svědomí čtenářů zakokrhá kohout. Pak nastupují kati.

 Velikonoční příběh však nekončí tmou. 

Mnoho bylo těch, kdo se opakovaně v dějinách pokoušeli - 

jak to vyjádřil český křesťanský básník, který víc než jiní zakusil tíhu kříže, 

Jan Zahradníček-,"aby dějiny nepřekročily odpoledne Velkého pátku".

 Jim navzdory však do tmy zrady, viny, bolesti a smrti, do tmy hrobu padá světlo. 

"Láska je silnější než smrt" - tato věta starozákonní Písně písní by mohla být závěrem i tohoto příběhu, jímž vrcholí poselství evangelií.

             Nic proti kraslicím, zajíčkům a pomlázkám 

- ale pokud by zbylo v povědomí společnosti z bohatství Velikonoc jen toto, 

bylo by to trochu málo. 

Možná že i ti, kterým je cesta na velikonoční obřady do křesťanských kostelů a sborů z různých důvodů obtížná, by mohli najít chvíli a sáhnout po knize evangelií. 

Je tu čas, který otevírá ty nejvzácnější poklady.

Tomáš Halík/Úvahy na prahu tisíciletí

 HALÍK, Tomáš. Úvahy na prahu tisíciletí. Vyd. 2., V NLN 1. Ilustrace Jáchym Šerých. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. ISBN 978-80-7422-117-0.

...

Více od Tomáše Halíka - Velký pátek - Noc kříže -

pro mě úžasný text, který jsem vkláda vloni - tady.

Česká televize má hezky zaměřený Velikonoční kalendář i na Ježíšův příběh.

Možnost vytisknout malou knížku Velikonoční příběh tady.

Rozhovor, nejen o Velikonocích s P. Markem Váchou z loňského roku na ČT24 tady.