pátek 23. září 2016

...


Poslední měsíc je tu.
Děkuju Vám všem, kdo jste mi pomohli.
Protože věřím, že je to díky Vašim přímluvám i Vaše zásluha.

Když si vzpomenu, kolik dlouhého času je za mnou...
Od prvních měsíců, kdy mi zjistili vcestnou placentu a hrozilo,
že i při přísném ležení můžu vykrvácet. Když se placenta zvedla
a já se začala těšit, že trošku začnu fungovat, začal hrozit od 24tt
 předčasný porod. Znovu modlitby. Znovu se učit odevzdat se a prosit.
Tolik jsme toho se Skřítkem už prošli. Ještě aby tlak na poslední chvíli nevyletěl.
Prosím Vás o přímluvy i teď. Do finiše. A nového začátku.
...

Vždycky jsem si myslela, jak může být těhotenství pro ženu to nejkrásnější období.
Jak se těší z rostoucího bříška. Jak ji ten jiný stav v skoro v ničem neomezuje.
 Možná to tak někdo má. Možná většina z Vás.

Za sebe ale musím říct, že je to období pro mě dost náročný.
Období plný strachů. Můžu sice porovnávat jen dvakrát...
Ale dokud jsem v obou případech mohla normálně fungovat, bylo to docela fajn.
Hlava se zaměstnávala běžnými věcmi. Nemusela jsem myslet tolik na cobykdyby
a na léta přednášek ze školy. Jenže hned po první kontrole, kdy se zjišťuje, jestli
bije malému pulečkovi srdíčko, jsem poznala, že nebudu ta radující se matka
brečící a pištící dojetím. Ale spíše s obavami a pokorou přijímat ten malý zázrak.

Se Skřítkovou v bříšku jsem zpočátku chodila do práce, do šestého měsíce jsem dělala vše normálně.
 Jezdili jsme na výlety. Na Praděd. Na Milešovku. Starala jsem se o velkého Skřítka.
Četla jsem knihy o přirozeném porodu - Zdravé těhotenství a přirozený porod, Aby porod nebolel...

Až pak ze dne na den, po Mikuláši, přišly nesnesitelné bolesti a rychlá hospitalizace v nemocnici.
Hrozil předčasný porod. Vysoké dávky magnesia, hormonů, kapaček. Na Vánoce mě pustili domů,
ale Silvestr už byl zase v nemocnici a ještě dlouho potom. Skřítková si pak trochu dala říct
a chviličku jsme mohly být doma. Ale pro změnu vyletěl tlak. A další hospitalizace.
To už mě domů nepustili. Kapačky ani vysoké dávky léků tlak nesrazily. 
Porod se musel vyvolat ve 36tt. Ráno zavedli vyvolávací tabletu a upozornili, že se může porod
rozbíhat až dva dny. Že ucítím něco jako menstruační bolesti. A když se nevyvolá, bude se rodit císařským řezem.
V poledne mi začaly bolesti, při návštěvě jsem si Martinovi stěžovala, že teda nevím, jak takový rozjezd ty dva dny vydržím a musela jsem prodýchávat. Když mě na konci návštěv viděla sestra, zarazila se Vy už rodíte?! 
 Martin z odpolední návštěvy už neodešel.
Byla jsem v jedné kontrakci. Rovnou na sál. Napojená na hadičky a přístroje. Skoro vleže.
S napomínáním, že špatně dýchám. Žádné úlevové polohy. Žádná slova povzbuzení.
Při omdlévání, zvracení a snaze dýchat a jsem jen párkrát špitla, že to bolí, že to nezvládnu.
Od porodní asistentky jsem několikrát slyšela, že to přece musí bolet!, když z vás má vylézt dítě
a že špatně tlačíte!! Zbytek toho, co si pamatuju, raději popisovat nebudu.


Po porodu mi Aničku odvezli, viděla jsem ji jen na pár vteřin. Dodnes nechápu
proč, věděli, že ji chci mít u sebe, ale na vyhřívaném lůžku jí prý bude lepší.
Zpětně jsem se dozvěděla, že Apgar byl 10-10-10. Naštěstí byl se mnou alespoň Martin.
Jak vyšla ven placenta vůbec netuším. Hodinové šití si taky vůbec nepamatuju.
Dodnes to ale nechápu a mrzí mě to, že jsme přišli o společné první chvíle.
Když mě po dvou hodinách vezli na pokoj (bez miminka, vůbec jsem nevěděla, jak mu v té chvili je),
vlítla na mě ještě na chodbě sestra slovy, na který nikdy nezapomenu:
Vy jste nám dala, při tak vysokém tlaku vyjíždí miminka mrtvý napřed.
Jak si mohla dovolit tohle říct, těsně po porodu, kdy to díky Bohu dobře dopadlo,
to nepochopím. Já sama moc dobře věděla, co může nastat a jak je ten porod rizikový.

Následující dny byly taky díky problémům s kojením dost děsivý.
V nemocnici i přes moje protesty narvali Skřítkové dudlík. Nebo se mě spíš ani
na nic neptali. Stejně tak začali přikrmovat lahvičkou! Skřítková měla žloutenku,
špatně sála, já měla málo mlíka, ale chtěla jsem moc kojit. Sestřička mi oznámila,
že je to jedno, když už má dudlík, že může pít z lahvičky a že se časem rozkojím.
 Kdo krizi z kojení nezažil, nepochopí.  Díky tomu jsem však poznala úžasnou
laktační poradkyni, která mi pomohla sebe i Skřítkovou rozkojit. I když to byl boj
 (na krev a o prsa) na několik týdnů. Ale vyhrály jsme. Kojila jsem nakonec až do dvou let.

A proč to vlastně všechno píšu? I když je to dost osobní a bolavý téma...
Mám potřebu si to sama pro sebe znovu zrekapitulovat a urovnat.
Možná to brzy vymažu. Možná to někomu z Vás pomůže...

Je mi jasný, že v mém případě kvůli hypertenzi přirozeně rodit nešlo. Jsem lékařům i porodní asistentce vděčná, že to dobře dopadlo. Jsou situace, kdy jde o životy a musí se sednat rychle.
Ale i tak věřím, že lidštější přístup by mi mohl hodně pomoci. Proto jsem se rozhodla rodit tam,
kde by přirozený porod a pomoc s kojením nemělo být takovým problémem. Ta stejná laktační porodkyně, která mi pomohla s kojením je i porodní asistentkou v nemocnici, kde jsem se rozhodla rodit. Proto jsem ji také poprosila o doprovázení k porodu.

38 komentářů:

  1. Marti, myslím, že to tak mělo více žen. Ta nesmírná láska k dítěti mě dala zapomenout. Jsem šťastná, že mám dvě zdravé dcerky. Moc držím palce, ať je vše v pořádku.

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, že to rozhodnutí pro vlastní porodní asistentku je jedno z nejlepších. Sama jsem tak rodila první miminko (i díky tomu, že jsem z okolí znala podobné děsivé příběhy) a moc mi pomohla. Teď u druhého porodu bych už snad ani neměla odvahu rodit bez ní a tvůj příběh mě v tomto rozhodnutí jenom utvrdil. Díky za sdílení a držím palce. Eva

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za takové odhalení. Pro mě, která má (doufám) těhotenství ještě před sebou, jsou to všechno velice potřebné informace - protože si říkám, že člověk nikdy není dost připraven.

    Myslím, myslím na Vás stále, to už spolu ten měsíc vydržíte :)

    OdpovědětVymazat
  4. Milá Martinko, moc mě mrzí, že jste si tohle musela prožít. Měla jsem za to, že takové chování už zmizelo, že patřilo k minulýmu režimu.
    Moc na vás všechny myslím a věřím ve šťastný konec a nejšťastnější začátek!

    OdpovědětVymazat
  5. Martinko, mě osobně se zvedl tlak jen jsem to četla :-( , moc držím palečky, aby ještě ten poslední měsíc byl v rámci možností v klidu, krásně odpočívejte a šetřete se, ona to ta neuklizená domácnost a děti s manželem vydrží, ještě se naběháte kolem nic dost později.Je to už jen měsíc :-) a věřím,že výběrem porodnice jste udělala moc dobře, člověk má jít tam kde budete mít s miminkem tu správnou péči a personál ví jak se má chovat.Moc, moc držíme celá rodina palečky a těšíme se na fotečky toho uzlíčku. Andrea

    OdpovědětVymazat
  6. Marti je nás více..brečím, protože...seš statečná a zvládnete to <3 myslím na vás Martina

    OdpovědětVymazat
  7. Martino, držím moc pěsti, ať to dobře dopadne. Na oba své porody mám taky otřesné vzpomínky a to jsem rodila přirozeně a bez komplikací. Nejhorší bylo arogantní chování některých zdravotních sester, jízlivé poznámky apod., kojit mi poprvé taky nešlo, hormony lítaly nahoru dolů, pořád jsem brečela a pak jsem byla tak šťastná, že jdu domů a nikdy už rodit nemusím.... Ale děti mám zdravé a to je nejdůležitější. Všechno zlé odnese čas. Mějte se krásně! Lenka

    OdpovědětVymazat
  8. Zítra je to 10 let, co jsem přivedla na svět prvního syna. Při čtení příspěvku se mi úplně vybavila sestra na sále... vyžádala jsem si z porodního lůžka, aby ze sálu odešla. Naštěstí lékař i druhá sestra byli zlatí a pomohli.
    Milá Martinko, budu se za vás oba modlit, aby vše dopadlo dobře. Vše je skutečně o lidech kolem nás. Hodně síly a Božího požehnání Peťula

    OdpovědětVymazat
  9. Marti, u mě dvě těhotenství a pokaždé mně bylo zle od začátku do konce, připadala jsem si jak těžce nemocná, ale miminkům se naštěstí dařilo u mě dobře. A perlička z porodního sálu, sestra, krerá vedla druhý porod, si mezi stahy soukromě telefonovala z mobilu. To přebilo všechno, nic víc si nepamatuju :-). A asistentka, která nebude mít problém se ohradit, to je bezva řešení. Tentokrát to bude určitě krásný zážitek! Hana M.

    OdpovědětVymazat
  10. Martinko, pokus se nemít obavy a přistupovat k tomu jako k novému počátku.. Teď už víš, do čeho jdeš a pokud máš vlastní PA, které důvěřuješ, nemohla jsi pro to udělat více! Moc na Tebe myslím a přeju Ti jen ten nejkrásnější zážitek z porodu.
    Chápu i pocity v závěru, kdy píšeš, že nevíš, zda to nesmažeš.. Takto já už šest týdnů váhám nad tím, zda zveřejnit svůj článek o porodu. Je to velmi osobní, ale myslím, že je potřeba o tom mluvit a psát, jinak se nic nezmění.
    Ať při Tobě stojí všichni andělé, když už jsi to dotáhla takhle daleko, věř, že bude vše tak, jak má být! :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Myslím na tebe. Myslím na vás.

    OdpovědětVymazat
  12. A pak že hormony nefungují - jsem ve 37tt a brečím tady při čtení jak želva. Máš můj obdiv, žes to všechno zmákla. Držím Ti palce víc než sama sobě, potřebujete to.. A to jsem za normálních okolností dost poseroutka:) Držte se!

    OdpovědětVymazat
  13. Marti, první porod 2006 - obdobné zkušenosti jako vy. Druhý porod 2013 - perfektní sehraný tým, podpora, pochopení, povzbuzování a můj manžel:-) Takže Marti, podruhé to bude úplně jiné, uvidíte;-) Myslím na vás. Ester z Olomouce

    OdpovědětVymazat
  14. Podruhe to urcite vyjde, bude tam to vedomi, ze budete s temi pravymi, opora v porodni asistentce a vidina toho, ze tentokrat to vyjde a miminko bude hned pote s vami. Takze preji opacnou zkusenost te predesle, hodne sil do poslednich tydnu a tfuj, tfuj, tfuj!!! M.

    OdpovědětVymazat
  15. Mrzí mě všechny ty nepříjemné zážitky. Zvlášť když stačí tak málo, aby to tak nebylo. Přeju a přimlouvám se, aby to tentokrát byl jedinečný zážitek. M.

    OdpovědětVymazat
  16. Mrzí mě všechny ty nepříjemné zážitky. Zvlášť když stačí tak málo, aby to tak nebylo. Přeju a přimlouvám se, aby to tentokrát byl jedinečný zážitek. M.

    OdpovědětVymazat
  17. Marti, myslím na vás, mám jak nedobré zkušenosti s porodem, tak celkem pohodové a dobré a nakonec jednu za kterou jsem moc ráda, že dopadla dobře, přeju tedy co nejpohodovější poslední měsíc a ať jde všecko tak jak jít má.

    OdpovědětVymazat
  18. Martinko, to bude dobré. Jsi připravená. Porod opravdu může být jednou z nejkrásnějších vzpomínek v životě, tak ti přeju, ať to tentokrát všechno vyjde k tvé spokojenosti.
    Ještě chci napsat, že si u tvých příspěvků týkajících se těhotenství představuju, jak by to fungovalo u nás, jak by se zachovala a zmobilizovala širší rodina, kdybychom byli v podobné situaci a potřebovali pomoct. Přiznávám, že je mi z toho vždycky malinko smutno. A moc ti přeju všechnu tu péči a dobroty od babičky a tak. Není to samozřejmost. (Což nepochybuju, že víš.) :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Rodila jsem v Kadani; tam byl perfektní přístup, před, při i po porodu. Jela jsem tam rodit z Kolína, na základě pozitivních referencí. Vy to máte Marti celkem blízko... tak kdyby náhodou... každopádně moc držím palce, ať vydržíte se skřítkem v břuchu co nejdéle a porod je bez problémů. Klára

    OdpovědětVymazat
  20. Marti, přeji ať je to tentokrát o tisíc procent lepší! Sama jsem porod a těhotenství nezažila a patrně nezažiji, přesto je mi smutno, když slyším podobné příběhy. Přitom stačí tak málo - obyčejný lidský přístup. Myslím na Vás :-) Petra

    OdpovědětVymazat
  21. Martinka. Veľmi krasny a nevšedný blog, ďakujem za úžasné prispevky, nehanbis sa za vieru....si priklad pre mnohých....veľmi, veľmi zelam krásny porod a zdravé dieťatko! Tie zlé spomienky ma velmi mrzia, hlavne na personal....o to viac, ze som tiez pôrodná asistentka a aj viacnásobná mama. Mária

    OdpovědětVymazat
  22. Preji Ti, Martino, krásný porod a vše dobré:)

    OdpovědětVymazat
  23. Ja ked citam o tvojich tehotenstvach neubranim sa spomienkam na svoje, placenta dole, porod hrozil od 25 tt, nemocnica potom doma lezat az do porodu. Na kontrolnom sone mi lekarka povedala...tak pozrieme sa ci dieta zije... A ostala na tri minuty ticho len mi behala pristrojom po bruchu. Po tejto vete som zmenila lekara. LENZE ja som sa tak bala bolesti ze som si na porodnicu a pripravu dala bacha.Po 37 tt som cvicila po suhlase lekara s aniballom. Za mna zazrak zazrakov. Jedla lanove semienka, pila caj s ostruziny malinovej. V porodnici som mala stastie na samych anjelov. Porodila som bez klystiru bez nastrihu. Na rozdiel od tehotenstva kde na zaciatku sklonovali slovo potrat a na konci predcasny porod bol porod nadherny zazitok. Ak ti mozem poradit cvic s balonikom. Tiez som nevedela dychat ale vedela som presne ako tlacit, kontrolovat svoje telo. Od bolesti som si dala pichnut epidural a nelutujem. Drzim palce.Lubka

    OdpovědětVymazat
  24. Preji krasny porod a at jste zdravi,me ceka prvni na Silvestra a rozhodla jsem se pro Litomerice,muzu se zeptat kde budete rodit vy? ;-) Vzdycky zalezi na koho se narazi at je to kdekoliv...

    OdpovědětVymazat
  25. Přeji, ať na podruhé to vyjde mnohem lépe a s lidštějším přístupem ;)

    OdpovědětVymazat
  26. Martinko, připomněla jsi mi, jak nepříjemné a necitlivé byly i mé zdravotní sestry u porodu. Věřím, že teď už nám za pár týdnů popíšeš daleko příznivější pocity a že to dobře dopadne ... o tom žádná♥
    Opatruj se. M.

    OdpovědětVymazat
  27. Preji Vam ( a vam) hodne zdravi a stesti!! I ja mam za sebou ne uplne ruzove tehotenstvi, pri porodu nam zachranili zivot obema, na chvile, vlastne tydny potom nerada vzpominam. Po probuzeni jsem syna hodiny nevidela, neverila jsem sestram Apgar skore 9-10-10, nechapala jsem, co za dite manzel na fotkach drzi. Kez by se to uz zenam po porodu nestavalo...Neni zdravotni sestra kazda stejna, ale bohuzel z kazdeho oddeleni je tech pozitivnich mensina.

    OdpovědětVymazat
  28. Udělala jsi pro zajištění toho, aby to tentokrát proběhlo dobře, všechno. Tak to jsem ráda - mi vyplynulo z článku.
    Ano, některý zdravotnický personál je krutě necitlivý! Tím horší mi to připadá v tak citlivých chvílích, když má člověk na svět přivést dalšího člověka.

    OdpovědětVymazat
  29. Porod může být ten nejkrásnější zážitek v životě. Vím, o čem mluvím. A tobě ho z celého srdce přeju taky!

    OdpovědětVymazat
  30. Marti, to bude dobrý, ty víš jak na to a přítomnost vlastní PA tomu půjde naproti:) Myslím na tebe!

    OdpovědětVymazat
  31. moc Vám držím palce, aby to tentokrát bylo krásné, lepší.. a hlavně aby vše dopadlo jak má.
    taky jsem byla hospitalizovaná pro předčasný porod (ve 34.týdnu) a uležela jsem to do 37., pak mi indikovali porod, píchli vodu, naštěstí jsem bez komplikací za hodinku a půl porodila a máme úžasného syna Šimonka (teď už skoro dvouleťáčka). chtěli bysme moc dalšího kulíška, tak doufáme, že se brzy podaří a budeme se snad taky těšit na sourozence... a stejně tak mám obavy, abych nemusela opět ležet dlouho předem v porodnici...
    určitě nejste sama, kdo prožívá takovéto těhotenství, ale o to víc si dokážete vážit a děkovat tam nahoru, že to všechno bude dobré!
    všechno je tak, jak má být...
    držte se a zvládněte ten poslední měsíc až do konce!!!
    hodně štěstí přeju. Pavlína

    OdpovědětVymazat
  32. Myslim na Vas a preji, aby vse dopadli podle vasich prani.

    OdpovědětVymazat
  33. Marti, moc na Teba a mimčo myslím!

    OdpovědětVymazat
  34. To je mi líto, obzvlášť v době, kdy se hrdíme tím, jak daleko jsme v pokroku došli. Očividně v některých oblastech to byl spíš krok zpátky než dopředu. Z prvního porodu jsem měla taky hodně špatné zážitky, nejvíc kvůli přístupu personálu. Dlouho jsem se s tím nemohla srovnat, pomohla až psychoterapie, kinezie, odpuštění (sebe samé), kontaktní rodičovství a druhé dítě. Trvalo to však všechno 6 let. Druhý porod probíhal dost podobně jako první, měla jsem domluvenou vlastní PA, ale akorát se malá strefila do její dovolené, takže nakonec to bylo jinak. I když byl podobný jako první, díky přístupu PA a doktorů byly pocity z něj absolutně jiné, i když ne úplně pozitivní. Hodně však léčí o tom mluvit a mně osobně aplikace základních bodů kontkaktního rodičovství.

    Dokud se rození dětí nevrátí plně do rukou kompetentných - žen, bude to ještě bohužel vypadat často podobně, jako naše příběhy.

    OdpovědětVymazat
  35. Marti, myslím a vzpomínám na Tebe, na Vás! je moc dobře, žes to napsala, není to pěkné čtení, ale jistě to může pomoci tobě k druhému porodu a dalším ženám...sic velmi osobní téma, mělo by se o tom mluvit/psát. u našeho prvního porodu jsem si na nic nemohla konkrétně stěžovat, než jsem zažila ten druhý (s dulou) a to byl krásný zážitek, že první tři měsíce jsem byla chodící reklama na porod :).To aby se vědělo, že to jde i krásně prožít! I tu bolest krásně prožít...Přeji, aby to bylo i u vás. Anička

    OdpovědětVymazat
  36. Držím moc palce, buďte statečná, určitě vše dobře dopadne !!! Šá

    OdpovědětVymazat
  37. Martinko, když jsem četla Vaše řádky, měla jsem pocit, jako byste popisovala mé zážitky z porodnice. Také jsem si vše plánovala jinak, ale...Upřímně přeju (a někdy i tiše závidím) šťastnějším ženám jejich bezproblémová těhotenství a porody. Z celého srdce Vám přeju a posílám další přímluvy, aby to tentokrát byl zážitek méně děsivý a přístup personálu byl trochu lidštější a citlivější. Ušla jste už dlouhou cestu a věřím, že vše dopadne dobře. Myslím na vás!

    OdpovědětVymazat
  38. Milá syroovko,

    moc ráda Vás čtu a ještě jsem Vám nikdy nepsala, ale teď tedy konečně. Moc vám oboum držím palce do finiše. Tohle je tak smutné čtení. Ze srdce přeji, ať je to tentokrát jinak!

    Lea

    OdpovědětVymazat