pondělí 7. ledna 2019

...dozvuky


 Dárečky od Ježíška, které se nevešly do vánočního příspěvku.
Dřevěný karvan z Lidlu. Pěkně se nám hodí k dřevěnému domečku.
Z Lidlu máme i nábyteček do domečku. Za nás pochvala.
Knížka plná dinosaurů. Skoro živých. Je úžasná.
Inspirace před časem u Terezky, Madam Coquette.
Koupit se dá na Bookdespository s poštovným zdarma
Karkulka s vlkem od nejšikovnější Marušky Mrňákové.
Břichopas miluju. Doma už máme pár kousků.
Balanční prkno je stále v provozu!
Skřítkovo vysněné "JBLko".
Moje brož ptáčková.

Příště ještě něco málo z knížek.

neděle 6. ledna 2019

...Tři králové


...O třech králích a o kometě.
Tři králové a Svatá rodina z chráněné dílny
Rolnička. Podpořit je můžete tady.
Text od Jiřího Grygara.

Ve 2. kapitole Matoušova evangelia v Bibli je zmíněn příběh tří mudrců ("králů"), kteří na základě pozorování Hvězdy přišli do Betléma poklonit se právě narozenému Ježíši. Z pohledu na kterýkoliv betlém vystavený v našich kostelích či muzeích si automaticky vybavíme, že nad jeslemi svítí hvězda s dlouhým zářivým chvostem - tedy nepochybně kometa.

Pokud by betlémskou hvězdou byla vskutku kometa, nebylo by pro astronomy nesnadné čas Kristova narození spolehlivě ověřit. V době kolem počátku našeho letopočtu byla již značně rozvinuta astronomie na Dálném východě a podrobné záznamy o pozorování komet z té doby se dobře dochovaly - žádná z tehdy zaznamenaných komet však termínově nevyhovuje. Vždyť i slavná Halleyova kometa prošla přísluním v roce 12 př. n. l. a pak znovu až r. 66 n. l. - objevila se tedy buď příliš brzo nebo příliš pozdě. Navíc tu byla i jistá "astrologická" obtíž. Podle dobových výkladů byly komety nešťastným znamením na nebi, takže se stěží hodily pro ohlášení radostné zvěsti o narození Vykupitele lidstva. Ve skutečnosti je však zobrazení komety nad Betlémem historicky doloženo teprve z italských jesliček počínaje 15. stoletím, odkud se tato zvyklost nejpozději v druhé polovině 16. stol. dostala i k nám. Teprve v druhé polovině 20. století se podařilo odhalit tvůrce, který použil kometární symboliky pro biblickou zprávu o klanění tří králů jako první.

Byl to proslulý italský malíř Giotto di Bondone (1267-1337), který r. 1304 maloval fresku Klanění pro padovskou kapli Scrovegni. Inspiroval se vlastním pozorování návratu Halleyovy komety (ta se tak ovšem ještě nejmenovala; o zjištění, že jde o kometu opakovaně se vracející ke Slunci, se zasloužil znamenitý anglický astronom Edmond Halley až počátkem 18. stol.) v září 1301 a až návrat komety r. 1910 poprvé zaznamenaný fotograficky prokázal, že Giottův portrét komety byl neobyčejně přesný - rozhodně nejlepší v celých nefotografických dějinách astronomie! Když při posledním návratu Halleyovy komety ke Slunci v polovině osmdesátých let našeho století chystala Evropská kosmická agentura ESA kosmickou sondu směřující k Halleyově kometě, pojmenovala ji proto zcela případně GIOTTO.

Tím jsme však nevyřešili problém, co tedy vlastně mohla být ona hvězda na východě, o níž hovoří Matoušovo evangelium. Správný výklad našel patrně již počátkem 17. stol. proslulý německý astronom Johannes Kepler, který 17. prosince 1603 pozoroval v Praze konjunkci (úhlové sblížení) planet Jupiteru a Saturnu. Napadlo ho proto propočítat, kdy ke stejné konjunkci obou planet došlo v období kolem počátku křesťanského letopočtu a zjistil, že se tak stalo v r. 7 př. n. l. dokonce třikrát po sobě: koncem května a září jakož i počátkem prosince, a to v souhvězdí Ryb. Takový úkaz nemohl zajisté uniknout babylónským hvězdopravcům (mudrcům?), kteří o tom dokonce zanechali zprávu na hliněné tabulce, objevené r. 1925 archeology. Podle těchto nezávislých údajů lze odhadnout, že se Kristus narodil nejspíše někdy v září r. 7. př. n. l., což vypadá na první pohled podivně, když přece křesťanský letopočet má mít za svůj počátek datum Kristova narození. Ve skutečnosti však historici vědí už dávno, že se Kristus musel narodit před počátkem letopočtu. Počátek letopočtu se totiž určoval až mnohem později, teprve v 6. století. R. 532 n. l. se o výpočet data Kristova narození pokusil opat římského kláštera Dionysius Exiguus, ale dopustil se přitom několika chyb při navazování tehdy existujících kalendářů zpět do dosti vzdálené minulosti. Na základě srovnání rozličných historických událostí je velmi pravděpodobné, že úhrn těchto chyb dává právě zmíněný sedmiletý rozdíl.

Nakonec lze proto s jistým překvapením konstatovat, že astronomická i historická data o Kristově narození spolu navzájem až nečekaně dobře souhlasí. To fakticky znamená, že dvě tisíciletí od Kristova narození uplynula již koncem r. 1994!

Jiří Grygar

úterý 1. ledna 2019

...Cesta domů


Diář na rok 2019.
Stejně jako vloni, předloni, předpředloni...
Už po šesté! (?!)  Cesta domů.

Od českého papírnictví papelote:
Spolupráce s domácím hospicem Cesta domů vyústila již po šesté v návrh diáře na jeho podporu. Také letos je diář protkám úryvky z knih, které Cesta domů vydává. A jeden z nich se stal i východiskem pro celkový koncept nového vydání. V duchu citátu: Smrt je tajemství a porozumět jí je stejně těžké jako chytit úhoře holýma rukama, je hebký povrch diáře pokryt jemným metalickým sítotiskem plynoucí řeky či času, v jehož vlnách plují naše životy vstříc Sargasovému moři.
ilustrace Hana Šradějová

Cesta domů provází lidi na konci života: provozuje domácí hospice, 
který poskytuje odbornou péči umírajícím lidem a jejich pečujícím blízkým.
Zároveň se snaží přispívat ke společenským změnám 
umožňujícím zlepšení péče o umírající lidi v naší zemi.
/Cesta domů/

Více o Cestě domů najdete tady.
Diář, který může provoz domacích hospiců alespoň trošku podpořit najdete tady.

Zkušenosti s umírajícími jsou jedny z nejcenějších zážitků zdravotníků, 
jestliže pomohli nemocnému hezky umřít.
Smrt není záležitostí vteřiny, ale proces trvající několik minut.
Moci asistovat při smrti člověka je výsadou a povinností pomáhat nejen tělu, ale i duši.
Ve chvíli, kdy selhává resuscitace a zdravotníci rezignují, 
boj o duši právě vrcholí! Jde o všechno.
Denně umírají lidé na smrt nepřipravení, například při autonehodách.
Účast křesťana a jeho modlitba je tam tím víc důležitá.
Pomáhat blížnímu dobře umřít, dobře zahrát vrcholný akord 
je největší dobrý skutek, který lze udělat. 
Je to obšťastňující zážitek. Ono se nám to vrátí.
I my budeme jednou umírat. Možná nám pak víc pomohou ti,
kterým jsme pomohli my, než naši vyděšení příbuzní.
Je jistě dobré, mohou-li být u umírajícího jeho nejbližší.
Ti se ale většinou bojí smrti víc než on sám.
Je nutné předem vychovávat, aby si uvědomili,
že tu jde o něco velikého a jejich přítomnost je důležitá.
 (dlouholetý přítel M. Svatošové - zakladatelky hospiců v ČR)

Ježíšek mi přinesl knihu rozhovorů s Marií Svatošovou "Neboj se vrátit domů".
Mám v plánu se do ní pustit co nejdříve. Určitě tady o ni napíšu.