I když už je nový rok v plném proudu. A v Papelote už je dávno vyprodaný.
Ale
tady v Cestě domů ho pořád seženete. Dokonce tím pomůžete dobré věci.
Podpoříte domácí hospice.
Proto vkládám, proto o něm píšu.
Náš život je cesta, má začátek i konec. Když jdeme životem, umíme být
stateční a veselí.
Když ale na svět přicházíme a když z něj odcházíme,
často tolik sil nemáme.
Potřebujeme mít nablízku ty, kteří nám rozumějí.
Cesta domů poskytuje odbornou péči umírajícím lidem a jejich blízkým, kteří o ně pečují.
/www.cestadomu.cz/
Podle mě nemůže být výstižnějšího názvu, než Cesta domů.
Je to cesta domů pro lékaře a sestřičky, kteří za umírajícím dojíždějí.
Ale také cesta Domů. Tam, odkud jsme všichni přišli.
Součástí diáře jsou poetické, po duši hladící,
pohlednice s ilustracemi od
Alžběty Skálové.
Taky citáty, třeba tyhle...
Bez konce padá sníh
- co mi asi přináší?
Saitó Sanki
Každé ráno
na nebi nad mou střechou
stejný skřivánek?
Naitó Džósó
I za večerů
kdy se blýská ze všech stran
musíš jít spát
Nakumara Teidžo
Mladé dovede být každé tele,
ale zestárnout, holenku, to je kumšt.
Karel Čapek
Podpory od pojišťoven a od státu se hospicům nedostává. A při tom jsou tolik potřeba.
Kdo z Vás má s hospicem zkušenosti, tak mi musí dát za pravdu.
Protože kdo z nás by chtěl umírat v nemocnici, opuštěn za bílou plentou, sám...
Díky Bohu za hospice!