...nejkrásnější den v roce

Štědrý den.

Setkání se sestřičkami v klášteře. Už několikátý rok.

Radost a vděčnost obrovská, že jsou nám tak blízko.

A pak nádherné těšení se na ten nejkouzelnější večer v roce.

Skřítek nachystal cedulky na štědrovečerní stůl. Tentokrát nás bylo 11!

Nesmí chybět "ocukrované" skleničky. Stejně tak nám je cukrovala maminka.

Skřítky jsem si tak pěkně naparádila...Abych měla nakonec na společné

fotce princeznu Sofii a Vinnetoua. Ale co:) bylo to jejich největší přání.

"Sofinský šaty" a "vše co měl Vinnetou". Korunek se nakonec sešlo víc,

každá jsme byla chvilkou princeznou. A radost z dřevěné pistole

na gumičky byla pro indiána tak veliká, že zapomněl i na toho

koně, kterýho čekal pod kůlnou.

Krásně bylo. 

Jen nevím, proč mám pocit, že každoročně ten večer uběhne rychleji a rychleji.

Vám všem moc přeju

POŽEHNANÉ Vánoce!

♥

...3Dmatka

Od narození nejmenší Skřítkové si občas tak trochu lítám...

 Netušila jsem, že mě to "až tak sebere".

Hormony poporodní a laktační mě zaplavují.

Jsem z ní úplně paf. Ty její grimasy.

Úsměvy. Vůně miminkovská. Ručičky.

Nehtíčky. Buclatý tvářičky. 

Dojímám se, jak Skřítek i Skřítková malou Marunku milují. 

A zase lituju toho, že jsem Skřítka nemohla chovat už takhle malinkého. 

Že jsem ho nemohla kolíbat, očichávat. Že ho znám až jako tříleťáka. 

Stejně, jako jsem na to myslela, když byla malá Skřítková miminkem. Ale teď to ještě víc bolí.

Tolik "práce" miminka dají, než se vypiplají. Tolik lásky se do nich dá vkládat.

A on o to všechno přišel.
...

Ta láska mateřská jakoby se znásobila.

Trojitou dávkou. Trojitou dávkou, která mě dokáže dojmout k slzám.

Trojitou dávkou, která mě dokáže rozčílit k nepříčetnosti.
 

Jediné, co mě mrzí (ale jen trošičku) je, že nemám ani trochu "svého času".
Že se odtud úplně vytratily příspěvky "moje tvořivosti".

Rozháčkovanou deku pro miniSkřítkovou mám od jara.

Prostě není kdy! Jediné tvoření, které zvládám je vaření. A děti.

Režim stále žádný nemáme. Pořád jen nosím, houpu, chovám a kojím.

Možná, kdyby Skřítci chodili do školky a družiny, trochu toho času na šití by bylo.

Ale nechodí, jsou se mnou doma a já nelituju. Přiznávám, že jsem prostě kvočna domácí.

A užívám si to.

Se vším všudy. I s bordelem. I s hádkama. I s křikem. I s vyčerpaností.

Ale ve štěstí. S obrovskou vděčností a naplněností.

I když je to docela hukot. Ale krásnej.

♥

...paf

Úsměvy. Broukání.

Nové možnosti pohledů na svět.

Jsme z malé Marunky Skřítkové všichni paf.

...perníčkujeme

Jako vloni. Jako každý rok (klik a  klik).

Zkoušela jsem už i věnec adventní-perníkový (klik). 

Na perníčky mě naučila moje babička.

Peče jich na kila.

A pak tu radost rozdává.

Ta dvě velká prkna plná perníků jsou její.

Recept už jsem vkládala - tady.

...mrkváč

Všude samé vánoční cukroví. Ale já slíbila recept na dort.
Můj oblíbený mrkvový dort. Než jsem ho ochutnala, nevěřila jsem, že může být tak dobrý.
Peču ho už několik let. Nalákala mě na něj před lety Jani Grešáková.
První jsem pekla krátce po narození malé Skřítkové.

Po prvním porodu a skoro dvouměsíčním boji s kojením si pamatuju,

jaký to byl skvělý pocit, když jsem ho poprvé upekla. 

Takové malé vítězství.

Alenka si přála recept, že ji tu na blogu chybí:).

Tak tady je:

4 vejce

1 a 1/4 hrnku oleje

2 hrnky hnědého cukru (přimíchat vanilkový cukr)

2 lžičky jedlé sody

2 hrnky polohrubé mouky

2 lžičky prášku do pečiva

1/2 lžičky soli

2 lžičky skořice

3 hrnky nastrouhané mrkve

1 hrnek nadrcených vlaškých ořechů

Na krém:

500 g sýra (lučina)

2 hrnky cukru moučka

šťáva z 1 citronu

2 lžíce másla

Vyšlehat vejce a cukr, přidat vanilku.

Vše sypké smíchat, přidat olej a promíchat vše dohromady.

Přidat mrkev, ořechy. Péct v troubě na 175 stupňů asi hodinu.

Po vychladnutí rozpůlit a potřít krémem uprostřed a navrchu.

...11. 12. 1949 Číhošť

 Kostelíček v Číhošti/ Unikátní snímek nakloněného křížku na oltáři z ledna 1950

11. prosince 1949 (tehdy také III. neděle adventní) se v číhošťském kostele, 

právě ve chvíli Toufarova kázání, 

podivuhodně rozkývává dřevěný oltářní křížek 

a zůstane stát nakloněn a zkroucen ke kazatelně s mírným převisem. 

Záhadný úkaz vidělo 20 svědků.

Krátké video shrunující celou událost na Streamu tady.

„... a tu ku konci kázání jsem pravil: Uprostřed vás stojí, kterého mnozí neznají, zde ve svatostánku je náš Spasitel. A při těch slovech jsem ukázal na oltář. A tu všichni, kteří se podívali směrem ruky, viděli, jak kříž na svatostánku se začal naklánět. Nejprve (když se díváš k oltáři) napravo, pak zase nalevo, zase zpět napravo a nalevo a pak se zastavil uprostřed, ale již se nedíval k hlavním dveřím, ale celý se natočil směrem na kazatelnu. Také se vychýlil dopředu tolik, že za normálního vychýlení se musí zhroutit. Vidělo to 19 lidí, vesměs dospělých, z nichž řada mužů, všichni úplně zdraví a normální. Kteří to viděli, pod přísahou to napsali do protokolu, a ti, kteří byli vyšetřováni od SNB to četníkům potvrdili, že to nebyla ani sugesce, ani zrakový klam. Je vyloučen i magnetismus nebo elektřina, neboť svatostánek i kříž jsou úplně ze dřeva a ani světlo na oltáři nebylo. Všichni v tom vidí nějaký zvláštní, nadpřirozený úkaz, který se přirozeným způsobem nemůže vysvětlit.“

Josef Toufar

(11. ledna 1950)

Byl tajemný pohyb křížku za zády P. Josefa Toufara předem připravenou provokací StB?

Nebo se stal 11. prosince 1949 v číhošťském kostele zázrak?

Odpovídá Miloš Doležal, autor obsáhlé životopisu Josefa Toufara,

 který prostudoval veškeré dostupné související archivní materiály.

Dlouhá léta jsem byl přesvědčen o tom, že se jednalo o provokaci StB. Dnes, po důkladném prostudování veškerých archivních materiálů, srovnáním výpovědí estébáků, komunistických funkcionářů, po rozhovorech se svědky pohybu křížku a v neposlední řadě po nahlédnutí a pochopení Toufarova životního příběhu jednoznačně tvrdím, že šlo o nevysvětlitelný, tajemný jev, který nazývám nikoli zázrakem, ale Božím znamením. Pohyb, naklonění a zkroucení číhošťského kříže nebyly vyvolány lidskou silou.

V malém intimním prostoru číhošťského kostelíku nebylo možné sestrojit žádný podvodný mechanismus, aniž by to nikdo nepozoroval. Příslušníci SNB, tedy policisté, ohledávající v prosinci 1949 "místo činu", nenašli kolem křížku žádné podezřelé stopy. Vše bylo neporušené a zaprášené. To samé viděl Josef Toufar, farníci a stovky příchozích. Státní bezpečnost se o Číhošť začala zajímat až po měsíci, vyprovokována k tomu místními komunistickými funkcionáři. Samotní vyšetřovatelé neměli proti Josefu Toufarovi žádný důkaz a jejich následně vymyšelná "teorie" s podvodem v praxi nefungovala. Specialistům z technické skupiny StB se při dvou rekonstrukcích v číhošťském kostele nikdy nepodařilo podvodný funkční mechanismus sestrojit. Celý průběh vyšetřování jasně dokazuje, že estébací ani představitelé komunistického aparátu nemohli akceptovat Toufarovo vysvětlení, že s křížkem nehýbal, a současně si jako ateisté uvědomovali, že nemohou přijmout teorii nevysvětlitelného jevu, který by podlamoval jejich marx-leninské učení. Svědectví řady návštěvníků, kteří viděli zkroucený číhošťský kříž, i dokumentární série dobových fotografií jednoznačně dokazují podivuhodnost celého jevu, vymykajícího se přírodním zákonům. A především - svědectví samotného P. Josefa Toufara, který potvrdil nevysvětlitelný pohyb Kristova kříže statečným vzdorováním při mučení a mučednickou smrtí. A také jeho vysvětlení v řadě dopisů a kázání, kdy mj. řekl:

"Zatím můžeme konstatovat čistě jednu věc. Že Bůh ukázal, že je skutečně, že je mezi námi, že kněz musí si být vědom svého posvátného úřadu, že právě při slovech ,zde je ve stvatostánku´ dal Bůh vychýlením svatého kříže souhlas, že je to pravda. Je to pro náš kostelíček veliká milost Boží, kterou si Bůh vyvolil. Hlavně, aby si každý dal do pořádku své srdce a duši, a pak se nemusí báti ani zlého."

Z rozhovoru P. Pavla Zahradníčka OMI s M. Doležalem.

Znovu připomínám nocý dokument o P. Toufarovi Jako bychom dnes zemřít měli - tady.
A skvělý lońský dokument Mrtvolu sprovoďte ze světa - tady.

Více informací také tady joseftoufar.cz 

...předvánočně

Předvánočně od nás...

Od začátku prosince se střídáme v nemocích.

Mě o víkendu přemohla střevní chřipka, jakou jsem ještě neměla.

Docela jsem bojovala s kojením, ale nezvdávám to a snad je to dobrý. 

Celý šestinedělí jsem se nesla na růžovém obláčku. Bála jsem se,
kdy se to rozplyne:). Tak teď se modlím, aby nic nechytila Maruška.

Adventní strom, který jsem tvořila před třemi lety pro Skřítka,

když byla Anička v bříšku, jsem naštěstí stihla napytlíčkovat včas. 

Je to překližka vyřezaná přímočarkou. Nabarvená balakrylem smíchaným s temperou.

A přilepenými kolíčky - svíčky. V pytlíčcích různé sladkosti a maličkosti.

Včera zrvona (7 - největší pytlík) byly ponožky. Čekala jsem zklamané

obličeje. Ale radost byla veliká! Hlavně, že jedny byl růžové a druhé s míčem.

Naše vánoční knížky jsem už představovala vloni. Jukněte tady.

Ještě taky máme krásnou Husu a vánoční hvězdu od Petra Horáčka. Na tu jsem zapomněla.

Adventní kalendář s biblickými citáty je taky naše stálice.

Taky jsem tvořila před pár lety. Na mé oblíbené citáty se můžete podívat tady.

Přeju krásný adventní čas. 

Pokud možno v klidu, v pokoji a ve zdraví:).

...zpětnělistopad

Ještě listopadově...

První úsměvy od nejmenší Skřítkové.
Každodenní procházky se Skřítky lesem.
První malý výšlapy do kopců.