...na Velehrad

Cestou zpátky z Tater jsme odbočili z přímé trasy.

Protože malí Skřítci, jak známo, dlouho v autě sedět nevydrží.
A my tabletu a jiných promítacích zařízení do auta nemaje si často zpíváme.

Hodně nám pomáhá Svěrák s Uhlířem a jejich pohádkové operky.

A Malá Skřítková ještě kromě Karkulky miluje "Ej padá rosenka", od Blue Effectů.

Sama už zazpívá: "Spaly by moje očečka" a ostatní slova doplňuje. To zabírá i v největší krizi...

Nu a  poprvé jsme odbočili na Velehrad.

V kostele zrovna probíhala svatba, proto jsme si ho prohlédli jen letmo.

Vše krásně čisté, upravené. Nejen uvnitř kostela, ale i všude okolo.

I když se nám moc líbilo, o hodně víc jsme pak byli bez dechu na druhém "duchovním místě".

A o tom příště.

...první "dvoutisícovka"

Se Skřítky po svých (či na zádech).

Až k jejich první dvoutisícovce.

Malou Studenou dolinou na Téryho chatu 2015 m. n. m.
No a i když se strachem, aby se nám bouřky a kroupy tentokrát vyhnuly.
A vyhnuly. Byla to nádhera.

Pro někoho to jsou asi jen šutry, skály.
Ale pro mě je to nejvíc.
A jsem tak ráda, že mou horolásku můžu sdílet se svými nejbližšími.
Kdyby to tak chytly děti od nás. A za pár let neremcaly, co si po nich vymýšlíme:).

...do Tater

Do Vysokých Tater.

Dokud sněhem nezapadnou.

Načerpat z nich sílu na celý přšítí rok.

Než zase obujeme pohory a budeme stoupat. 

Ale ten déšť asi nějak přitahujeme nebo co...

A tak jsme jeli vláčkem na do Popradu.

...a na Štrbské pleso.

Termoska s čajem se hodí.

Kromě toho sněžení zažíváme všechno počasí.

Déšť i lijavec, bouřku, dokonce i kroupy padaly.

Jen to sluníčko se moc ukazovat nechce.