středa 25. května 2016

...proužku vpřed!


Rostu. Vpřed.
Dlouho jsem váhala, 
jestli o tom a tady psát.
Ale asi už uzrál ten čas.

Tvořivostí tu ubylo...
Takže možná tušíte, že se něco děje.
První tři měsíce zle po všech stránkách.
V tichosti jsem se těšila, až se přehoupnu do druhého trimestru.
Jenže pak nastalo obrovské ouvej. Na kontrole se zjistly nějaké komplikace
 a mně byl nařízen přísný klidový režim. Nastal šok a obavy z toho, co bude dál.
Začala jsem nebe bombardovat modlitbami. Našla jsem odvahu poprosit blízké duše.
Aby se za mě a za Skřítka v bříšku přimlouvaly. Bylo mi jako na houpačce.
Chvílemi jsem věřila, že vše bude dobré. Chvílemi jsem propadala
pláči a beznaději. Ale věřím tomu, že díky přímluvám ostatních
jsem v sobě objevila obrovskou sílu. A naději.
Naději svěřit vše do Jeho rukou.
Ať už to dopadne jakkoliv.
Pak přišel pokoj.

Snažím se věřit tomu, že vše, co se nám děje, je nám potřeba.
I když to sami nechápeme. Nechceme to pochopit a přáli bychom si, aby se věci
kolem nás děly jinak. Tak nějak hladce. Často bez toho, abychom se museli namáhat.
Ale tak to není. Do cesty se nám staví překážky, které se nám můžou zdát nepřekonatelné.
Jenže díky tomu, že se je snažíme překonávat, se dostáváme možná tam, kde máme být.
Tam, kde On nás chce mít. Na té správné Cestě. Snad..

Z celé své duše chci Vám všem, kteří na mě myslíte, poděkovat.
Protože to fakt pomáhá! Zlepšuje se to.
Děkuju(jeme). Moc!
♥ 
Já a Skřítek/či Skřítková (čáp je možná zavádějící) asi v 18tt

neděle 22. května 2016

...z Fatimy


V roce 2004 se P. František Lízna vypravil na pouť ze Svaté Hory u Příbrami 
do Santiaga de Compostela (více o putování putování tady). 
Po návratu byla otci Líznovi diagnostikována rakovina prostaty.
Průběh nemoci se zhoršoval, ale to ho neodradilo do další cesty.
V roce 2006 vychází z Fatimy opět do Santiaga. 
Jde bez mobilního telefonu a s vědomím, že toto putování může být jeho poslední pozemské.
Navzdory všem očekáváním rakovina natolik ustoupila tak, 
že lékaři otce Líznu zařadili mezi vzácné případy. 
Sám jezuitský poutník dodová:
"Jak říkám, pouť uzdravuje."

Jeho deníkové záznamy z této cesty vyšly v knize

"...Šlo to až tak daleko, že jsem si nebyl jistý, že se vrátím zpět do Vyšehorek živý a zdravý,
a případnou smrt na cestě k místům spojeným s úctou ke svatým bych nepokládal za špatnou.
Přitom jsem toužil se vrátit. Strach jsem neměl a věřil jsem v ochranu Boží. A to zcela."

Na pouť se P. Lízna vydává bez důkladného nastudování cesty. Sám.
"Pro mne je samota naprosto integrální součástí pouti a jeden z hlavních pilířů,
na nichž stojí smysl putování. Člověk je totiž valnou část života pod neustálým hlukem světa.
Jde-li jako poutník sám, otevřou se mu jeho smysly k vnímaní zasunutých hlubin nitra.
Rozhodně pak paradoxně není na cestě sám a vnímá blízkost anděla a duchovních hodnot
v mnohem jasnějším světle. Přitom samota a pocit osamocenosti přinášejí své tajemné plody.
Přírodní scenérie pak vše dokresluje svými překvapivými barvami.
Člověk se také vymaní ze zajetí stálého spěchu a hluchu.
Strach o sebe nehrál v mé mysli téměř žádnou roli.

Nečekejte zápisky o rozjímání a duchovním poslání pouti.
To vše z textu vyjde jen tak mimochodem. Text je svižně psaný.
P. Lízna se soustředí na praktické věci. Zaznamenává zvláštní přírodní krásy,
které ho osloví. Výzdoby kaplí a kostelů. Ty klidně často a bez ostychu označí za kýčovité.
Zapisuje každé zakokrhání kohouta, které pro něj znamená pobídku k pokání.
Každodenní drobné radosti, třeba z drobného jídla (často bageta, pizza) či vychlazené coly.
Stejně tak starosti s ukrutným horkem, puchýři, s únavou, finanční tísní či s neochotou druhých pomoci.
Naopak ale zažívá i nezištnou pomoc v podobě pozvání ke společnému jídlu, v nabídce
noclehu či drobného finančního daru. Duchovní posilou jsou společné modlitby či možnost
koncelebrace na mši svaté. 

Stejně jako na ostatních poutích P. Lízna každodenně losuje jednoho vybraného člověka,
za kterého se celý den modlí.

 LÍZNA, František. Vstávám a pokračuji v cestě: z Fatimy do Compostely. Brno: Cesta, 2010. ISBN 978-80-7295-123-9.

Při čtení jsem vzpomínala na Portugalsko.
Popis krajiny v zápiscích P. Lízny mi byl tak blízký, jako bych putovala po Portugalsku s ním...
Zjistila jsem, že mi tu chybí fotografie z Fatimy. Tak opožděně po pěti letech vkládám.

Tento pán nám tvrdil, že je potomkem bratra Jacinty a Francesca. 
Asi vnukem? To už si nepamatuju:(.
 
p
Před pěti lety, cestou zpátky domů.
Hrozné horko. Pro mě nepochopitelně všude se prodávající
voskové nohy, ruce, auta, domy, zvířata, ale i třeba ledviny, játra...?
Které se pak spalovaly v obrovských plamenech u hořících svící za kapličkou
 zjevení Panny Marie. Cesta olivovým hájem z obrovského poutního komplexu
k rodným pididomečkům Lucie, Francesca a Jacinty.

S budoucím manželem. S brzobudoucí švagrovou.
S hlavou profoukanou půl rokem svobody u oceánu.
A s nádherným portugalským nebem nad hlavou...


pátek 20. května 2016

...pohlazení


Od malé Skřítkové.
Vlastnoručně utržená.
"Tady máš mami kytičku..." 
Nikdy bych nevěřila, jak mě to bude dojímat!

A pak šup na trampolínu.
Blaho...