Má to i svoje výhody, to povinné ležení...
Dnes jsem dočetla další knihu od C. S. Lewise.
Kniha je sbírkou dopisů C. S. Lewise adresovaných jeho blízkému příteli.
Vždycky mi v takových sbírkách chybí dopisy i z druhé strany, na které místy C.S.Lewis odpovídá.
Ráda bych znala třeba i odpovědi na zamyšlení, které Lewis svému příteli v dopisech nabízí.
C.S.Lewis tak oslovuje nejen svého přítele, ale stejně tak může oslovat i nás.
Nabízet nám otázky a zamyšlení. Přinutí přemýšlet o praktických i metafyzických stránkách modlitby.
Např. proč se ve svých modlitbách snažíme Bohu něco sdělovat, když je vševědoucí?
Vždycky mi v takových sbírkách chybí dopisy i z druhé strany, na které místy C.S.Lewis odpovídá.
Ráda bych znala třeba i odpovědi na zamyšlení, které Lewis svému příteli v dopisech nabízí.
C.S.Lewis tak oslovuje nejen svého přítele, ale stejně tak může oslovat i nás.
Nabízet nám otázky a zamyšlení. Přinutí přemýšlet o praktických i metafyzických stránkách modlitby.
Např. proč se ve svých modlitbách snažíme Bohu něco sdělovat, když je vševědoucí?
Zda existuje
nějaká ideální podoba modlitby a která ze svých mnohých já Bohu při
modlitbě ukazujeme?
Na co při modlibě myslíme a jsme-li vůbec přesvědčeni o tom, co hovoříme?
Nebo proč je třeba jízda vlakem dobrým místem k modlitbě.
Na co při modlibě myslíme a jsme-li vůbec přesvědčeni o tom, co hovoříme?
Nebo proč je třeba jízda vlakem dobrým místem k modlitbě.
...
Vyložíme-li všechny karty na stůl, Bůh nám pomůže zmírnit to, co je přehnané.
Ale když se něco snažíme potlačovat a nevpouštět do své mysli, zbytečně se rozrušujeme.
Jak kdosi řekl: "Žádný hluk není tak hlasitý jako ten, který se snažíme neslyšet."
Uspořádaný stav mysli patří mezi Boží požehnání, o které je třeba prosit...
Kdysi mi řekl jeden kněz, že kupé ve vlaku je zvláště dobrým místem k modlitbě,
má-li je člověk jen pro sebe, "protože tam je přesně ta správná míra rozptýlení".
Když jsem jej požádal o vysvětlení, řekl, že v dokonalém tichu a samotě
jsme vystaveni většímu rozptýlení přicházejícímu zevnitř a že s rozumnou
mírou vnějšímu rozptýlení se snadněji vypořádáme.
Já si to nemyslím, ale dovedu si to představit.
A možná ti, kdo se na Boha neobracejí v drobných trápeních, nebudou mít žádný návyk či podobný prostředek, když přijdou trápení velká.
V každém případě dobře rozumím tomu, jak člověk, který se snaží milovat Boha a svého bližního,
si zoškliví právě slovo náboženství, výraz, který se mimochodem v Novém zákoně nevyskytuje...
Dokonce i v současné době se v samotném pojmu náboženství skrývá nebezpečí.
Naznačuje se jím, že je tu ještě jedna oblast života, jakási zvláštní sféra vedle oblasti ekonomické,
sociální, duševní, rekreační a všech ostatních. Ale oblast, jejíž nároky jsou nejasné,
nemůže být oblastí života. Buď se jedná o iluzi, aneo zahrnuje celý náš život.
...Abychom uvěřili, že ať již Bůh našim modlitbám může, nebo nemůže vyhovět,
uslyší je a vezme je v úvahu. Dokonce abychom nepřestávali věřit, že Ten, kdo naslouchá,
vůbec existuje. Když je totiž situace čím dál zoufalejší, vkrádají se strašlivé obavy.
Nemluvíme jen sami k sobě v prázdném vesmíru?
Mlčení bývá často tak přesvědčivé. A už jsme se tolik modlili.
Při vtělení přijímá Bůh Syn do celé své bytosti tělo a lidskou duši Ježíše a skrze to i celé prostředí přírody, všechny nesnáze stvořeného. "Sestoupil z nebe" lze tedy téměř převést na "nebe do sebe vytáhlo zemi" a vázanost místem, omezenost, spánek, pot, bolavé nohy, frustraci, lest, pochyby a smrt zná Bůh zevnitř od doby přede všemi světy. Po zemi chodí čisté světlo, temnota, přijatá do Božího srdce, je tam pohlcena. Kde jinde než v nestvořeném světle je možné utopit tmu?
Duše, která byla jednou probuzena, pobídnuta či pozvednuta touhou po Bohu,
si bude (myslím) nevyhnutelně uvědomovat strach z toho, že by ho ztratila.
si bude (myslím) nevyhnutelně uvědomovat strach z toho, že by ho ztratila.
Znáš moji minulost. Víš, proč mě nechává chladným obava, že jsem byl podplacen
- že mě ke křesťanství přilákala naděje na věčný život.
V Boha jsem uvěřil dřív než v nebe...
- že mě ke křesťanství přilákala naděje na věčný život.
V Boha jsem uvěřil dřív než v nebe...
V současné době máme sklon uvažovat o duši jako něčem "uvnitř" těla.
Avšak oslavené tělo vzkříšení, jak si ho představuji
- smyslový život vzkříšený z mrtvých - bude uvnitř duše.
Avšak oslavené tělo vzkříšení, jak si ho představuji
- smyslový život vzkříšený z mrtvých - bude uvnitř duše.
Jako Bůh není v prostoru, ale prostor je v Bohu.
LEWIS, C. S. O modlitbě: dopisy Malcolmovi. Přeložil Alena ŠVECOVÁ, přeložil Pavel JARTYM. Praha: Návrat domů, 2015. ISBN 978-80-7255-333-4.
Krásné, díky Marti. Přeji spoustu dalších pěkných chvil při čtení, či jiných činnostech, vhodných k odpočinku. Jak Vás znám, určitě ten čas dokážete vyplnit smysluplně. Potěchou duše, modlitbou, hledáním inspirací, obracením se do nitra, tříbením mylenek, klokotající radostí, povídáním s miminkem...Mějte se opravdu krásně :). Bůh ví, proč nás vede určitými cestami. Je tak dobrý!
OdpovědětVymazat