Polštář pro brášku k narozeninám.
Proměnamě.
Podle Kluse.
Podle Kluse.
Kde jsou ty časy, kdy jsme na kolejích zpívávaly s holkama "Je den, tak pojď Marie ven..."
Kde jsou ty časy, kdy Tomáš hrál v bufetu naší fakulty jen pro pár lidí.
A lákal nás k dárcovství krve. A opravdu jsme darovat začali.
Kde jsou ty časy, kdy jsem chodila na jeho koncerty do Švanďáku a bylo nás jen pár.
Pak přišel raketový vzestup. A mně ta masovost začala vadit.
Ale teď za mnou přišel brácha, s novým cédéčkem.
Je Napojen.
Vzpomeň, jak s očima dítěte
hleděl na letící ptáky,
jak krásné bylo být na světě
s vědomím, že umíš to taky.
Dnes už nelétáš, neboť okolí
zmátlo Tě strachem, že pády bolí.
Zastav se, čas nikam nespěchá,
jen rozum nutí ho k běhu.
Věř však ty, synu člověka,
žes nedílná součást příběhu.
...
Vzpomeň, jak s očima dítěte
hleděl na letící ptáky,
jak krásné bylo být na světě
s vědomím, že umíš to taky.
Dnes už nelétáš, neboť okolí
zmátlo Tě strachem, že pády bolí.
Zastav se, čas nikam nespěchá,
jen rozum nutí ho k běhu.
Věř však ty, synu člověka,
žes nedílná součást příběhu.
...
Kresleno gelovým perem na textil Pentel a klasickou barvou na textil Pébeo.
přesně úplně mi začala vadit ta masovost na jeho koncertech už to není ono není to ani Švandák ani jen tak v parku prostě se změnilo hrozně moc :-) přeju mu hodně úspěchů,ale aby mě někdo ušlapal :-(
OdpovědětVymazatPS: polštář je boží
OdpovědětVymazatTo mi, Martinko, nějak uniklo, že jsi sestra slavného bratra! Ale tak nějak mám pocit, že Tebe "znám" líp, z blogu a fotek... Polštář je krásný!
OdpovědětVymazatKrásný. :)
OdpovědětVymazat