úterý 17. ledna 2017

...je čas se stát osobnostmi

Co jsem přečetla tento "novooroční" text od P. Marka Váchy
tak na něj stále myslím. Je tolik aktuální...
Musela jsem si ho přepsat i sem.


Jsou v dějinách údobí míru, kdy je třeba vstoupit do manželství, mít děti, zdárně je vychovat a víru uchovat pro další generace. Čas Izáka. Izák nevybojoval žádné grandiózní bitvy, nebyl ani velký prorok ani velký vůdce národa, nebyl to muž planin a lesů jako jeho bratr Izmael. Události se mu spíše ději, než aby je aktivně tvořil. Studny, které jeho otec Abrahám vykopal a pak byly zasypány, Izák zase obnovil. Podobně jako jeho otec Abrahám i on se kvůli hladu přesunuje do země Filišťanů, i on svou manželku vydává za svou sestru. Celou 26. kapitolu knihy Genesis můžeme číst jako oapkovanou 20. kapitolu, jen o jednu generaci později. Zkrátka v Izákově životě je toho velmi málo, co by udělal on sám. Neudělal nic mimořádného, dokonce i jeho nevěstu mu přivedl někdo jiný a on ani neopustil dům. Ale cosi velkého přece dokázal: uchoval víru a předal ji dál. 

Současnost roku 2016 v Evropě takto klidná není. Nastal čas osobností. Čas hrdinů, které vytvoří, vymodelují z lidské masy jen mimořádné okolnosti, válka či pronásledování. Ani Mojžíš nebyl vůdce a zřejmě to neměl ani v povaze. Ale stal se jím, protože to bylo potřeba. Zdá se mi, že se po nás chce totéž. Je čas vůdců, čas Jozueho, Mojžíše, Davida. Čas, kdy je třeba vzít vážně onen text o světlu světa a soli země a o tom, že každý bude solen ohněm. Pokud se domníváme, že nejsme osobnostmi, je čas se jimi stát.

Rok 2017, zdá se mi, bude rokem mnohem těžším, než byl ten stávající. Bude pro nás mnohem náročnější v orientaci ve vezdějším světě, přinese mnohem víc odpovědnosti za naši zemi, za Evropu, za svět. Doba poklidných, víceméně fungujících demokratických států, kdy se ve vládě střídala umírněná pravice s umírněnou levicí, kdy se populisté drželi pod hranicí volitelnosti - ta doba je pryč.
Víru můžeme definovat jako protest proti tomu, že svět není, jaký by mohl být. Připomeňme si, že zatímco dnes otázku po zlu ve světě kladou především ateisté, ve Starém zákoně ji kladli největší muži víry - Abrahám nebo Mojžíš. A Bible naprosto nemíní nepravosti světa nějak zastírat. Naopak, kdekoli může, zdůrazňuje je. Víra, ať je čímkoliv, není anestetikem proti bolestem světa, je naopak výzvou, že určitá dobrá díla, která nebudou provedena námi, nebudou provedena vůbec. O Vánocích čteme asi neslavnější větu Písma - "Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna..." - a pokud Bůh tak miloval svět, měl bych i já nasadit svou energii a svůj čas pro je budování.

Pro nás křesťany nejsou takzvaně evropské hodnoty prázdným slovem, neboť jednou z hlavních myšlenek křesťanství je, že svět má smysl, že stojí za to se namáhat pro jeho zlepšení, protože zadáním člověka je ruku v ruce s Bohem dokončovat jeho stvoření. A i v obdobích neklidu je proto třeba vstoupit do manželství, mít děti, zdárně je vychovat a víru uchovat. Jen v nastávajících časech naším průvodcem může být nikoli Izák, nýbrž Jób, který po všem, co prožil, znovu založil rodinu - jako doklad, že žádná doba není tak zlá, aby do ní nestálo za to přinést děti. S trochou nervozity se tedy na rok 2017 těším, snad jako Izraelité před odchodem z Egypta - neboť krize je vždycky šance.

P. Marek Orko Vácha
KT, č. 1/2017/Perspektivy

pondělí 16. ledna 2017

...hořící pochodeň

Před pár týdny jsme s Martinem dokoukali třídílní film Hořící keř
od Agnieszky Holland.  I když je z roku 2013, já ho viděla prvně až nyní.
Opravdu skvělý po všech stránkách. Pravdivý a bolestivý.

Dnes jsem narazila na báseň od Anastáze Opaska,
Pomník Jana Palacha v Římě:

 Zářivá obloha s horkými dny
pevné kamenné podnoží
takovou modř nebe vymaloval Bůh
do ní se tyčí tvoje ruce
konečky prstů se dotýkáš modra...


...A nezbývá mi nic jiného, než znovu aktualizovat
příspěvek o Janu Palachovi, který jsem vkládala již vloni.
...


Na každém rohu noci planou ohnivci
Ale tam na poušti je osolené místo
Kde hořel keř za bílého dne
Tam popelavé peří ztrácí holubice
A to je místo, kde keř dohořívá
Tam ukázal se anděl říkal v plameni
A mluvil slova s popelem teď vítr
Na všechny strany stud náš roznáší
Aj byl to ohniváček na nejtenčí větvi
Zpívala bolest sama a už nevzlétne
Plátýnka potenku a na tak strašnou ránu
Snad jenom Bůh smí hořet uprostřed

Jan Skácel 
 (Hořící keř)

„Je možné stavět nenápadné či neviditelné pomníky. 
Třeba vyrýt jména obětí do kamenných desek a obrátit je jmény dolů.
 Kdo nechce vidět takovýto pomník, nemusí. 
Myslím, že v Čechách máme jen jeden protipomník. 
Postavila jej Barbora Veselá jako vzpomínku 
na Jana Palacha na Václavském náměstí přímo pod Muzeem..."
Václav Cílek


 Člověk musí bojovat proti tomu zlu,
na které právě stačí.

Jan Palach před svou smrtí



„Palachův čin je neuchopitelný, nestandardní. 
Vymyká se běžnému etickému hodnocení. 
Vzbuzuje velké emoce, vyvolává řadu otázek, 
polemik a často i protichůdných hodnocení. 
Je odsuzován i glorifikován.“
Jindřich Šrajer (2009)

http://2.bp.blogspot.com/-d7oj5XI8mtw/Uwxf8QkhYzI/AAAAAAAAHus/hCF0AHOKXRg/s1600/PalachToufar.jpg

Před 47 lety. 19. ledna 1969. 
Zemřel v sanatoriu v Legerově ulici Jan Palach.
Devatenáct let před ním zemřel na stejném místě P. Josef Toufar

Tomáš Halík se narodil ve stejném roce jako Jan Palach.
Studoval na stejné fakultě. Podílel se na přípravách Palachova pohřbu.
A pomáhal ukrýt jeho posmrtnou masku.
Poslechněte si úvahu o smyslu Palachova činu tady.


 "Myslím, že mnozí lidé - a sám se mezi ně počítám - 
když byli v těch následujících letech (po roce 1969)
 vystaveni nejrůznějším tlakům a slibům té moci,
 si také vzpomněli na Jana Palacha a řekli si - já se zkřivit nemůžu, 
už kvůli Janu Palachovi ne.
Tyhle činy každého z nás vyzývají k tomu, a
bychom nežili jenom pro svůj prospěch. 
V tom má Palachův čin trvalou hodnotu."
Tomáš Halík


K. Chesterton: "Sebevrah je člověk, který pohrdá životem.
Zatímco mučedník je ten, který pohrdá smrtí."
...

„V době, kdy jsem jmenovaného viděl hořet, plameny již byly tak mohutné, 
že jsem viděl spoře jen jeho výraz v obličeji (...) 
Než jsem však mohl něco podniknout, jmenovaný hořící mladík 
přeběhl vzdálenost od zdi pod Muzeem k zábradlí do blízkosti mého vozidla, 
přeskočil zábradlí od chodníku a kolem mého vozidla a vozidla MB 1000, 
 které stálo po mé levé ruce, se přeřítil do vozovky
 a zaběhl za elektrickou pouliční dráhu, 
která v tuto dobu projížděla ve směru od spodu Václavského náměstí k Muzeu.“
Výpověď svědka Palachova protestu Josefa Kříže, 17. leden 1969

„V tomto cynickém století, v němž nás často děsí druzí,
a my opět děsíme je, a v němž se mnohdy lekáme,
jak jsme všichni vnitřně malí, on nás přivedl k tomu,
abychom se ptali otázkou, která z nás může učinit velké lidi:
Co jsem udělal já pro druhé, jaké je mé srdce, za čím jdu,
čemu sloužím, co je pro mne nejvyšší životní hodnotou?“
Projev faráře Jakuba S. Trojana nad hrobem Jana Palacha, 25. leden 1969

Blahoslavení čistého srdce - Pobožnost faráře Jakuba S. Trojana 
při pohřbu Jana Palacha 25. ledna 1969 můžete přečíst tady.



"Čin Jana Palacha je krajním výrazem bolesti nás všech,
výkřikem, který se jediný člověk odhodlal zvolat za nás všechny.
 Právě proto je to však zároveň promyšlený politický čin…
Máme jedinou cestu: vést svou politickou při dál, vést ji až do konce.
Ukázat těm, kteří jsou odhodláni se zabít, že jsme s to prosadit svou vůli živí.
Musíme jim to ovšem dokázat praktickými činy.“
Václav Havel, leden 1969


„Po provedené sadové úpravě kolem sochy sv. Václava se situace v tomto prostoru podstatně zlepšila.
Sadová úprava znemožnila, aby pod pomníkem sv. Václava se soustřeďovaly skupiny občanů,
kteří svojí přítomností podstatně narušovali plynulost a bezpečnost zejména kolejové dopravy.“
Ze zprávy vedení VB o ohlasech na čin Jana Palacha, leden 1969


"V kolektivu byl oblíben pro pěkný a přátelský vztah ke spolužákům. 
Byl tichý, přemýšlivý, velmi sečtělý, zajímala jej příroda, technika a historie již od nejnižších tříd."
Posudek ředitelství ZDŠ ve Všetatech, 3. březen 1969

„Umřel, protože chtěl vykřiknout co nejhlasitěji. 
Chtěl, abychom si uvědomili, co se to s námi děje, abychom viděli, co to vskutku děláme,
 a uslyšeli, co to vskutku říkáme v tom čase ústupků, 
o kterých se říkalo, že jsou nezbytné, kompromisů, které byly vydávány za rozumné, 
a taktizování, o kterém se leckomu chtělo věřit, že je chytré. 
Vytrácelo se tehdy vědomí, že i pod největším tlakem musí při tom všem cosi zůstat, 
cosi základního, s čím na trh už nelze 
a bez čeho lidský život ztrácí svou nezadatelnou důstojnost.“
Z dokumentu Charty 77 k 20. výročí sebeupálení
Jana Palacha, 15. leden 1989


Nově odhalený památník od světově významného sochaře Hejduka. 
A v Lidovkách tady.


A další zajímavé odkazy:

Živý člověk zemřel, aby mtví zůstali žít - shrnutí činu Jana Palacha
"Co a proč se vlastně stalo" na ČT tady.

Úžasně zpracovaný, obsháhlý web:

Videoarchiv (velké množství dokumentů, včetně Filmu Jan 69 od Stanislava Miloty) tady.
Archiv audiodokumetnů (rozhlasové hry, prohlášení KSČ, rozhovory se spolužáky...včetně odkazu na rozhovor Zdeňky Kmuníčkové s Janem Palachem v nemocnici, z 18. ledna 1969) tady. 
V odkazech chybí dokument ČT Poselství Jana Palacha - ten najdete tady.

Palach nepohrdal životem, obětoval se pro druhé - Tomáš Halík, Proglas

BLAŽEK, Petr, Patrik EICHLER, Jakub JAREŠ a Michala BENEŠOVÁ. Jan Palach '69. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2009, 637 s. ISBN 978-80-7308-237-6.

Uff. To jsem si tak po mrazivém běhu a dvojitém kafi řekla, že budu večer šít.
Pak jsem si ale u stroje vzpomněla, že je výročí úmrtí Jana Palacha.
A že jsem vlastně na blog chtěla nafotit knihu Jan Palach 69.
Nedalo mi to...a několik hodin jsem strávila v jeho blízkosti.
Poslouchat před spaním jeho poslední slova nebyl úplně nejlepší nápad.
Pořád to ve mně rezonuje.
...

úterý 10. ledna 2017

...zpětně

Prosinec.
Peklo se. Očekávalo se.
Lítalo se. Radovalo se.

pátek 30. prosince 2016

...PFko


Lásku, Radost a Boží požehnání.
Mějte se krásně.
A rádi!
PF2017

úterý 27. prosince 2016

...rekapitulace vánoční a děkovací


Radosti knižní. Těch              bylo tradičně nejvíc.
Radosti indiánské. Oblečkové. Polštářkové. Razítkové.
Hororadosti - hory dřevěné, nádobíčko eko-odbouratelné,
rolnička (prý) na odhánění medvědů, spacáky pro Skřítky.
Plzeňský půllitr s obrázkem od Maxima Velčovského. 
Termotričko puntíkaté. Zrnka kávová. Šálečka.
Len a vlčí mák. Puntíky z Cesty domů.
Moc děkujeme
Ježíšku!