Kéž bych pod hvězdami...

...dobře odtančil svůj tanec.

Máme doma všechny Váchovy knihy.

Už všechny, musím napsat. Protože nevím, jak mi mohla tahle uniknout.

Kéž bych pod hvězdami dobře odtančil svůj tanec.

Všechny fotografie v této knížce vznikly na jižní Moravě,

převážná z nich v Národním parku Podyjí, podobně jako převážná většina těchto textů.

Fotografie byly pořízeny většinou v neděli dopoledne po mši svaté,

kdy jsem buď sám, nebo s rozmanitými skupinami přátel 

vycházel na kratší či delší výpravy do národního parku,

jiné v sobotu velmi brzo ráno před různými křty a svatbami,

tak jak farářské povinnosti určují, a ještě jiné v podvečerech,

když všechny tyto povinnosti byly již splněny. 

Jeden z pracovních, nakonec nepoužitých názvů

této knihy byl "Krajina po mši svaté"...

Moudrý člověk jde svou cestou a má zdroj pohybu v sobě-

nemoudrý se nechá vláčet podněty okolí.

Modlitba je prostor, ve kterém dovolujeme Pánu Bohu,

aby v nás pracoval. Nejde ani tak o to,

aby modlitba byla soustředěná, jako hlavně o čas, který dáváme.

Naše Země nepochopitelně pluje vesmírem

kolem své hořící hvězdy.

Každé jaro se pokrývá koberci bledulí a podléšek,

každé je se rozezní křikem stěhovavých ptáků

a roztančí se lehký balet barevných mračen motýlů.

Každé jaro se probudí vesmírné otáčení Země

k tahu divoké husy a lososy severských řek. 

Co bych viděl, kdybych se na Zemi rozhlédl s čistým srdcem?

Při duchovních cvičeních uvnitř kláštera 

nám impulsy k rozjímání dává exercitátor.

Venku v přírodě je nám poskytuje samotná krajina,

která zpívá o Bohu.

Krása stromů, květin a lidských duší 

září svou vlastní, nesrovnávatelnou krásou.

Liší se barvami a vůní a architekturou listů,

a neumím říct, která je nejhezčí.

Pohádky mají velikou pravdu v tom,

že vždy, když byly kladeny zrcadlu otázky,

byly následně míchány jedy.

Každý jsme krásný svým vlastním způsobem, neporovnávatelně.

Květiny i lidské duše tančí každá jiný tanec.

Víra je dar.

Proto nelze nikoho obrátit argumenty nebo logikou stvoření,

neboť člověk nemůže jednat z pozice Boha.

Můžeme jen neobratně připravit půdu,

Bůh dává déšť.

Žádáme neustále Boha o zázrak,

abychom mohli uvěřit.

Jarní květina, noční nebe, ptáci v letu

nebo vítr jsou odpovědí.

Plující mraky, barevné stromy a hvězdy podzimního nebe-

navzdory všem kázáním je ve smrti cosi neskutečně smutného,

neboť navždy opouštíme krásu této Země.

VÁCHA, Marek Orko. Kéž bych pod hvězdami dobře odtančil svůj tanec. 1. české vyd. Brno: Cesta, 2010, 197 s. ISBN 978-80-7295-125-3.