Světlo betlémské ráno z kostela donešené.
Skřítek si na to vzal skautskou košili, pyšně ho v lucerně nesl.
Dokonce dvakrát. Po chvilce nám doma zhaslo a šel pro něj znovu.
Dopoledne na krátkou návštěvu k sestřičkám, to už je naše tradice.
Přípravy a těšení se na ten nejkrásnější večer v roce.
Celý advent jsem měla na mysli slova z kázní z první adventní neděle:
"Chtějí nás okrást..."
O důležitosti čekání v době adventu.
O tichém připravování na Zázrak, který se pro nás chystá.
Každý rok je mi smutno, když všude okolo slyším už 25. prosince
"tak máme po Vánocích"...Odpovídám smutně jen "vždyť právě Vánoce začaly..."
Nenechme se okrást o to nejdůležitější, čím pro nás Vánoce mají být.
Děkuji Bohu, že jsme byli všichni, jako každý rok.
Stejně krásný, stejně rychlý...ani společnou fotku jsme nezvládli.
To jediný mě mrzí. Ale nejdůležitější je, že jsme byli
SPOLU.
To jediný mě mrzí. Ale nejdůležitější je, že jsme byli
SPOLU.


