...

Naši Skřítci.
Milují se a mají jeden druhého.

Ale spolu jsou jako neřízená střela.

Díky velkému bráškovi Skřítková není žádná zakřiknutá holčička.

Ale dáma, co si umí hlasitě dupnout. Každý den má u něj školu divokosti. 

Větší Skřítek byl na minulý víkend na výletě. Celý den jsme zůstali jen tři.

Byl klid, ticho. Ale taková nuda! Neměnila bych ani za nic.

První dvě fotky jsou ze začátku dubna, když jsme Skřítkům svěřili tajemství.

Tajemství o malém miminku v bříšku. Musela jsem si je vyfotit.

Jak moc mě jejich reakce dojala. A dojímám se pořád.

Když se ptají, jak už je miminko velké. 

Když řeší, co jím a jestli to miminku chutná.

Když mě hlídají, že nesmím nic zvedat. Když mi hladí bříško.

Když mě Skřítková kreslí s velkým bříškem a miminkem uvnitř.

 Když se hádají, jestli to bude kluk nebo holčička.

Větší Skřítek hned druhý den po tom, co jsme jim novinu řekli, po příchodu ze školy:

"Mami, už víš, jak se bude to miminko jmenovat?

Já už jsem to vymyslel - Vinetů nebo Miláček!"

Každý večer před spaním se za miminko přimlouváme.

Znají už všechny patrony - ochránce těhotných maminek. 

Jsem šťastná. Věřím, že i díky Vaší podpoře "na dálku".

A aby to nevypadlo tak idylicky...

Věřte mi, že každý den se nejmíň pětkrát hlasitě rozčílím.

Každý den nejmíň desetkrát skřípu zubama.

Každý den se najde chvilka, kdy si připadám jako matka úplně neschopná.

Každý den si říkám, jak by se mi hodil jejich odpolední spánek nebo alespoň siesta.

Každý den si dávám předsevzetí, že nesmím usnout při uspávání
a většinou odpadnu už v osm večer a spím až do rána...

A ještě pár perliček z posledních dní.

V pondělí se mi Skřítek na zahradě ztratil z dohledu. Občas se takhle 

hrabe po kůlničkách. Ale pak nás po delší době zarazil divný zvuk.

A on to sám a vesele sekal sekyrkou dříví. 

Uf. Zabavení sekyrky.

V úterý se Skřítková koupala ve vaničce. Skřítek trénoval střelbu z luku na terč.

 Z dostatečné vzdálenosti od Skřítkové. S několiksetkrát opakovanými pokyny,

že střílet může jen daleko do zahrady, kde nikdo není nebo na terč. Na pár minutek

jsem nakoukla do knížky. A jen co zvednu oči, vidím jak jeden šíp těsně minul Skřítkové oko. 

Druhé uff. A zabavení všeho střílecího.

Ve středu po obědě jsem se těšila na chvilku klidu. Pohádku nechtěli. Že si budou hrát.

Zalezli do pokojíčku a byl chviličku klid. Pak ale slyším řev Skřítkové a něco o reflexech

(díky doktorce Plyšákové, oblíbenkyni malé Skřítkové je u nás častá hra na doktora...).

Vlítnu do pokojíčku, zjistit co se děje. A Skřítek zkouší na Skřítkové patelární reflex.

Doopravdickým kladívkem! Které nevím, jak zvládli vytáhnout, abych si toho nevšimla.

Třetí ufff! A zabavení kladiva.

Ale jinak je u nás docela klid.
Dneska zatím nic...:)