...střípky krkonošské

Letně. Společně.

Stejně jako vloni a předloni.

Skřítci si spokojeně rostou. Jak na vzduchu, tak v břuchu. 

Vedra velká i tu. V lese u potůčku, na kamenech, tam bylo nejlíp.
Nám dospělákům, i malým Indiánům.

Protože na hřebenech dálnice. Přelidněno. Na to my moc nejsme.
Navíc smutek ze zavřené hospůdky Na Soutoku. Tu jsme měli rádi.
 Plzeň točená naporti Pod Čerťákem náladu spravila.

Kromě výletění jsme taky hodně dortíčkovali a kafčákovali.

Koblížky od babičky, koláče meruňkové od druhé babičky.

Nejlepší rybízový od Pavlínky. Pak kremrolky, mrkvové rohlíčky,

švestkový bramborák na plech, čokobábovky, svítek s borůvkovým žehourem,

škvarkové placky, tmavý a světlý dort od maminky...Protože rodina se sešla převeliká.
A nakonec, když skoro všichni odjeli, jsme si se sestřeničkou střihli ještě limetkovo-borůvkový.

Na odpolední kafe jsme my dospěláci čekali vždy jako na smilování.

Jako malá, i jako větší jsem niky nechápala, co na tom kafi ti dospěláci mají.

Už to vím! To chvilkové vypnutí!! To je vzácná chvilka, která se musí.

Sednout si a nevnímat křik pobíhajících dětí, ponořit se do hořké vůně a obalit nervy cukrem.

Nechápu, jak to dělali naši, když kafe nepili. Jak to s náma přežili:).