Citadela.
Nedá se přečíst najednou. Ale dá se v ní číst celý život.
Myslím, že mi hodně pomohla v patnácti letech k tomu, abych uvěřila.
Kniha plná vznešenosti, moudrosti, lásky, života a pravdy.
Cenu má pouze cesta. Pouze ona trvá, kdežto cíl je iluze poutníka,
kráčejícího od hřebene k hřebeni, jako by smysl byl v dosaženém cíli.
Antoine de Saint-Exupéry
1900-1944
Francouzský spisopvatel, filozof a letec.
Autor Malého prince, Nočního letu, Kurýra na jih, Země lidí.
Citadela je jeho nedokončeným dílem. Jako civilní pilot létal do Afriky a Jižní Ameriky.
Jako válečný pilot bojoval v jižní Francii. Ze svého posledního letu,
který se uskutečnil 31. července 1944 ze základny na Korsice se již nevrátil.
Zbytky jeho letadla byly nalezeny až v roce 2000 v moři jižně od Marseille.
...
Neboť skutečná láska se nikdy nevyčerpá.
Pravdu je potřeba hloubit jako studnu.
Rozboří zdi, aby dosáhl svobody, ale zbude z něj jen stržená
a hvězdám otevřená pevnost. A vystane úzkost z nebytí.
Lze vidět šťastné lidi mnohem častěji na poušti, v klášterech a tam,
kde přinášejí oběti, než mezi lenivci v úrodných oázách či na takzvaně šťastných ostrovech.
Kdežto na poušti anebo v klášteře žádný majetek nemají, a proto poznávají zcela zřejmě,
odkud jejich radosti přicházejí...
A chceš-li růst ty sám, střetej se svými rozpory:
vedou tě k Bohu. To je ta jediná možná cesta.
A proto rosteš, přijmeš-li utrpení.
Ten, kdo doopravdy jde, ten si rozdírá kotoníky o kamení,
ten zápolí s trním a zkrvavuje si nehty o suť.
Vím, co je láska. Láska znamená, že už se nekladou žádné otázky.
Právě jsem pochopil, že velikost modlitby spočívá především v tom, že nepřichází odpověď, a že podobná směna nemá nic společného s nechutným obchodem. A že učit se modlitbě znamená učit se tichu. Že láska začíná teprve tam kde už nelze čekat žádný dar. Láska je především modlitba a modlitba je ticho.
Tvořit, to může znamenat i jeden nepovedený krok v tanci.
I určitou nezdařenou ránu dlátem do kamene...Dílo se rodí jakoby nutně
z čaromoci jeho prstů. A já ti říkám, že se rodí stejně tak z pohybů, které selhaly,
jako z těch, které se podařily, neboť člověka nemůžeš dělit, a necháš-li žít jen velké sochaře,
pak žádné velké sochaře nebudeš mít...Plodná je pouze ona veliká spolupráce jednoho
skrze druhého. Pohyb, jenž selhal, poslouží pohybu druhémum, který se podaří.
Žádal jsem pro svůj klid ticha a pomalého rytmu.
A dokážeš-li pochopit, že větví, která se houpe,
jsouc pevně připooutána k palmě, pak ve svém pohybu
okusíš věčnost.
Přítelem je především ten, kdo nesoudí. Ten, kdo otevře své dveře tuláku, jeho berli, jeho holi odložené do kouta, a nežádá od tuláka tanec, aby ho pak mohl podle tance soudit.
Máš-li být nově uhněten a utvrzen, přenech tu práci svým nepřátelům.
Však oni se ji zhostí, tak jako bouře, jež hněte cedr.
Tvůj přítel je k tomu, aby tě přijal. A když vstupuješ do chrámu,
uvědom si, že tě Bůh nesoudí, nýbrž přijímá.
Což jsi zapomněl, že podmínkou štěstí je nikdy štěstí nehledat?
Můžeš jedině tvořit a štěstí je ti uděleno jako odměna.
A podmínkou štěstí je boj a násilí a vytrvalost.
Smutek vždy vzniká z plynutí času,
který nezformoval svůj plod.
...Neboť Bůh se podobá ženci a spolu se zralým ječmenem sebere někdy i květy.
A když pak sváží snopy plné zrní, najde v nich i tenhle zbytečné přepych.
Hledáš, jaký dát životu smysl, ale smyslem je především stát se sám sebou,
a ne pominout rozpor a tak dosáhnout ubohého klidu. A když tě něco drásá
a staví se ti na odpor, dopřej si volnost růstu, neboť to zapouštíš kořeny a proměňuješ se.
Buď blahoslavena ta otevřená rána, ze které se zrodíš, vždyť žádná pravda
se neukazuje a není k dosažení v tom, co je zjevné. A pravdy, jež se ti
nabízejí, jsou určeny jen k pohodlí a podobojí se práškům na spaní.
Tvá pyramida nemá smysl, jestliže se nedovršuje v Bohu.
A proto nikdy neposlouchej lidi, kteří ti pro tvé dobro radí,
aby ses odřekl některých svých tužeb. Ty své poslání znáš, cítíš jeho tlak v sobě.
A když je zradíš, sám sebe zbavíš tváře. Uvědom si však, že pravda vyvstane zvolna,
neboť tu nejde o nalezení vzorce, ale o zrození stormu, a vou roli tu hraje především čas
a ty se musíš stát jiným a zdolat obtížnou horu.
Pozvolna putuji k Bohu, ve kterém už žádná otázka není kladena...
Já, který léčím své hněvy sám, neboť vyšplhám-li na vrchol své hory,
panuje odtud skutečný mír.
Nedá se přečíst najednou. Ale dá se v ní číst celý život.
Myslím, že mi hodně pomohla v patnácti letech k tomu, abych uvěřila.
Kniha plná vznešenosti, moudrosti, lásky, života a pravdy.
Cenu má pouze cesta. Pouze ona trvá, kdežto cíl je iluze poutníka,
kráčejícího od hřebene k hřebeni, jako by smysl byl v dosaženém cíli.
Antoine de Saint-Exupéry
1900-1944
Francouzský spisopvatel, filozof a letec.
Autor Malého prince, Nočního letu, Kurýra na jih, Země lidí.
Citadela je jeho nedokončeným dílem. Jako civilní pilot létal do Afriky a Jižní Ameriky.
Jako válečný pilot bojoval v jižní Francii. Ze svého posledního letu,
který se uskutečnil 31. července 1944 ze základny na Korsice se již nevrátil.
Zbytky jeho letadla byly nalezeny až v roce 2000 v moři jižně od Marseille.
...
Neboť skutečná láska se nikdy nevyčerpá.
Pravdu je potřeba hloubit jako studnu.
Rozboří zdi, aby dosáhl svobody, ale zbude z něj jen stržená
a hvězdám otevřená pevnost. A vystane úzkost z nebytí.
Lze vidět šťastné lidi mnohem častěji na poušti, v klášterech a tam,
kde přinášejí oběti, než mezi lenivci v úrodných oázách či na takzvaně šťastných ostrovech.
Kdežto na poušti anebo v klášteře žádný majetek nemají, a proto poznávají zcela zřejmě,
odkud jejich radosti přicházejí...
A chceš-li růst ty sám, střetej se svými rozpory:
vedou tě k Bohu. To je ta jediná možná cesta.
A proto rosteš, přijmeš-li utrpení.
Ten, kdo doopravdy jde, ten si rozdírá kotoníky o kamení,
ten zápolí s trním a zkrvavuje si nehty o suť.
Vím, co je láska. Láska znamená, že už se nekladou žádné otázky.
Právě jsem pochopil, že velikost modlitby spočívá především v tom, že nepřichází odpověď, a že podobná směna nemá nic společného s nechutným obchodem. A že učit se modlitbě znamená učit se tichu. Že láska začíná teprve tam kde už nelze čekat žádný dar. Láska je především modlitba a modlitba je ticho.
Tvořit, to může znamenat i jeden nepovedený krok v tanci.
I určitou nezdařenou ránu dlátem do kamene...Dílo se rodí jakoby nutně
z čaromoci jeho prstů. A já ti říkám, že se rodí stejně tak z pohybů, které selhaly,
jako z těch, které se podařily, neboť člověka nemůžeš dělit, a necháš-li žít jen velké sochaře,
pak žádné velké sochaře nebudeš mít...Plodná je pouze ona veliká spolupráce jednoho
skrze druhého. Pohyb, jenž selhal, poslouží pohybu druhémum, který se podaří.
Žádal jsem pro svůj klid ticha a pomalého rytmu.
A dokážeš-li pochopit, že větví, která se houpe,
jsouc pevně připooutána k palmě, pak ve svém pohybu
okusíš věčnost.
Přítelem je především ten, kdo nesoudí. Ten, kdo otevře své dveře tuláku, jeho berli, jeho holi odložené do kouta, a nežádá od tuláka tanec, aby ho pak mohl podle tance soudit.
Máš-li být nově uhněten a utvrzen, přenech tu práci svým nepřátelům.
Však oni se ji zhostí, tak jako bouře, jež hněte cedr.
Tvůj přítel je k tomu, aby tě přijal. A když vstupuješ do chrámu,
uvědom si, že tě Bůh nesoudí, nýbrž přijímá.
Což jsi zapomněl, že podmínkou štěstí je nikdy štěstí nehledat?
Můžeš jedině tvořit a štěstí je ti uděleno jako odměna.
A podmínkou štěstí je boj a násilí a vytrvalost.
Smutek vždy vzniká z plynutí času,
který nezformoval svůj plod.
...Neboť Bůh se podobá ženci a spolu se zralým ječmenem sebere někdy i květy.
A když pak sváží snopy plné zrní, najde v nich i tenhle zbytečné přepych.
Hledáš, jaký dát životu smysl, ale smyslem je především stát se sám sebou,
a ne pominout rozpor a tak dosáhnout ubohého klidu. A když tě něco drásá
a staví se ti na odpor, dopřej si volnost růstu, neboť to zapouštíš kořeny a proměňuješ se.
Buď blahoslavena ta otevřená rána, ze které se zrodíš, vždyť žádná pravda
se neukazuje a není k dosažení v tom, co je zjevné. A pravdy, jež se ti
nabízejí, jsou určeny jen k pohodlí a podobojí se práškům na spaní.
Tvá pyramida nemá smysl, jestliže se nedovršuje v Bohu.
A proto nikdy neposlouchej lidi, kteří ti pro tvé dobro radí,
aby ses odřekl některých svých tužeb. Ty své poslání znáš, cítíš jeho tlak v sobě.
A když je zradíš, sám sebe zbavíš tváře. Uvědom si však, že pravda vyvstane zvolna,
neboť tu nejde o nalezení vzorce, ale o zrození stormu, a vou roli tu hraje především čas
a ty se musíš stát jiným a zdolat obtížnou horu.
Pozvolna putuji k Bohu, ve kterém už žádná otázka není kladena...
Já, který léčím své hněvy sám, neboť vyšplhám-li na vrchol své hory,
panuje odtud skutečný mír.
SAINT-EXUPÉRY, Antoine de. Citadela. Přeložila Věra DVOŘÁKOVÁ.
Praha: Vyšehrad, 2004. ISBN 80-7021-706-5.
Praha: Vyšehrad, 2004. ISBN 80-7021-706-5.
