čtvrtek 8. prosince 2016

...předvánočně


Předvánočně od nás...
Od začátku prosince se střídáme v nemocích.
Mě o víkendu přemohla střevní chřipka, jakou jsem ještě neměla.
Docela jsem bojovala s kojením, ale nezvdávám to a snad je to dobrý. 
Celý šestinedělí jsem se nesla na růžovém obláčku. Bála jsem se,
kdy se to rozplyne:). Tak teď se modlím, aby nic nechytila Maruška.

Adventní strom, který jsem tvořila před třemi lety pro Skřítka,
když byla Anička v bříšku, jsem naštěstí stihla napytlíčkovat včas. 
Je to překližka vyřezaná přímočarkou. Nabarvená balakrylem smíchaným s temperou.
A přilepenými kolíčky - svíčky. V pytlíčcích různé sladkosti a maličkosti.
Včera zrvona (7 - největší pytlík) byly ponožky. Čekala jsem zklamané
obličeje. Ale radost byla veliká! Hlavně, že jedny byl růžové a druhé s míčem.

Naše vánoční knížky jsem už představovala vloni. Jukněte tady.
Ještě taky máme krásnou Husu a vánoční hvězdu od Petra Horáčka. Na tu jsem zapomněla.


Adventní kalendář s biblickými citáty je taky naše stálice.
Taky jsem tvořila před pár lety. Na mé oblíbené citáty se můžete podívat tady.

Přeju krásný adventní čas. 
Pokud možno v klidu, v pokoji a ve zdraví:).

pondělí 5. prosince 2016

...zpětnělistopad

Ještě listopadově...

První úsměvy od nejmenší Skřítkové.
Každodenní procházky se Skřítky lesem.
První malý výšlapy do kopců.

pátek 2. prosince 2016

...střípky listopadové

Dvě vzácné návštěvy.
A takový mišmaš našich každodenností.

úterý 29. listopadu 2016

...pozvánka



Ke sledování nového dokumentu o P. Toufarovi.

Od Miloše Doležala a Romana Vávry.
29. listopadu od 21 hod. na ČT 2.

Více o natáčení tady.



 Zdroj fotografií: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10563009857-jako-bychom-dnes-zemrit-meli/31529838012/

středa 23. listopadu 2016

...Skřítková 1 a 2

Na první pohled by se mohlo zdát, že je to jedno a to samé miminko.
Ale není:). 

Nahoře Ani. Před třemi lety.
Dole Maru.
Jen ten puntík je stejný.

pondělí 21. listopadu 2016

...do kopců


Nedělní výlet do Středohoří.
Po táááákhle dlouhé době jinde než za domem.
První velký výlet nejmenší Skřítkové.
Krása to byla.

neděle 20. listopadu 2016

...nedělní

Cyrilo/Metodějský/kalendář 2017

Nevím, jak je možné, že mi předešlé ročníky úplně unikly.
Protože jestli byly takové, jako ten na příští rok, hodně toho lituju.

Obsáhlá knížka s kalendářem.
S nádhernými kresbami od Markéty Kuxové.
P. Ladislav Heryán a jeho zamyšlení na každý měsíc.
Petr Pithart a dvanáct osob, které ho v životě nejvíce ovlivnily.
A další osobnosti jako Oto Mádr, Pavel Tigrid, Jan Patočka,
Tomáš Petráček, Miloš Doležal, Marek Vácha, Tomáš Halík a další.


Temná láska
Naše debaty o vědě a víře přicházíme již se svými představami, co nebo kdo je to Bůh, co je to víra a co je to církev, přicházíme s předem nastudovanými názory a argumenty, kterými zamýšlíme protivníka porazit a nechat zvítězit stranu, které fandíme a o které se z dobrých důvodů domníváme, že by zvítězit měla.
 Úplně jinak bychom Boha vnímali, kdybychom si byli skutečně vědomi omezenosti svých slov: tón, melodie někde za horizontem, temná a tichá píseň kdesi za hranicemi vesmíru. Láska, která je principem celého světa, nehmotná a beztvará, bez výšky a hloubky, mimo čas a prostor a přece v čase a prostoru, tmavé nic, ono cosi, co je zcela jiné než restituce, církevní kauzy a naše česká politika, nic, co je principem všech věcí. Nevím, zda je šťastné říkat že Bůh je osoba, Bůh je podle Eckharta nic, osoba, ale také mnohem víc než osoba, Bůh je jiný než všechny naše představy o něm. Naše mše svaté jsou velmi tápavé a lidsky neobratné pokusy věci nějak uchopit, uspořádat nějaký taneční obřad smysluplnosti lidské existence ve vesmíru, liturgii radosti a bolesti ze života, ptáci kteří uspořádali svátek vzduchu a ryby, které slaví slavnosti vody. Temné nic, smysl věcí. O tomto nemá smysl pořádat televizní debaty o vědě a víře, celé tyto debaty jsou nesmyslné, dva tábory se mezi sebou přou a v pozadí sporu jsou zážitky z mládí, hodní nebo nehodní faráři, pýcha a pokora, sympatie a antipatie k církvi a kdo ví co ještě.
 Temná láska, pronikající hlubiny černých děr, horizonty událostí i galaxie, za které nikdy nedohlédneme, temná láska, skrytá kdesi uvnitř kvarků a zpívající velmi tichou píseň uvnitř temné hmoty i temné energie, to je Bůh Židů a křesťanů, nic a všechno  ve všem, které se zajíkavě snažíme oslovit svými modlitbami, jejichž smyslem není něco k temné lásce přidat nebo ubrat, nýbrž zvětšit či zpestřit svěžími barvami vlastní obraz nezachytitelné lásky v našich vlastních duších. Židovství a křesťanství přinesou myšlenku, že se s oním nezachytitelným smyslem věcí dá mluvit, že jej mohu oslovit Ty, Abba. Kdybychom měli čisté srdce, kdybychom byli nezaujatí svými starostmi, projekcemi, vizemi a touhami řečníka vyvrátit, zesměšnit a zvítězit, kdybychom měli čisté srdce a viděli věci jak jsou. Na chvíli stát na antarktickém kopci a vidět zapadat slunce a na chvíli zaslechnout temnou a tichou melodii, to je víra, které už nechce ztrácet čas diskutováním. Příčí se mi užívat ta slova, diskutování, víra, Bůh, naděje a církev, neboť jsou příliš kontaminována současnými debatami.  V temném oceánu nikdo nechce nikoho přesvědčovat, zavalit argumenty, chce se být ticho, ticho a být ponořen do naslouchání písně, do temných melodií, vlídných a živých a jásajících a plačících, ticho písně, které na chvíli přemůže diskutující s připravenými argumenty, názory a bonmoty, ticho, které zpochybní všechna jednoduchá řešení, jak nás ateistů tak nás věřících, neboť my všichni jsme tváře jen jednoho člověka, děti z jediné rodiny. Ticho, které vyčistí mysl i srdce a připraví je k naslouchání, ticho bez  předběžných pozic a představ, bez důkazů existence Boha a bez důkazů proč Bůh existovat nemůže. Píseň ticha, která proniká naši planetu a každý atom těl diskutujících, temná píseň lásky nemající nic společného s našimi konstrukcemi, zájmy, představami, ticho smrti, až bude jednou po bitvě a budeme věci vidět jak jsou a ne skrze naše zájmy. Dva moji kamarádi nezávisle na sobě  uvěřili v Boha v noci na poušti, na Sahaře, když byli sami,  a nebylo to kvůli slovům a hluku argumentů. Nechci již nikoho o ničem přesvědčovat, chci naslouchat a  být ponořen uvnitř, dýchat a vydechovat, nechat se prostoupit tím neviditelným světlem, neslyšnou písní a nehmotnou přítomností, kterou někdo posměšně, někdo neobratně a někdo s vírou ve své obrazy, aniž by přemýšlel nad obsahem, nazývá duchem svatým, dechem svatým, přítomností, které je vše co jsme my a mnohem víc.
Bohu díky, církev vždy měla své svaté, mystiky a mnichy, kteří si velmi dávali pozor na to, aby přes houštinu krajkoví neztráceli ze zřetele podstatné, dech pravdy, myšlenku oblečenou do slova, která se stala tělem a kteří nikdy nezapomněli tančit tanec radosti z Boha. A tento tanec by tančili, ani kdyby neexistovala vatikánská katedrála, chórové lavice, ornáty nebo nebyl na světě ani jeden kostel. Spor se vede o představy Boha, o  jeho interprety a jeho pozemský personál, nikoli o dech, přebývající skrze nás, v nás a s námi a zároveň v nepřístupném světle. Kterého Boha vlastně popíráme? Boha našich představ, Boha, o kterém si zkoušíme představit, jak si ho představují věřící? Nebo vzduch, který a ve kterém dýcháme?

Marek Orko Vácha

Fotootázka K maličkým musíme dolu - Snímek z dílny známé fotografky Dagmar Hochové v sobě ukrývá desítky možná stovky otázek, dojmů i vzpomínek. Jednou z nich pro sebe "uvnitř" našla a podělila se o ni - herečka a spisovatelka Táňa Fischerová:
Když mluvíme s maličkými musíme k nim dolů. Z výšky jejich svět nevidíme. A oni jsou tak vděční a šťastní. Každý potřebuje mít svého člověka. Někoho, kdo je tady pro nás. Kdo nám pofouká bolístky a otevře srdce a náruč. My dospělí na to často zapomínáme a umíme si ubližovat. Děti jsou ještě čisté. Zvláště ty, co nemají život lehký. Dítě se drží sestřičky a lehce se jí dotýká, jako by nevěřilo, že je tady pro ně. Ale i ono dává sestře nebe. Vděčnost, dotyk a láska je otevírají.
Vzájemný dotyk je dar Boží. Posiluje a dává naději. Kéž by každé dítě mělo koho objímat, kéž by každý, tak jako sestry, uměl jít k těm, kdo nikoho nemají a nabídnout mu náruč, když jiné nejsou k mání. Život není lehký, ale porozumění a pomoc druhých jej dělají smysluplným a krásnějším.
Ať takové chvíle provázejí naše životy. Pak bude méně smutku a méně slz.

...

Cyrilometodějský kalendář 2017, Praha: Katolický týdeník s. r.  o. ISBN 978-80-86615-45-5, 275 str.