...

foto vlevo z knihy Disident, D. Kaiser (Božena Havlová se synem Ivanem a Václavem, říjen 1936), 

foto vpravo z knihy V. Havel Životopis, E. Kriseová

...už jsou to čtyři roky, co odešel.
A chybí tu.

"Myslím, že naše moderní historie nám nabízí dost důkazů toho,

že svoboda není dar, za který bojují a který pak rozdávají jen mocní tohoto světa,

ale že ji může získat či ubránit jen ten, kdo sám pro její získání či obranu něco dělá."

Václav Havel

...do kláštera

Pro sestřičky.

Jsem tvořila polštářky.

Ušila. Potiskla. Popsala.

Žalmy.

A předloni :)...

 Taková radost obrovská, když mi sestřičky fotku poslaly♥.
.

...ladíme se

...vánočně.

Obrázek od Skřítka a od Myyny.

Byli jsme nakrmit zvířátka v lese.

Jen...ten sníh a mráz tak nějak chybí.

 Vytáhli jsme náš rodinný poklad.

Stařičký Betlém. Pro mě záležitost srdeční.

Skřítci si dnešní sestavování užili. Sami si koledy pobrukovali.

Roztomilost sama. Možná i hodinu vydrželi. 

I to kafíčko jsme si v klidu mohli dát.

Tatínek v novém hrnéčku z Dyzajnmarketu.

 Blaho. S rybičkama. Do Vánoc jsem nevydržela.

 Perníková chaloupka od babičky.

Plně elektrifikovaná. S malou žárovičkou. Pro babu Jagu.

Jen koukám, že Jeníček s Mařenkou už užrali kus komínku:).

Já už několik dní jedu i noční...

Šiju, tisknu. Podle toho taky domácnost vypadá.
Nějak se to tu vymyká kontrole. Ale stroj mě přestává poslouchat.

Takže asi brzo došiju. A alespoň na rychlovánočníúklid dojde.

A to jsem ještě nevymyslela letošní Péefka!
Chtěla jsem udělat koláž - společnou, výletní...
Ale! Zistila jsem, že máme jedinou společnou fotku.
A navíc je v ní Skřítková schovaná v krosně.
Asi budeme muset dotisknout sněhuláčky.

...velikáni odcházejí

Zdroj fotografie: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/historik-umeni-frantisek-dvorak-oslavil-petadevadesatiny/1205970

Žil vášní pro umění.
A tu vášeň dokázal nádherně předávat dál...

Profesor František Dvořák.
9. listopadu zemřel.
I když se snažím zprávy sledovat pravidelně,

tuhle smutnou jsem zjistila až dnes.

 A i přes jeho úctyhodný věk mě zaskočila.

Díky za jeho nádherné dílo...

"Být vyrovnaný s Pánem Bohem
a nemít žádné pocity, že jsem někomu ublížil."

Na jaře jsem tu psala o jeho 95. narozeninách.
Při této příležitosti prohlásil:

"Jednou mi vyprávěl František Hrubín, že prostřednictvím Ivana Olbrachta se seznámil s Antalem Staškem, který kdysi ještě jako student potkal u Turnova na silnici Josefa Kajetána Tyla. Šel prý takto pěšky vyjednat další štaci do Mnichova Hradiště a Stašek si s ním i trochu povyprávěl. Takže, když si dnes se mnou někdo podá ruku, tak tím vznikne neuvěřitelně dlouhá kontinuita stisku rukou, tedy přes Hrubína a Antala Staška k Tylovi, ale tím také ke Karlu Hynkovi Máchovi, protože Mácha a Tyl byli přátelé. Přes těch několik stisků se dostanete k našim slavným klasikům a dokonce až do 18. století," napsal Dvořák.
Za největší dar označil to, že si bude moci se všemi potřást rukou...

Doufám, že se někdy dočkám dotisků těchto knih, na které už dlouho čekám.
Můj život s uměním
O umělcích, jak je neznáme 
Okamžiky s umělci

Odkazy na pořady s Prof. Františkem Dvořákem tady.

...Cesta domů

Nový diář pro rok 2016.

Papelote.

Od Cesty domů.

Stejně jako vloni i předloni.

Jen letos mi přijde trochu ošizenější.

V papírové obálce tentokrát žádné pohledy.

Ale nevadí. Slepotisk ptáků na obalu pohledy vynahradí.

Navíc si můžete pohledy doobjednat a vybrat sami.

Třeba tyhle krásně jemné, vánoční, od Martiny Špinkové.

Nebo mraky od Adriany Skálové.

Kéž bych pod hvězdami...

...dobře odtančil svůj tanec.

Máme doma všechny Váchovy knihy.

Už všechny, musím napsat. Protože nevím, jak mi mohla tahle uniknout.

Kéž bych pod hvězdami dobře odtančil svůj tanec.

Všechny fotografie v této knížce vznikly na jižní Moravě,

převážná z nich v Národním parku Podyjí, podobně jako převážná většina těchto textů.

Fotografie byly pořízeny většinou v neděli dopoledne po mši svaté,

kdy jsem buď sám, nebo s rozmanitými skupinami přátel 

vycházel na kratší či delší výpravy do národního parku,

jiné v sobotu velmi brzo ráno před různými křty a svatbami,

tak jak farářské povinnosti určují, a ještě jiné v podvečerech,

když všechny tyto povinnosti byly již splněny. 

Jeden z pracovních, nakonec nepoužitých názvů

této knihy byl "Krajina po mši svaté"...

Moudrý člověk jde svou cestou a má zdroj pohybu v sobě-

nemoudrý se nechá vláčet podněty okolí.

Modlitba je prostor, ve kterém dovolujeme Pánu Bohu,

aby v nás pracoval. Nejde ani tak o to,

aby modlitba byla soustředěná, jako hlavně o čas, který dáváme.

Naše Země nepochopitelně pluje vesmírem

kolem své hořící hvězdy.

Každé jaro se pokrývá koberci bledulí a podléšek,

každé je se rozezní křikem stěhovavých ptáků

a roztančí se lehký balet barevných mračen motýlů.

Každé jaro se probudí vesmírné otáčení Země

k tahu divoké husy a lososy severských řek. 

Co bych viděl, kdybych se na Zemi rozhlédl s čistým srdcem?

Při duchovních cvičeních uvnitř kláštera 

nám impulsy k rozjímání dává exercitátor.

Venku v přírodě je nám poskytuje samotná krajina,

která zpívá o Bohu.

Krása stromů, květin a lidských duší 

září svou vlastní, nesrovnávatelnou krásou.

Liší se barvami a vůní a architekturou listů,

a neumím říct, která je nejhezčí.

Pohádky mají velikou pravdu v tom,

že vždy, když byly kladeny zrcadlu otázky,

byly následně míchány jedy.

Každý jsme krásný svým vlastním způsobem, neporovnávatelně.

Květiny i lidské duše tančí každá jiný tanec.

Víra je dar.

Proto nelze nikoho obrátit argumenty nebo logikou stvoření,

neboť člověk nemůže jednat z pozice Boha.

Můžeme jen neobratně připravit půdu,

Bůh dává déšť.

Žádáme neustále Boha o zázrak,

abychom mohli uvěřit.

Jarní květina, noční nebe, ptáci v letu

nebo vítr jsou odpovědí.

Plující mraky, barevné stromy a hvězdy podzimního nebe-

navzdory všem kázáním je ve smrti cosi neskutečně smutného,

neboť navždy opouštíme krásu této Země.

VÁCHA, Marek Orko. Kéž bych pod hvězdami dobře odtančil svůj tanec. 1. české vyd. Brno: Cesta, 2010, 197 s. ISBN 978-80-7295-125-3.