...vzpomínky na Portugalsko III.

Lisabon

...vzpomínky na Portugalsko II.

...Pastéis de Belém je něco jako cukrárna/pastelarie/ v Lisabonské čtvrti Belém. 

Od roku 1837 se tu pečou a ve velkém prodávají malé dortíky - Pastéis de Belém 

(v ostatních částech Portugalska známé jako Pastéis de nata)...

tenhle pidi dortíček je svou jemnou krémovou chutí po vanilce a skořici prostě neodolatelný, málokdy zůstanete jen u jednoho :)...

Prodávají se ve pasteláriích po celém Portugalsku, ale nejlepší prý mají právě tady...

modrou budovu Pastéis de Belém poznáte už z dálky, 

fronta na tuto nebeskou dobrotu totiž stojí až ven na ulici.

 Doporučuju zajít dovnitř, v klidu si sednout a lahodný Pastel si vychutnat ke kávě...

Lisabon a noční přejezd na jih

18. dubna

Po prohlídce Beléma jsme šly prozkoumat, jak funguje metro v Lisabonu a kde je autobusové nádraží. Metro je kupodivu přehledný, s hromadnou dopravou v Portu se nedá srovnávat. Dojely jsme k zoologické zahradě, blízko který je autobusák. Měly jsme obrovský hlad, suchary skoro snědený, ale nikde jsme nemohly najít žádný obchod. V pastelarii jsme si daly na zasycení zase nějakého dortíka, pak jsme rozbalily karimatky v parku před zoo, kde jsme čekaly s Ivet, než jí pojede bus do Aveira.

S Evičkou jsme pak šly objevavoat noční Lisabon. Popojely jsme metrem bez přestupu za 90 centů do čtvrti Baixa, procházely jsme se mezi ulicemi, všude byly venkovní restaurace a já hladově koukala lidem do talířů. Koupily jsme si u mekáče zmrzlinu. Procházely jsem se s tou zmrzlinou a asi třikrát nás zastavili prodejci drog, nabízeli nám marihuanu, hašiš i kokain. Evička vždy poznamenala: "Vypadám snad na to?" Ale prý nabízejí jen náhražky a policajti s tím nemůžou nic dělat.

Zaujal nás Elevador de Santa Justa - neogotický výtah, který sestrojil architekt Raoul Mesnier du Ponsard, žák Alexandra Gustava Eiffela. Nahoře je kavárna, do které vedou dva výtahy.

V noci jsme jely nočním busem na jih do Lagose. Pospávaly jsme na nádraží, protože odjezd byl až v jednu hodinu. V Lagosi foukal strašný vítr a byla docela zima, začalo se ochlazovat a kazit počasí :-(...Nějak instinktivně jsme ve tmě narazily na tu správnou cestu k největší pláži v Lagosu a vybraly jsme si nějakou písečnou dunu a dospávaly...Spalo se nám krásně, ve spacáku bylo teploučko, nad náma lítali rackové, pár metrů od nás šuměl oceán. Akorát se obloha pěkně zatáhla a bála jsem se, že začne pršet. Začalo, ale až odpoledne.

Cestou z pláže do města jsme u vlakovýho nádraží potkaly Káťu. Náhoda! Šly jsme společně do města a pak jsme se s Evčou odpojily, protože jsme měly od dvou zabookovaný hostel. Nastaly trošku problémy, hostel jsme nemohly nejdřív najít, v ulici, kde měl být jsme žádný nenašly, na informacích jsme taky nepochodily, ale nakonec to dobře dopadlo.

bus:
Lisabon - Lagos 16,20 E.

Belém

17. dubna - neděle

V 11 hodin autobusem od majáku do Cascais - 2,95 E. Z Cascais do Belému vlakem - 1,30 E.

Belém je čtvrť na okraji Lisabonu, při ústí řeky Tejo. Torre de Belém je věž z roku 1515-21, která představovala výchozí bod pro portugalské mořeplavce. Blízko věže je památník zámořských objevů z roku 1960. Je tu taky nádherný klášter "Mosterio dos Jerónimos" a kousek od něj vyhlášená prodejna koláčků Pastelů de Belém, kde se stojí fronta až na chodník. Tentokrát jsme to vzdaly, protože nám bylo hrozný horko a na zádech jsme měly krosny. Ale příště si dáme :)..Domů odlítáme z Lisabonu, tak se sem určitě dostaneme!

Ponte 25 de Abril - most přes řeku Teja. Původně se jmenoval Ponte Salzar, po diktátorovi, který ho nechal v roce 1966 postavit. Teď je jeho jméno památkou na revoluci 25. dubna 1974, která v Portugalsku znovu nastolila demokracii. Jeho konsturkce je inspirovaná Zlatou bránou v San Franciscu a je dlouhá 2 km. Na jižní straně řeky je 28 metrová socha Cristo Rei (podle známé sochy Cristo Redentor v Rio de Janeiru).