A polí. S Malou Skřítkovou.
S hlavou v oblacích. S větrem ve vlasech.
S vysokou trávou pod nohama.
Nevyhledávám dětská hřiště. Skřítci tím možná trpí.
I když občas přeci jen zajdeme, když je hřiště prázdnější:).
Ale já na to nejsem. Na ty nucené hovory maminek, jak vám to roste, co už umí.
Na ty hovory kdy jaká kadeřnice, nákupy, jaká dovolená u móře.
Pořád víc mi dochází, jak je pro mě důležitý mít kousek za domem přírodu.
Začínám mít pocit, že ve městě bych po pár dnech nemohla dýchat.
Ne kvůli nedostatku vzduchu. Ale kvůli volnosti rozletu.
Tak si tak lítáme po venku.
A nejlíp je.
To je nádhera, moc Vám z maloměsta závidím. Už vím, kam pojedu na výlet.
OdpovědětVymazatJsem ráda, že nejsem sama. Dětským hřištím se vyhýbám obloukem. Nemám ráda rozhovory o tématech, které mě (upřímně) nezajímají. Nemám ráda cvičitele dětí, kteří se snaží ukázat, co vše jejich bobek svede na povel. Asi jsem divná. Raději beru kočárek a jedeme do těch našich polí nebo si hrajeme na zahradě. Spolu. Vystačíme si. Jsme tak oba spokojenější.
OdpovědětVymazatPřesně!! Ač z (okraje) města, vždycky jsme radši šli do polí nebo do lesa sami nebo s jednou kamarádkou než se družit. Na hřiště jen v podvečer, když osiřelo :-), a byla jsem za divnou, že nechodím do žádných mateřských center, ze kterých mám upřímně osypky... Dlouho to stačilo. A u vás taky netrpí, však velkej skřítek má školku a malá skřítková je ještě malá. U nás u starší po třech letech nastal zlom a musela jsem s ní na hřiště začít chodit (než půjde do lesní školky), protože zrovna teď dospěla do fáze kdy potřebuje vidět, že na světě není sama. Naštěstí se se mnou zatím nikdo družit nechtěl ;-)...ale stejně to mám zažitý jako povinnost :-).
OdpovědětVymazatÚplně mi mluvíte z duše!!! My chodíme objevovat přes kopec do lesa skřítky :)))) jsem moc ráda, že mi tahle moje taktika jak minimalizovat pobyt na přecpaném hřišti, kde stejně není kapka stínu, vyšla....máme krásně pomalé tempo, protože pozorujeme každého broučka mravenečka :) Chodíme navštěvovat spinkacího skřítka, mechového a teď v sezóně i jahodového a kontrolujem kolik lesních jahůdek už má pro nás na paloučku přichystaných :) Jsem za to neskonale vděčná ( stejně tak náš pejsek) a doufám, že synovi to období fascinací přírodou dlouho vydrží!!! Protože já si to užívám :)))
OdpovědětVymazatKdyž už by nezabrali skřítci, v záloze máme " hledání kešek" těch tu v lese máme taky dost.....takže přírodě zdar!
Tak to se musím přidat, jsem s dcerou raději v soukromí, vezmem haváky a jdem do lesa, na zahradu, nejsem ani na nějaké sdružování, chtěla jsem chodit s malou na plavání, ale upustila jsem od toho, nemám ráda, takové to opakovací se akce, nucené rozhovory. Raději jdu s malou plavat sama, ikdyž bez mentora a nemáme fotku pod hladinou, ale za to si užijeme víc srandy a sami sebe :) V kontaktu s lidma je až až, nestydí se, nebojí se, pozdraví. A s dětma si taky vyhraje když dojde na věc ... Švagrová vede mateřské centrum, udělala jsem jí radost a chodila na baby masáže ale jinak mě tam nikdo nedostane :-D takový exot v rodině :D :D
OdpovědětVymazatMoc příjemné fotky ... Momentálně jsou pro mne (toho času zavřenou doma s dítětem se spálovou angínou) úplným balzámem.
OdpovědětVymazatJinak s družením s cizími matkami to mám stejné. Akorát Emma to hřiště teď už vyžaduje, takže já se vždy zašiju do koutku a dělám, že tam nejsem :).
Přidávám se do klubu, raději přírodu než tlachání na hřišti. krásné fotky.
OdpovědětVymazatKrásná krajina...
OdpovědětVymazatTaky na hřiště moc nejsem, ale B. houpačky a skluzavky miluje stejně jako pozorovat děti, tak občas jí tu radost dopřeju. Naštěstí se mnou se většinou místo těch maminek baví spíš děti:)
OdpovědětVymazat... napodobne ... jednou budu bydlet na samote.
OdpovědětVymazat