...

"Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými,

 ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.

Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, 

ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, 

ale lásku bych neměl, nic nejsem. 
A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, 

ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.  
 
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí. Láska se nevychloubá a není domýšlivá.  
Láska nejedná nečestně. Nehledá svůj prospěch. Nedá se vydráždit. Nepočítá křivdy. 

Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
Ať se děje cokoliv, láska vydrží. Láska věří. Láska má naději. Láska vytrvá. 

Láska nikdy nezanikne. 

 Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno. 

Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; 

až přijde plnost, tehdy to, co je částečné bude překonáno.
Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, 

usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. 

Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance. Potom však uzříme tváří v tvář. 

Nyní poznávám částečně. Ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. 

A tak zůstává víra, naděje, láska. Ale největší z té trojice je láska." 

(Korintským 13)