...dozrávat k pravdě

Před časem jsem si řekla, že sem budu vkládat každou něděli.

Nějakou myšlenku, knížku, text, který mě zaujme.

Letmý dotek víry.

Chvilku to pak vypadalo jen na nedělní příspěvky.
Nic jiného jsem nestíhala. Tak jsem zase přestala.
Přidávám prostě tak, jak mi co přijde do cesty.
A zrovna včera mě zaujal článek Dozrávat k pravdě.
Tak kousek vkládám.

...

Podle Ježíše dělení lidí na dobré a zlé nemá s pravdou nic společného. 

Dobrých i špatných činů je schopen každý. Poctivá pravda o mně je docela jiná: 

Často nemyslím na dobro, chci pouze prosadit svou vůli. 

Chci dobro, které slouží především mně – a potom třeba i ostatním.

 Upřednostňuji, co je mi blízké. Populisticky slibuji, co ode mne lidé chtějí slyšet. 

Prosazuji, co je mi sympatické. 

Omlouvám svá selhání, vymlouvám se či svádím vinu na nejrůznější okolnosti.

Je to hořké poznání a člověk se mu vzpírá. 

Jenže poctivé sebepoznání je jediná pravda, k níž člověk s jistotou může dojít a jež je nezpochybnitelná. 

Dát za pravdu Pánu Ježíši, nikoli jen naoko, nýbrž reálně, není nic příjemného.

 Při mši se sice vícekrát hlásím mezi hříšníky, ale v konkrétních případech to nemyslím příliš vážně. 

V obecné rovině se snadno přiznám, jde-li však o konkrétní případ, je to velmi nesnadné.

Nezbývá než přijmout jako fakt, že rovnocenně patřím mezi ostatní lidi 

– nejsem nad nimi, ale ani pod nimi. Jsme na tom všichni stejně. 

Každý prodělal radosti i bolesti, nesplnily se mu některé jeho touhy. 

Po letech změnil názory, z nichž kdysi nechtěl ustoupit.

Byl oklamán, ale taky oklamal, selhal, namáhal se bez očekávaného výsledku.

Znát jen sebe bez znalosti Pána Boha probouzí beznaděj. 

Neměl bych pro svůj život potřebný nadhled a mohl bych se zhroutit nebo onemocnět.

 Aby realitu neboli pravdu o svém životě člověk vydržel,

 nabízí Ježíš dobrou zprávu, evangelium, 

že Pán Bůh má opravdový zájem na pokojném životě každého člověka.

P. Pavel Kuneš

Celý článek najdete tady.