...setkávání

Naše společná. 

Není to tak dávno, co jsme jezdily jen my holky.

Z let studijních jsme rázem někde úplně jinde...

Ale pořád nás to táhne k sobě.

Alespoň párkrát do roka je nutnost se vidět.

Vzpomínat. Sdílet časy minulé, současné a plánovat časy budoucí.

 Tentokrát bylo naše setkání krkonošské. Sešlo se nás sedm z osmi.

Markétko, chyběla jsi nám. Příště už v plném počtu!

Skřítci postupně přibývají. Už jsou čtyři.

Teď doma ve mně ještě všechno doznívá...
Trochu melanchonicky, jak ten čas plyne a zastavit se nedá.

Ale s vděčností za naše setkávání a dušesdílení.

Holky, jsem ráda, že Vás mám!

 ♥