syroovka

 
Já.
Syroovka.
S hlavou někde v oblacíh,
nohama pevně na zemi.


Vysokou trávu na louce.
Pohledy z kopců dolů.
 Mraky blízko nad hlavou.
Když vyjdu z lesa na kámen.
  To pravé ticho a hory.
Vůni moře, ale ještě víc vůni lesa a našich řek.
Vůni kostelů a kadidla, vůni starých i nových knih.
Duše blízké, ale těch pravých je jen málo,
proto jsem často a raději sama.
Když tvořím a něco nového
vzniká pod rukama.


♥ svého manžela.
Bez něj bych nebyla ta, co jsem.


Učím se být maminkou.
Velkému Skřítkovi a malé Skřítkové.
Hodně mi to bere. Ale o to víc dává.
A já pořád víc zjišťuju, že tohle je nejvíc.
Nejvíc, co si může člověk v životě přát.



Hledám, ztrácím
nalézám, věřím
sním, klopýtám...
Miluju a žiju.

1 komentář:

  1. To je tak krásné ❤️ ....celý blog tak pozitivní. Hlavně to o Terezce, vybrala jsem si ji,jako svou patronku ❤️

    OdpovědětVymazat