...zelený

Čtvrtek. U nás.

Pokusy o pár dekorací.
Protože i když bydlíme už od Vánoc,  tak pořád mezi krabicemi,
přepravkami, se žárovkami od stropu. Jo a stále bez úchytek:).

Ale jak se to tak blíží...

Vzpomínám na léta studentská. A na předvelikonoční Hradec.
Na postní kázání P. Tomáše Petráčka v kostele Nanebevzetí Panny Marie.
Na jednu z posledních mší P. Dominika Duky, jakožto ještě hradeckého biskupa
v katedrále Svatého Ducha. Takhle narvaný kostel k prasknutí jsem asi zažila jen u Salvátora.
Tam jsme jezdívali na Vigíle s milým.  I když okolo obrovský počet lidí
(nejsem vůbec na davovky), bylo to silné, obohacující.
(Občas si na ten pocit vzpomenu v našem kostelíku, kde nás bývá max. 15).
Přesto byl čas na ticho. Přemýšlení. Hledání.

Teď s dětmi je to o dost jiné.
To ticho je složitější hledat. Ale jde to.

I když si každý rok před Velikonocemi říkám,
že jsem mohla půst prožít lépe...
Ale asi je to tak dobře.

Velikonoční knížka

od Terezy Říčanové.
Líbí se mi, moc.

Druhá velikonoční. Dolepovací.

Ta baví zase většího Skřítka.

 A pak jeden milý balíček...

Moc děkujeme!