16. ledna 1969 ve 14.30 se u kašny pod budovou Národního muzea na Václavském náměstí v Praze polil benzínem a zapálil dvacetiletý student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jan Palach. Učinil tak nejen na protest proti sovětské okupaci a pokračujícím ústupkům okupantům ze strany československé politické reprezentace, ale především chtěl vyburcovat národ z letargie. S těžkými popáleninami na 85% povrchu těla byl převezen na kliniku do Legerovy ulice, kde tři dny poté zemřel.
19. ledna 1969 v 15.30 Jan Palach zemřel. Jeho tělo zabalili studenti do československé vlajky a po převozu do Ústavu soudního lékařství sňal sochař Olbram Zoubek jeho posmrtnou masku. Sádrový odlitek masky byl okamžitě umístěn na kašnu pod Národním muzeem.
20. ledna po 15 hodině se na Václavském náměstí začal shromažďovat smuteční průvod, který se stal mohutnou manifestací smutku a solidarity s odkazem Jana Palacha. V jeho čele nesli studenti transparent s heslem Věrni zůstaneme, standartu s československým státním znakem, státní i smuteční vlajky a portrét Jana Palacha. Mnoha tisícový průvod se vydal směrem k Můstku, dále pokračoval ulicí Na příkopě a Revoluční a přes Staré Město došel před budovu filozofické fakulty, kde se odehrál pietní akt.
V pátek 24. ledna od 10 do 18 hodin a v sobotu 25. ledna od 9 do 12 hodin byla rakev s ostatky Jana Palacha vystavena vedle sochy mistra Jana Husa na nádvoří Karolina. Lidé čekali mnoho hodin, aby se mohli poklonit jeho památce.
Na čestné stráži u rakve se vystřídalo více než 800 lidí - zástupců Univerzity Karlovy, nejrůznějších závodů, pracovišť a institucí.
Památce Jana Palacha se během dvou dnů přišlo poklonit 50 000 osob.
Smuteční obřad začal na nádvoří Karolina v sobotu 25. ledna ve 12.45.
Pohřební průvod se vydal z Karolina na Ovocný trh a přes Celetnou ulici a Staroměstské náměstí pokračoval Pařížskou třídou, Břehovou ulicí a 17. listopadu až k filozofické fakultě.
Pohřební průvod došel k budově filozofické fakulty, kde po odeznění státní hymny byl pietní akt pro veřejnost ukončen.
Rakev s ostatky byla převezena na Olšany, kde pohřební obřad proběhl jen za účasti rodiny a přátel Jana Palacha.
Pohřební obřad celebroval evangelický farář Jakub Trojan.
26. ledna večer na Václavském náměstí protestovalo asi 600 lidí proti odstranění pietní výzdoby ze sochy sv. Václava a kašny Národního muzea. Veřejná bezpečnost při zákroku proti demonstrantům použila slzný plyn a zadržela 199 osob.
27. ledna demonstrovalo na Václavském náměstí asi 2000 lidí, které jednotky veřejné bezpečnosti vytlačily do postranních ulic. Zadrženo bylo 16 osob.
28. ledna odpoledne byl prostor kolem pomníku sv. Václava "sadově upraven" a byl hlídán veřejnou bezpečností. (28. března 1969 po vítězství Československa nad Sovětským svazem v hokeji lidé keře kolem pomníku spontánně spálili.)
„Po provedené sadové úpravě kolem sochy sv. Václava se situace v tomto prostoru podstatně zlepšila. Sadová úprava znemožnila, aby pod pomníkem sv. Václava se soustřeďovaly skupiny občanů, kteří svojí přítomností podstatně narušovali plynulost a bezpečnost zejména kolejové dopravy.“
Ze zprávy vedení VB o ohlasech na čin Jana Palacha, leden 1969
V den 21. výročí komunistického převratu, 25. února 1969, se rozhodl Palacha následovat osmnáctiletý student Střední průmyslové školy v Šumperku Jan Zajíc. Zklamán tím, že Palachův čin neměl za násladek žádnou dlouhodobější reakci ve společnosti, se na Václavském náměstí v průjezdu domu č. 39 polil benzínovým čističem, vypil kyselinu a zapálil. Už se mu však nepodařilo z průjezdu vyběhnout na náměstí a po několika krocích upadl na zem a vzápětí zemřel. Státní bezpečnost konání pohřbu Jana Zajíce v Praze zamezila. Jeho ostatky byly převezeny do rodného Vítkova, kde byl 2. března 1969 pohřben.
...
Janův hrob na Olšanských hřbitovech byl stále obklopen svícemi.
Nervózní moc usilovala o jiné ticho - o mlčení a zpomnění.
Nejprve se zbavila broznzové posmrtné masky na náhrobku. Proti výslovné vůli pozůstalých ji dala rozřezat a odvézt. Dále bezohledně naléhala na Janovu matku, aby souhlasila s přemístěním synova hrobu z metropole do středočeských Všetat. Paní Palachová se bránila, že syn nepatří jen jí, ale celému národu. Státní bezpečnost, maskující se za Pohřební službu, dosáhla svého po pěti letech nátlaku. Ve čtyři hodiny ráno 22. října 1973 byl hrob vykopán, Janovy tělesné ostatky převezeny do strašnického krematoria, spáleny a popel předán matce.
...
Na Janovo místo pohřbili neznámou Marii Jedličkovou. Nazítří se kolem jejího hrobu, který zůstal místem Jana Palacha, znovu objevily zapálené svíčky. Ono světlo budoucnosti zazářilo v Palachově týdnu v lednu 1989. Ticho se proměnilo v několikadenní bouři protestů.
...
"Lidem lámali kosti, tekla krev, zbili i slepce, Palachův týden byl zlom."
Rozhovor s historikem Petrem Placákem na DVTV tady.
Jan Palach: 16.-25.1.1969. Praha: KANT, 2009. ISBN 978-80-86970-90-5.
Ten odznak, který nosím na klopě, nese citát Václava Havla:
"Život je radostná spoluúčast na zázraku bytí."
A je to tak.
Jsme součástí úkolu, který je delší, než rozpětí lidského života.
Prožíváme zázrak bytí a pokud za něco stojíme, našim zadáním je abychom vytvořili díla, která nás přetrvají. Díla, ze kterých budou čerpat naši vnuci a pravnuci, až zde za dalších sto let se znovu setkají.
Dobro je jiskřivé, kreativní. Dobro je barevné a schopné sebeironie.
Zatímco všichni diktátoři a malí byli a jsou vždycky stejní.
Smrtelně vážní, ješitní, nenávistní a mstiví.
A čím je jejich dějinný význam menší, tím hůř.
Je vlastností zla, že se přifukuje a tváří se jako důležitější, než ve skutečnosti je.
Za dalších sto let, až zde naši vnuci budou znovu shromážděni na Václavském náměstí si už nikdo nebude pamatovat jméno současného prezidenta. Ani jeho slova, ani jeho činy. A on to ví.
Naopak za sto let se bude stále číst Moc bezmocných a Slovo o slově, protože ty texty Václava Havla jsou nadčasové. Budou se zpívat písně Karla Kryla, číst Jirousovy Labutí písně a stále se bude hrát Novosvětská.
A to je moje prosba či přání. Abyste zejména vy mladí lidé s určitou pokorou, ale přece, přijali vlastní velikost. Nezabývali se pěnou dní, nýbrž na to místě, kde jste, tvořili díla, která vás přetrvají.
Chci vzkázat mladým zde na tomto náměstí, ale také celé generaci mladých v naší zemi, že vstupujete do nelehkého údobí a my vám předávám naši zemi se vším, co jsme udělali dobře a se vším, co jsme udělali špatně. S nadějí, že to dobré rozvinete a že to špatné napravíte.
A jako se v hodinách dějepisu učíte, jak naši prarodiče prošli nelehkými padesátými lety, naši rodiče stejně těžkými sedmdesátými lety, moje generace sametovou revolucí a roky po ní, tak se jednou děti ve škole budou učit o tom, co uděláte vy. A buďte lepší, než jsme byli my.
Vezměte si z naší zkušenosti to dobré. Pokud se moje generace něco naučila, pak to, že pravda a láska sice zvítězí, ale nikoliv samospádem a nezvítězí svou vlastní vahou, nýbrž potřebuje vaše ruce, aby se prosadily. Jinak se prosadí lež a nenávist.
Věřím ve vaši touhu po dobru. Věřím ve vaše nadšení. Věřím ve vaši kreativitu.
Věřím, že využijete do poslední vteřiny čas, který je vám dán.
Přeji vám, ať jsou ve vás všechny dobré vlastnosti českého národa.
A ať je v každém z vás nejen rozum, nýbrž i ta jiskřička bláznovství.
Nebojte se ničeho. Přeji vám všem mladým, až se za dalších sto let zde naši potomci znovu setkají, ať se dívají na vaši generaci s vděčností. A přeji nám všem, mladým i starším, havlovskou radostnou spoluúčast na zázraku bytí. Věřím, že život není ani biologický fakt, ani náhoda, nýbrž dar.
A ať se vám všem hezky tančí na zemi.
Marek Orko Vácha
Oslava 100. let republiky na Václavském náměstí 28. října 2018
Kupředu ni krok, zpátky levá?
Aneb jak nám to tu pomalu, ale jistě červená...
Zatímco 23. dubna 2018 prezident vyzývá "soudružky a soudruzi" na sjezdu KSČ ke směřování doleva! jsou ve stejné chvíli do Katedrály sv. Víta slavnostně ukládány ostatky kardinála Berana.
Kardinála, který byl 6. června 1942 zatčen gestapem, vězněn nacisty na Pankráci, v Terezíně a v Dachau. Kardinála, který byl v roce 1961 komunisty internován a v roce 1965 poslán do Říma s "návratem nežádoucím".
...
27. června 1950 byla komunistickým režimem popravena JUDr. Milada Horáková.
27. června 2018 proběhlo jednání vlády s podporou komunistů. Poprvé v historii České republiky. V den, který věnován obětem komunistického režimu!
Poslanci byli několikrát upozorněni, že se jedná právě o toto datum.
Je to děsivé, i kdyby to nebylo záměrem.
...
11. července 1951 padá železná opona. Komunističtí poslanci schválili zákon o ochraně státních hranic. 280 osob bylo při pokusu překročit státní hranici zabito.
Neprodyšnost našich hranic nás za ta dlouhá léta skoro zadusila.
11. července 2018 poslanci hlasují o vládě, která může vzniknout a asi bohužel i vznikne...právě s podporou komunistů.
...
Stydím se!
Placku "Nejsem z Prahy, kafe piju doma a hubu držet nebudu!"
a RUDÉ trenky. Teď všude nosím.
