Máloco tolik pouzkazuje k Bohu a tak naléhavě po Bohu volá
jako právě prožitek jeho nepřítomnosti.
Tento prožitek může jedny vést k "obžalobě Boha", která končí odmítáním víry.
Avšak existujue - zejména v tradici mystiků -
řada jiných interpretací této nepřítomnosti, jiných způsobů jak se s ní vyrovnat.
Bez bolestné zkušenosti "bohaprázdného světa" těžko pochopíme smysl náboženského hledání.
/Vzdáleným na blízku/
všechnu její jistotu a světlo - je schopna už jen milovat.
Boha "nevidí" světlem víry, avšak stále se kněmu vztahuje vášní lásky.
Jestliže láska předbíhá víru na cestě ke konečnému cíli
a přežívá i "smrt víry", pak je schopna obejmout i nevěřící
a jejich nevíru. Nevíru může víra přemoci jedině tím,
že ji obejme.
/Vzdáleným na blízku/
Nikdo z lidí Boha neslyší neustále, víra je život zahrnující i okamžiky
(a někdy dlouhé etapy cesty), kdy jsme vystaveni Božímu mlčení -
i ten, který byl Vtěleným Božím Sloem zakusil tuto opuštěnost v Getsemane a na kříži.
O to naléhavěji k nám volá verš žalmu: "Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte srdce svá."
Je třeba, abychom zůstali otevření, nechali ono "nejvyšší místo v nás" otevřené
pro toho, jemuž jedinému náleží.
/Noc zpovědníka/