úterý 28. října 2014

...

























Letos je malá Skřítková nemocná, a tak jsme se oslav v Úštěku k 28. říjnu nemohli zúčastnit.
Proto vkládám fotky z druhého ročníku, z roku 2011.
To jsme tam byli ještě jen my dva. Bez Skřítků. Přijde mi to už tak dávno...

Tak snad příští rok!
Protože atmosféra je tam pokaždé nádherná.
Jukněte na tu loňskou tu.

čtvrtek 23. října 2014

♥♥


Srdíčkový. Bramborový. Budoucí dárek.
 Svatební.

A já mám radost z našeho posvatebního dárku.
Párkrát se při letošní svatební sezóně potkal s mým bráškou (o něm příště).
A tenhle krásný obraz nám po něm poslal (a ještě jeden, ale o tom příště).

My Ti Ondro moc děkujeme!
A často vzpomínáme.
Protože i díky Tobě byl ten náš den (i přes ty proudy deště) tolik slunečný.

středa 22. října 2014

"Dobrý den, panenko. Jakpak Ti říkají?"


Karkulka u nás frčí.
Pohádkovou operku od Svěráka a Uhlíře určitě znáte. (Proto ten holub..)
Když jsem ji poprvé viděla před lety s větším Skřítkem, zarazil mě myslivec,
který si myslí na Karkulku. Ale jinak se mi moc líbíla.

Malá Skřítková už nejen doplňuje slova, ale sama si i zpívá.
Nejraději zrovna o budoucí lásce mezi Karkulkou a myslivečkem:)
 "Červená, zelená, bude ze mě tážena..."

Nakreslila jsem papírové loutky, tatínek obstaral krabici na divadýlko.
A už několikátý den hrajeme reprízu.

K tomu Skřítci popíjejí šípkový čaj (stylově.) v hrnečcích po tatínkovi a strejdovi.

úterý 21. října 2014

...G jako Gočár



Tahle kniha vyšla v roce 2010. Já ještě jako student jsem po ní chodila v Hradci pokukovat.
Říkala jsem si, že si ji jednou musím pořídit. Až budu vydělávat.

A pak vyprodáno. Dlouho jsem pátrala. Jenže kdo by se takového skvostu zbavoval do antikvariátu. Až jsem napsala do nakladatelství, jestli nechystají dotisk.
Odepsali mi, že mají jeden jediný a poslední kus na maloprodejně.
Jasně, že jsem ho chtěla! 
Tak tenhle poslední Gočár v republice je jen můj. A z ruky ho rozhodně nedám.

Úžasná monografie od P. Panocha, Z. Lukeše, J. T. Kotalíka a D. Karasové.
Shrnuje veškerou Gočárovu tvorbu.
Od secese, kubismu, národního dekoratismu, k modernosti holandské cihly,
modernímu klasicismusu, konstruktivismu a funkcionalismu.
Navíc i interiérová a nábytková tvorba. Spolupráce se sochaři a malíři.
No prostě úžasná to kniha.

 Mezi moje Hradecká nej patří schodiště u kostela Nanebevzetí Panny Marie (oblouk rozdělující staré a nové město), 
areál cihlových škol (gymnázium se symbolikou otevřené knihy)
s prosklenou mateřskou školou připomínající maják (dnes už slouží jako školní jídelna).

To mi tak připomíná, že jsem už dlouho v Hradci nebyla...