pátek 23. ledna 2015

...od Oringle


Skoro už rok je máme. Tyhle krásné obrázky naší rodinky od milé Péti.

Puntíky (ty já ráda), krásné barvičky a obrázky kresleny od srdce.
 Ráda by rozjela pastelkové podnikání.
Proto nakoukněte, ku potěše:).


(I když Péťo, škoda každé takové učitelky, která odejde ze školství!)

čtvrtek 22. ledna 2015

...pořád u nás frčí


Karkulka červená.
Stejně jako u Grešáků.
(Jani, myslím, že by si ty naše holky rozuměly:)

Frčí u nás jak ta od Zuzky.
Tak ta od Svěráka.
Od Sváti.
Tak i čepeček po mně.

A hlavně ta s vlkem.
Omlouvám se za drastické fotky.
Ale tan náš vlk umí opravdu sežrat babičku i s Karkulkou.
A pak je obě z břicha vlastnoručně "vypářete".
Je to dost morbidní, nejdřív jsem se zdráhala.
Ale pohádka je taková.
A Skřtíkty to baví. Samozřejmě...
:)

Plyšáci jsou z ikea. Tu a tu.

úterý 20. ledna 2015

...střípky

Skřítčí.
Od nás z pokojíčku.

neděle 18. ledna 2015

...nedělní


Co mě přivedlo k lezení? Otevřeně řečeno - strach z něj.
Ale jak se často ptám svých pacientů, když se na mě obracejí se svými neurotickými obavami:
Copak si člověk musí nechat všechno líbit i od sebe sama?
Nemůže se stát silnějším, než je jeho vlastní strach?

Viktor Emil Frankl
Prožitek hor a zkušenost smyslu



...
Exupéry v Citadele opakovaně mluví o "milovaném nepříteli", 
o tom, kdo mě přinutí napnout síly až do krajnosti, o překážkách, na kterých rostu, 
o nepříteli, který mě buduje a který jako sochař
 z bloku mramoru vytesává rysy mé povahy, mé tváře, mé duše. 
Totéž, zdá se mi, platí o horách.
Hory ve velmi konkrétnmí smyslu osekávají z povahy člověka vše nepotřebné, 
vše sobecké a zbytečné a poenchávají jen podstatné. Jako sochař tesají duši a povahu lezce.
 Že toto osekávání je obvykle velmi bolestivé, není třeba dodávat.
Jen mystici a horolezci ví, že nejintenzivnější bolesti a nejintenzivnější štěstí mohou být v duši přítomny zároveň, v jediném okamžiku...

Viktor Emanuel Frankl měl své vlastní velmi specifické zkušenosti s přežitím, 
a to na jednom z nejhorších míst, která Evropa dvacátého století vytvořila - v Osvětimi. 
Tyto zkušenosti formovaly jeho myšlenkově mimořádně přínosnou logoterapii,
 doslova léčbu smyslem, která chápe touhu po smyslu jako základní lidskou potřebu.
Svou vlastní intelektuální cestu započal Frankl rozchodem s Freudem a později s Adlerem
a je mu připisován výrok, že se přestal učit od svých učitelů a začal se učit od svých pacientů.
Frankl si všiml, že jeho pacienti vydrží i nejtěžší zkoušky,
pokud mají důvod žít, ať už pro někoho či pro něco...

Franklovu zálibu v horolezectví tedy můžeme vnímat jako metaforu jeho vlastního života.
V životě - podobně jako na skladní steně - existuje cíl, jejž má smysl dosáhnout.
I zde pro nás okolnosti žádají víc, než se zdá být v našich silách,
avšak i zde nás po překonání všech strastí čeká ten poslední, závěrečný kork -
a pak ten nádherný pohled z vrcholu na hřebeny hor.
Pohled, pro který stojí za to říct životu ano.

...z předemluvy
od Marka Orko Váchy

...

Každý ví, že orgán, který není namáhán, časem atrofuje,
a dnešní medicína si také uvědomuje, že nemoci nevyvolává a patogenně nepůsobí jen přetěžování, ale že je může stejně dobře způsobovat i přílišně usnadňování života.
...

Člověk ale nějaké to napětí rozhodně potřebuje. Nejprospěšnější je pro něj ono napětí, 
které vzniká mezi dvěma póly, mezi člověkem na straně jedné a cílem, 
který si člověk tyčí, úkolem, který si zvolí...
A věřte mi jako zkušenému neurologovi, že pokud je něco, co by člověku mohlo pomoci z potíží,
 pak je to vědomí, že jeho život bude naplněn něčím, co má smysl a co na něj takříkajíc čeká. 
Náhodou velice dobře znám mezinárodní literaturu týkající se psychologie válečných zajateckých 
táborů a mohu vám prozradit, že vědecké výzkumy se shodují v tomto závěru:

Poslední šance jednotlivce na přežití závisely na tom, zda byl orientován na budoucnost, 
na nějaký úkol, který hodlal v budoucnu na svobodě plnit.

 A jak to vypadá dnes?
Lidé na celém světě, především mladí lidé, trpí pocitem méněcennosti.
Mají materiální prostředky, mají vše, co potřebují k přežití, 
ale postrádají životní cíl - takový cíl, kvůli kterému by stálo za to žít...
Ale dnešní převážně starostlivá a napětí minimalizující výchova vytváří v člověku frustrační intoleranci, oslabuje jaksi jeho psychickou imunitu, pokud to tak mohu říct.

...

Když si nyní my "staří", kteří máme nakročeno k devadesátce, připomeneme své dávné zážitky,
 za něž vděčíme horám, skalním stěnám a horským hřbetům, pak nám může být smutno u srdce,
ale existují poetická slova útěchy, která znějí:
"Co prožiješ, nemůže ti žádná moc světa vzít."


Tuhle knížečku jsem darovala muži k Vánocům.
I když malá, je plná. Textů od V. E. Frankla.
A nádherných fotografií Vysokých Tater od Jana Zahradníčka.


čtvrtek 15. ledna 2015

...kykyrý


Pochází z větrného mlýna.
 Teď žije ve mlýně vodním.
V drsných bývalých sudetech na severu Čech.

Jana Vébrová.
 Písničkářka ze mlejna.

Vítr a voda.
V té nečistší i v nejdivočejší podobě.
Energická s ženskou křehkostí.
Se zemí silně spjatá.
Se silným hlasem z výšin nadpozemských.
Nebe se dotýkající.
Hluboko se nořící.
Mrazící.

Více tady - janavebrova.com
Poslechnout tu.
CD Kykyrý tady.
Rozhovor na Rozhlasu tu.


Poznala jsem Jani na svatbě, kde svědčila sestřeničce.
Když popadla harmoniku a začala...
Zůstala jsem stát jako omráčená, s pusou dokořán.

Pak ale i jako maminku dvou úžasných Skřtíčích bytostí.
Ve všem co dělá má můj obrovský obdiv.
Ona totiž nejen nádherně zpívá a hraje.
Ale i šije. A zaváří. A peče. Ten nejúžasnější domácí chleba.


Chtěla jsem si udělat radost pod stromeček.
Kykyrý jsem si před Vánocemi objednala na indies.
Ale jak se tak v životě někdy dějí hezké věci. 
Náhody a náhodičky...
Druhý den mi přišel krásný vánoční balíček s dopisem od milé Janičky. 
A v balíčku cd Kykyrý.
Když si něco moc přejete, tak se sny někdy plní. Někdy i dvojnásobkem:).

Díky Jani.
Nejen za Kykykrý.
♥ 

úterý 13. ledna 2015

Hračky z půdy


Nedělní výlet a výstava v litoměřickém muzeu.
Nádherné pokojíčky, malinkaté nádobíčko, nejkrásnější kuchyňka.
A ta miniaturní školička! A ta plyšová Dášeňka.
Och. To jsem si povzdychala, nad tou krásou.
Ještě prá dní výstavá potrvá.